ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.53.2004.1
sp. zn. 4 Tz 53/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2004 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Š., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 4 T 67/2003, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 4 T 67/2003 byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že od měsíce března 1999 do 25. 4. 2003 v P. ani jinde neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči nezl. dceři K. Š., stanovenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 15 C 175/95 ze dne 10. 11. 1995 ve výši 800,- Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé, B. Ž., za toto vznikl dluh na výživném 40.000,- Kč, přičemž o této povinnosti věděl a plnit ji mohl, během tohoto období pracoval jen brigádně a nebyl řádně veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce.
Za to byl obviněnému uložen podle §213 odst. 2 tr. zák., §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin. Podle §45a odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému současně uloženo omezení spočívající v povinnosti, aby v době výkonu uloženého trestu podle svých sil uhradil výživné.
Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 7. 2003.
Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Š. Porušení zákona stěžovatel spatřuje v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Výše citovanému odsouzení totiž předcházelo vydání trestního příkazu Okresním soudem v Chebu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. 3 T 7/2001, který nabyl právní moci dne 30. 8. 2002 (obviněnému byl doručen dne 21. 8. 2002). Obviněný M. Š. jím byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil dne 14. 10. 2000 v M. L., za což mu byl uložen podle §247 odst. 2 za použití §35 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin.
Ze zprávy Probační a mediační služby, středisko Karviná-Havířov ze dne 4. 11. 2003 vyplývá, že obviněný dosud nezapočal s výkonem žádného z uložených trestů obecně prospěšných prací. Tato skutečnost je potvrzena i obsahem spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 3 T 7/2001.
V daném případě tedy Okresní soud v Příbrami v trestní věci obviněného M. Š. vedené pod sp. zn. 4 T 67/2003 v souladu se zákonem nepostupoval a svým trestním příkazem ze dne 21. 5. 2003 jej porušil v neprospěch obviněného, když souhrn dosud pravomocně nařízených a nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 800 hodin a tedy přesahuje výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák.
Nepřekročitelnost horní hranice výměry tohoto trestu i při ukládání v pořadí dalšího trestu stejného druhu stanovená v ustanovení §36 tr. zák. nebyla v tomto případě v postupu a rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami též respektována.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami byl ve vytýkaných ustanoveních trestního zákona a trestního řádu porušen zákon v neprospěch obviněného M. Š. Poté navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a dále aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla podána důvodně.
Z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 11. 2002 sp. zn. 4 T 92/2002 je totiž zřejmé, že obviněný M. Š. jím byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil jednáním v nočních hodinách přesně nezjištěného dne od 19. do 22. května 2000. Byl za to odsouzen podle §247 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 a půl roku, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. 3 T 7/2001, jímž byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 14. 1. 2003.
Z výše konstatovaného tak vyplývá, že v momentě vydání napadeného trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ve věci sp. zn. 4 T 67/2003 dne 21. 5. 2003, již neexistoval výrok o uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin obviněnému M. Š. z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. 3 T 7/2001. Pokud tedy Okresní soud v Příbrami obviněnému svým trestním příkazem ve věci sp. zn. 4 T 67/2003 uložil stejný druh trestu (obecně prospěšných prací) v délce 400 hodin za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., neporušil v neprospěch obviněného ustanovení §36 ani §45a odst. 1 tr. zák. a tím méně ustanovení §314e odst. 1 či §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona podanou proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 4 T 67/2003, jako nedůvodnou podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec