ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.38.2004.1
sp. zn. 4 Tz 38/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. O., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 4 To 255/2003, jako soudu odvolacího, v trestní věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 3 T 115/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 4 To 255/2003 a v řízení předcházejícím, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §35 odst. 2, 3 tr. zák. a v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného J. O.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. O. byl odsouzen pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001, a to pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a dále pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchaného formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Těchto trestných činů se obviněný O. dopustil následovně. Dne 5. 12. 2000 společně s A. O., F. O. a M. O. v době kolem 19.00 hodin v D. na ulici H. s. č. p. 234 v restauraci U M. po předchozí hádce postupně fyzicky napadli blíže identifikovaný obsluhující personál a hosty restaurace, a to údery pěstí do obličeje a těla, poškozené J. a M. Z. též kopy do těla malé intenzity, přitom všichni obvinění úmyslně poškodili zařízení restaurace tím, že házeli židlemi a sklenicemi o zem a obviněný F. O. rozlomil kulečníkové tágo. Uvedeným jednáním způsobili obvinění poškozeným zranění lehkého charakteru, jejichž léčení by podle soudního znalce z oboru chirurgie nemuselo překročit dobu trvání sedmi dnů, případně by poškození nebyli podstatným způsobem omezeni v obvyklém způsobu života. Dále obvinění způsobili škodu na zařízení restaurace ve výši 3 090,- Kč. Obviněný J. O. pak dále dne 4. 5. 2000 v T. na ulici M. 42 v prodejně KV vystupoval jako R. V. – zaměstnavatel obviněného M. O., jemuž za účelem získání úvěru vystavil potvrzení o výši příjmů s razítkem firmy V. R., N. , lakýrnické a natěračské práce, které za jeho přítomnosti obviněný O. v prodejně předložil jako pravé, přičemž razítko firmy V. v přesně nezjištěnou dobu na podzim roku 1999 obviněná D. O. našla mezi věcmi, které nechal v jejím bytě její bývalý druh R. V., a toto obviněnému poskytla s vědomím, že ho bude použito k získání zboží na splátky. Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří let.
Dále byl jmenovaný obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002, za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v období od 5. 6. 2000 do 10. 7. 2000 na různých poštách v D., okres T., a v L., okres M., vybral ze svého postžirového účtu celkovou částku ve výši 6 000,- Kč, ačkoliv věděl, že na účtu je pouze částka 200,- Kč, kterou složil při založení účtu a způsobil tak škodu ve výši 5 800,- Kč Č. o. b., a. s. se sídlem v P., N. P. Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001, který byl doručen obviněnému dne 6. 5. 2002 a nabyl právní moci dne 15. 5. 2002. Ze zprávy Probační a mediační služby střediska Teplice ze dne 29. 1. 2003 vyplývá, že obviněný tento trest vykonal v období od 21. 10. 2002 do 19. 1. 2003 u Židovské obce T.
Obviněný J. O. byl taktéž odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 3 T 115/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 4 To 255/2003 pro trestný čin pomoci k úvěrovému podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák. Skutku úvěrového podvodu se dopustil obviněný J. V., kdy po předchozí vzájemné dohodě uzavřel dne 9. 2. 2000 s firmou H. C., a. s. úvěrovou smlouvu v obchodním centru M. v T., M. ulici, jejímž předmětem byl mobilní telefon zn. Siemens C 25 v prodejní hodnotě 6 890,- Kč, kdy uhradil první akontaci ve výši 1 378,- Kč, při uzavírání této smlouvy předložil potvrzení o výši příjmů, ve kterém mu obviněný J. O. nepravdivě potvrdil, že je zaměstnancem jeho firmy s měsíčním příjmem ve výši 10 700,- Kč, přičemž žádné další splátky obviněný V. neuhradil.
Za to byl obviněný J. O. odsouzen soudem prvního stupně k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001, jenž byl obviněnému doručen dne 6. 5. 2002, s právní mocí 15. 5. 2002, a za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2002. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění zavázáni uhradit společně a nerozdílně poškozené firmě H. C. F., a. s. na náhradě škody částku 6 943,- Kč.
Uvedený výrok o trestu byl v následném odvolacím řízení zrušen z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného a Krajským soudem v Ústí nad Labem bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému J. O. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002. Pro úplnost je nutno podotknout, že tato trestní věc obviněného byla nejprve rozhodnuta trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 3 T 115/2001, který byl obviněnému doručen dne 15. 11. 2001, jenž byl v důsledku odporu obviněného zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. O., a to proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 4 To 255/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn.3 T 115/2001. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl podle jeho názoru porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1, §259 odst. 3 tr. ř. a v ustanoveních §23 odst. 1, §31 odst. 1 a §35 odst. 2, 3 tr. zák.
Podle ministra spravedlnosti lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že soudem prvního stupně bylo správně rozhodnuto o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., a to i za sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl obviněný O. odsouzen v trestních věcech vedených u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 217/2001 a sp. zn. 3 T 53/2002. Z časové posloupnosti trestné činnosti obviněného totiž plyne, že skutků, o nichž bylo rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 3 T 115/2001, se obviněný O. dopustil dříve, než mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 217/2001, tj. 6. 5. 2002, a tedy rovněž dříve než byl vynesen odsuzující rozsudek v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 53/2002, a proto byl postup podle §35 odst. 2 tr. zák. v době rozhodování soudu prvního stupně na místě. Tato situace však již netrvala v době rozhodování odvolacího soudu. Již z úkolového listu, který předložil obviněný u hlavního líčení dne 19. 1. 2002, vyplynulo, že ze souhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin uloženého ve věci sp. zn. 3 T 53/2002, již má odpracováno 109 hodin. Na tuto skutečnost odvolací soud nereagoval. Pokud by provedl důkaz trestním spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 3 T 53/2002 zjistil by, že obviněný J. O. trest obecně prospěšných prací vykonal u Židovské obce v T. v období od 21. 10. 2002 do 19. 1. 2003. Z doplněného dokazování by tak vyplynulo, že v době rozhodování odvolacího soudu, tj. ke dni 7. 5. 2003 již nemohl být obviněnému uložen souhrnný trest ve vztahu k předchozímu odsouzení, neboť dřívější odsouzení obviněného bylo v době rozhodování odvolacího soudu již takové povahy, že se na obviněného hledělo, jako by nebyl odsouzen. Odvolací soud tedy mohl za dané situace toliko rozhodnout o uložení samostatného trestu za trestné jednání projednávané ve věci sp. zn. 3 T 115/2001, tedy za pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu.
Z toho je pak podle stěžovatele zřejmé, že úvahy, které vedly odvolací soud k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněnému, nemají oporu v provedených důkazech. Trest odnětí svobody měl být obviněnému ukládán nikoli za čtyři trestné činy, ale pouze za jeden trestný čin, který obviněný spáchal jako časově první ze všech sbíhajících se trestných činů, kdy pro žádný z ostatních ani nemohl být v té době trestně stíhán, protože je dosud nespáchal. Za ostatní trestné činy byl nicméně v době rozhodování odvolacího soudu obviněný J. O. již odsouzen, a tento trest vykonal s účinkem zahlazení. Lze proto důvodně předpokládat, že odpovídajícím trestem, pokud by byl krajským soudem ukládán a nebyl by zvolen postup podle §37 tr. zák., by byl trest jiného druhu než nepodmíněný trest odnětí svobody, který se jeví ve světle výše uvedených skutečností jako trest, který je ve hrubém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost za situace, kdy za další tři následující trestné činy byl obviněný potrestán trestem, který nebyl spojen s odnětím svobody. Oproti úvaze odvolacího soudu lze mít zato, že v nyní projednávané věci nelze přísněji vyměřeným trestem napravovat v jiné pravomocně skončené věci uložený souhrnný trest, který byl v rozporu se zákonem.
Napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem je podle ministra spravedlnosti zatíženo dalším porušením zákona v neprospěch obviněného J. O. Jak již bylo zmíněno, v rozsudku krajského soudu byl zrušen pouze výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002, včetně rozhodnutí obsahově na něj navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nikoliv také výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001. V odůvodnění rozsudku krajský soud soudu prvního stupně postup při zrušování předchozích trestů vytknul, neboť podle krajského soudu byl výrok o trestu z trestního příkazu sp. zn. 2 T 217/2001 zrušen již výrokem o uložení souhrnného trestu z rozsudku sp. zn. 3 T 53/2002, a proto při rozhodování o trestu ve věci sp. zn. 3 T 115/2001 postačí zrušit pouze výrok posledně uvedený. Tento názor krajského soudu je ovšem mylný, neboť tím, že byl zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002, byl jako jeho nedílná součást zrušen i výrok o zrušení výroku o trestu z pravomocného trestního příkazu téhož soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001. Pokud by tedy ve věci sp. zn. 3 T 115/2001 byly dány podmínky pro uložení souhrnného trestu, ( které v době rozhodování soudu prvního stupně dány byly, v době rozhodování odvolacího soudu již nikoli ), bylo by nutno i výrok o trestu z trestního příkazu sp. zn. 2 T 217/2001 znovu zrušit, jak koneckonců soud prvního stupně správně učinil. Odvolací soud tak kromě pochybení spočívajícího v tom, že souhrnný trest vůbec ukládal, vytvořil navíc situaci, kdy výrok o uložení podmíněného trestu odnětí svobody z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001, znovu „obživl“, protože rozhodnutí, jimiž byl postupně zrušen, a to ve věci sp. zn. 3 T 53/2002 pravomocně a ve věci sp. zn. 3 T 115/2001 nepravomocně, byla napadeným rozhodnutím krajského soudu pravomocně zrušena.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. O., a to v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. a v ustanoveních §23 odst. 1, §31 odst. 1, §35 odst. 2, 3 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a následně aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že podání tohoto mimořádného opravného prostředku bylo důvodné.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §35 odst. 3 tr. zák. ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
Podle §45a odst. 5 tr. zák. na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
Ze shora uvedeného přehledu odsouzení obviněného je zřejmé, že J. O. páchal kromě trestné činnosti ze dne 9. 2. 2000, i trestnou činnost ve dnech 4. 5. 2000, 5. 12. 2000 a v období od 5. 6. 2000 do 10. 7. 2000. Všech těchto dalších skutků se dopustil dříve než bylo soudem prvního stupně vyhlášeno první odsuzující rozhodnutí za jím časově první spáchaný trestný čin, k čemuž došlo dne 15. 11. 2001, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 3 T 115/2001. Ten měl ve smyslu ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. od tohoto okamžiku povahu odsuzujícího rozsudku, neboť účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají v případě trestního příkazu jeho doručením obviněnému. Na této skutečnosti nemohla nic změnit ani okolnost, že tento trestní příkaz byl v důsledku podaného odporu zrušen, jelikož trestní stíhání obviněného v této věci skončilo jeho pravomocným odsouzením. Je třeba dodat, že stížnost pro porušení zákona mylně uvádí, že účinky prvního vyhlášeného odsuzujícího rozhodnutí ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. nastaly ke dni 6. 5. 2002, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 217/2001. Toto pochybení stěžovatele však na důvodnosti podaného mimořádného opravného prostředku nic nemění. Je však nespornou skutečností, že všechny předmětné trestné činy spáchané obviněným J. O. vůči sobě byly ve vztahu vícečinného souběhu a obviněnému za ně byl okresním soudem správně uložen souhrnný trest.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně sp. zn. 3 T 115/2001 se mj. uvádí, že obviněnému J. O. byl podle §202 odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný trest 400 hodin obecně prospěšných prací za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001, a výroku o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002. S ohledem na to, že obviněný již započal vykonávat dříve uložený trest obecně prospěšných prací ve věci sp. zn. 3 T 53/2002, došlo ke zvýšení jeho výměry na maximální možnou hranici.
Naproti tomu krajský soud byl toho názoru, že soud prvního stupně při ukládání trestu pochybil, když jeho rozhodnutí o uložení souhrnného trestu je správné pouze ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 3 T 53/2002, nikoli však již ve vztahu k trestnímu příkazu téhož soudu sp. zn. 2 T 217/2001. To podle odvolacího soudu proto, že výrok o trestu z trestního příkazu sp. zn. 2 T 217/2001 byl již dříve zrušen právě rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 3 T 53/2002 a napadeným rozsudkem tak byl znovu zrušen vlastně již neexistující výrok. Důsledkem dalších pochybení je pak podle krajského soudu nepřiměřeně mírný trest uložený obviněnému rozsudkem soudu prvního stupně. Při uvážení, že se jedná o souhrnný trest za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a dvojnásobný trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací, byť v maximální možné výměře 400 hodin, je nepřiměřeně mírný a nesplňující ani základní zákonná kritéria stanovená pro ukládání trestu v ustanovení §31 odst. 1 tr. zák., ani hledisko účelu trestu ve smyslu §23 odst. 1 tr. zák. Obviněný J. O. je speciálním recidivistou, trestnou činnost páchal v době, kdy již byl za trestnou činnost stíhán, a od opakování trestné činnosti ho neodradila ani hrozba možného odsouzení a trestu. Nebylo tudíž již možné očekávat splnění účelu trestního řízení od trestu výchovného či dokonce mírnějšího než je trest, který mu byl uložen jako první, tj. podmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, neboť dosud uložené výchovné tresty zjevně selhaly. Ze všech těchto důvodů pak odvolací soud zrušil napadený rozsudek prvostupňového soudu ve výroku o trestu a obviněnému uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ve věci sp. zn. 3 T 53/2002.
Z obsahu spisu výše jmenovaného soudu sp. zn. 3 T 53/2002 je však patrné, že výkon trestu obecně prospěšných prací uloženého rozsudkem ze dne 24. 9. 2002 byl obviněnému J. O. nařízen usnesením téhož soudu ze dne 7. 10. 2002 u Židovské obce v T. formou práce při údržbě a opravách židovských hřbitovů. Ze zprávy Probační a mediační služby střediska T. ze dne 20. 11. 2002 vyplývá, že obviněný O. měl k tomuto datu odpracováno 109 hodin obecně prospěšných prací. Ze zprávy téže instituce ze dne 29. 1. 2003 je zřejmé, že obviněný vykonával trest obecně prospěšných prací z rozsudku sp. zn. 3 T 53/2002 v období od 21. 10. 2002 do 19. 1. 2003, kdy jeho výkon skončil. Trest obviněný vykonal celý, a proto byl Okresní soud v Teplicích požádán o zajištění zápisu této skutečnosti do rejstříku trestů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že obviněný celý trest 200 hodin obecně prospěšných prací z rozsudku Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 3 T 53/2002, (byť nepravomocně zrušeného rozsudkem téhož soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 3 T 115/2001), vykonal ke dni 19. 1. 2003. Krajský soud v Ústí nad Labem konal v rámci odvolacího řízení ve věci sp. zn. 3 T 115/2001 veřejné zasedání až dne 7. 5. 2003, tedy v době, kdy již ohledně odsouzení obviněného ve věci sp. zn. 3 T 53/2002 nastala uplynutím dne 19. 1. 2003 zákonná fikce ve smyslu ustanovení §45a odst. 5 tr. zák., podle níž se v takovém případě na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. To znamená, že obviněnému již poté nebylo možné uložit souhrnný trest za uvedené trestné činy, které byly ve vícečinném souběhu, neboť podle §35 odst. 3 tr. zák. se ustanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější odsouzení obviněného je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Vzhledem k této skutečnosti měl krajský soud za povinnost zrušit v napadeném rozsudku soudu prvního stupně výrok o trestu týkající se obviněného J. O. a sám měl tomuto obviněnému uložit samostatný trest výhradně za trestnou činnost projednávanou v trestní věci sp. zn. 3 T 115/2001. Okolnosti týkající se výkonu trestu obecně prospěšných prací z rozsudku ve věci sp. zn. 3 T 53/2002 však krajský soud nezkoumal, ačkoli ze spisového materiálu přezkoumávané věci sp. zn. 3 T 115/2001 bylo evidentní, že obviněný měl nikoli nevýznamnou část tohoto trestu vykonánu již ke dni konání hlavního líčení u soudu prvního stupně. Pokud tedy odvolací soud nedoplnil dokazování alespoň o údaje ze spisu sp. zn. 3 T 53/2002, z nichž by vyplynul aktuální stav výkonu tohoto trestu, a ve věci rozhodl způsobem, jak bylo shora uvedeno, porušil svoji přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., jakož i ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., které upravuje podmínky, za jakých odvolací soud může ve věci sám rozhodnout.
V důsledku učiněného postupu se krajský soud dopustil dalšího pochybení, když obviněnému, kromě opětovného tentokrát již nezákonného souhrnného trestu, ponechal v platnosti i podmíněný trest odnětí svobody z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 217/2001. Ten totiž tím, že krajský soud při ukládání souhrnného trestu zrušil současně pouze výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2002 sp. zn. 3 T 53/2002 začal opětovně existovat. Došlo k tomu z toho důvodu, že výrok v rozsudku soudu prvního stupně sp. zn. 3 T 115/2001, jímž byly zrušeny výroky o trestech v rozhodnutích Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 3 T 53/2002 a sp. zn. 2 T 217/2001, byl taktéž jako součást výroku o trestu odvolacím soudem zrušen. V konečném důsledku tak byly obviněnému J. O. za souběh trestných činů pravomocně uloženy dva tresty, jeden samostatný a druhý souhrnný, a to v situaci, kdy obviněnému již mohl být uložen pouze samostatný trest za trestnou činnost v trestní věci sp. zn. 3 T 115/2001, neboť souhrnný trest za zbývající trestné činy již vykonal s účinkem zahlazení.
Pokud jde o druh a výměru trestu, který měl být správně obviněnému krajským soudem uložen, je třeba souhlasit se stížností pro porušení zákona v tom, že se vytknutá pochybení v rozhodnutí odvolacího soudu projevila minimálně již tím, že obviněnému byl ukládán trest za souběh čtyř úmyslných trestných činů, ačkoli jak bylo shora zdůrazněno, mohl mu být uložen trest pouze za pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1 tr. zák., jíž se dopustil dne 9. 2. 2000. To současně znamená, že obviněný tuto trestnou činnost spáchal pokud jde o časovou posloupnost ve vztahu k ostatním jeho trestným činům, za něž byl odsouzen v trestních věcech sp. zn. 2 T 217/2001 a sp. zn. 3 T 53/2002, jako první v pořadí a tudíž těmito odsouzeními nelze v souvislosti s ukládáním trestu argumentovat. Na straně druhé je ale pravdou, že obviněný J. O. byl již v minulosti několikrát soudně projednáván a to i za majetkovou trestnou činnost, což vyplývá z opisu jeho rejstříku trestů, a nejedná se tak v jeho případě o osobu zcela bezúhonnou. Nelze proto beze zbytku souhlasit se stížností pro porušení zákona v tom, že odpovídajícím trestem v projednávaném případě by pro obviněného byl pouze trest jiného druhu než nepodmíněný trest odnětí svobody. Okolnost, že za další tři trestné činy byl obviněný potrestán trestem, který nebyl spojen s odnětím svobody, nemůže být při tomto rozhodování prioritní. Bude ale úkolem dalšího řízení, aby věc obviněného byla znovu posouzena a bylo rozhodnuto o trestu, kterým má být postižen.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 4 To 255/2003 a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. O. v ustanovení §35 odst. 2, 3 tr. zák. a v ustanoveních §254 odst. 1, §259 odst. 3 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušené rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
To znamená, že krajský soud po doplnění důkazů v intencích toho, co bylo výše vysloveno Nejvyšším soudem, ve veřejném zasedání opětovně ve věci rozhodne o odvolání státní zástupkyně a uloží obviněnému samostatný trest, jehož druh a výměra budou v souladu s účelem trestu ve smyslu ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a jenž bude zároveň zohledňovat stupeň nebezpečnosti spáchaného trestného činu pro společnost, ( který je mimo jiné podle §3 odst. 4 tr. zák. určován osobou pachatele ), jakož i možnosti nápravy a poměry pachatele, jak o tom hovoří ustanovení §31 tr. zák. K tomu bude potřeba zejména si vyžádat aktuální opis rejstříku trestů obviněného, včetně hodnocení jeho osoby z místa bydliště i z výkonu trestu a taktéž příslušné trestní spisy. Krajský soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného J. O. i to, že je podle 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2004
Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c