ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.48.2004.1
sp. zn. 4 Tz 48/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 22. dubna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. G., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. 2 T 120/2002, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 T 120/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. G.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu v části týkající se obviněného J. G.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 T 120/2002, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněným L. J. tím, že dne 28. 1. 2002 kolem 20.30 hodin v Ú. n. L., na S., v ulici Ž., v herně NK C., vykopnuli petlici uzavírající prostor mincovníku hracího automatu Phoenix SY 28597, vytáhli zásobník s mincemi, ale nepodařilo se jim žádné peníze odnést, neboť byli na místě zadrženi obsluhou baru a způsobili pouze škodu ve výši 21 Kč poškozením petlice. Za to mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 9. 2002.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. G. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch tohoto obviněného v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a v ustanoveních §45a odst. 1 a §36 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin byla překročena maximální přípustná hranice výše trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v §36 a §45a tr. zák. pro tento druh trestu. Okresní soud v Ústí nad Labem nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl pravomocně uložen rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 5. 2001, sp. zn. 6 T 33/2001 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, z něhož v době rozhodování v trestní věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, neměl obviněný nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že trest obecně prospěšných prací lze uložit pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, byl uložením nového trestu vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného J. G. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, které se týkala obviněného J. G., a shledal, že zákon porušen byl.
Ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Samosoudce vydal ve věci dne 29. 4. 2002 trestní příkaz, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. V době vydání trestního příkazu však již rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 5. 2001, sp. zn. 6 T 33/2001, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem tuto skutečnost mohl zjistit jednak z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 38), jakož i z opisu citovaného rozsudku, který je rovněž součástí trestního spisu (č. l. 39-40). Uvedené údaje měly v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. vést samosoudce k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán, neboť jen tak mohl v případě, že hodlal uložit opět trest obecně prospěšných prací, dostát povinnosti, jež mu vyplývá z ustanovení §36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudce takto postupoval, zjistil by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen výše citovaným rozsudkem sp. zn. 6 T 33/2001, nemá obviněný dosud nic vykonáno. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohl by tak obviněnému uložit uvedený druh trestu ve výměře 250 hodin, neboť tak překročil zákonem stanovenou hranici o 200 hodin.
Je třeba konstatovat, že samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem porušil zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 T 120/2002 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák, §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. G. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz v části, která se týká obviněného J. G. zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, která na takto zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem doplní dokazování přečtením spisu tohoto soudu sp. zn. 6 T 33/2001, novým opisem rejstříku trestů obviněného a aktualizovanou zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Ústí nad Labem, zda a případně v jakém rozsahu vykonal obviněný alespoň zčásti trest obecně prospěšných prací uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 33/2001. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám o uložení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměře. Okresní soud v Ústí nad Labem však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á