ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.47.2004.1
sp. zn. 4 Tz 47/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici O., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 4 T 188/2000, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil dvěma útoky, prvním v době od dubna 1999 do února 2000, druhým v době od března nejméně do srpna 2000 včetně, za což byl podle §213 odst. 3, §35 odst. 2, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 4 T 59/2000. Trestní příkaz byl obviněnému J. J. doručen dne 14. 11. 2000 a právní moci nabyl dne 23. 11. 2000.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §8 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 7. 2. 2001, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Rozsudek byl obviněnému J. J. doručen dne 23. 10. 2002 a právní moci nabyl dne 1. 11. 2002.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. J. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že samosoudce Okresního soudu v Olomouci podle lustra uvedeného na žalobě okresního státního zastupitelství ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 3 Zt 1091/2001, zjistil, že obviněný již byl odsouzen v trestní věci téhož soudu pod sp. zn. 4 T 188/2000, a příslušný spis si vyžádal, přesto si neověřil, kolik hodin z trestu obecně prospěšných prací obviněný vykonal, a uložil mu trest v nejvyšší výměře.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. J. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. J. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 4 T 188/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá z vyjádření P. a m. s., střediska O., ze dne 26. 8. 2003, v době, kdy byl vydán napadený rozsudek, tj. ke dni 22. 4. 2002, obviněný J. J. vykonal z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 4 T 188/2000, pouze 51,5 hodiny, z tohoto trestu tedy zbývalo vykonat 298,5 hodiny.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. J. rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 4 T 188/2000, přesahoval právě o 298,5 hodiny nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému J. J.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 27/2002 dále vyplývá, že Okresní soud v Olomouci v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména údaje o tom, zda obviněný J. J. vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 4 T 188/2000. Okresní soud v Olomouci tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 298,5 hodiny, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 4 T 27/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného J. J. aby respektoval zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. J., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.