ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.55.2004.1
sp. zn. 4 Tz 55/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 5. května 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. B., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné A. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestní příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, byla obviněná A. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustila tím, že dne 25. 7. 2002 kolem 11.40 hod., v nákupním středisku J. M., P., N., odcizila 2 ks teplého vosku zn. Veet v hodnotě á 269,- Kč, a to tak, že je při nákupu vložila do své kabelky, čímž poškozené společnosti J. M. vznikla škoda celkem ve výši 538,- Kč, odcizené zboží bylo vráceno zpět do prodeje. Obviněná se této trestné činnosti dopustila přesto, že byla v minulosti odsouzena pro stejný trestný čin, naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 1T 68/2001 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Za to jí byl v sazbě §247 odst. 1 tz. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 1, 2 tr. ták. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 26. 7. 2002.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné A. B. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněné porušen v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř., a dále v §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku napadenému rozhodnutí vytkl, že jím byl obviněné A. B. opětovně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž Obvodní soud pro Prahu 4 nezohlednil skutečnost, že obviněné byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 1 T 36/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., rovněž uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož v době rozhodování ve věci sp. zn. 5 T 58/2002 neměla obviněná nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací činí podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, byl uložením nového trestu obecně prospěšných prací vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. B. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. trestní příkaz v napadeném rozsahu zrušil, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 tato zákonná ustanovení svým procesním postupem důsledně nerespektovala, a v situaci, kdy obviněná neměla dosud z pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací nic vykonáno, uložila jí stejný druh trestu v maximální výměře, čímž o 400 hodin překročila onu nejvyšší výměru stanovenou pro tento druh trestu zákonem.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 58/2002, Nejvyšší soud zjistil, že dne 26. 7. 2002 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 uvedenému soudu návrh na potrestání na obviněnou A. B. pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 26. 7. 2002 ve věci trestní příkaz, jímž při vyslovení výroku o vině ve shodě s podaným návrhem na potrestání a s užitím shodné právní kvalifikace činu, uložila obviněné A. B. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Obvodní soud pro Prahu 4 však pochybil, pokud do svých úvah o trestu nepojal existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 1 T 36/2002, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2002, jímž byl obviněné pro trestný čin krádeže, kterého se dopustila tím, že dne 28. 1. 2002 kolem 17.10 hod. v P., n. R. obchodní dům K. odcizila z volného prodeje v oddělení potravin J. M. dva kusy šampónů zn. Elseve v celkové hodnotě 159,80,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustila přesto, že byla za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzena (naposledy dne 12. 7. 2000 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 81/2000). Za tento trestný čin byl obviněné uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož obviněná v době vydání trestního příkazu 5 T 58/2002 nic nevykonala. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 v době, kdy v trestní věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, rozhodovala, tuto skutečnost nemohla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen, protože Obvodní soud pro Prahu 1, který trestní příkaz ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 1 T 36/2002, vydal, vypravil trestní list až dne 10. 9. 2003. Nicméně nastolila stav, kdy obviněná má vykonat trest obecně prospěšných prací v úhrnné výměře 800 hodin, ač trestní zákon uložení trestu v této výměře nedovoluje.
Tato skutečnost však mohla být zjištěna z řádně provedeného výslechu obviněné. Obviněná byla dne 26. 7. 2004 předvedena před samosoudkyni, byl jí doručen návrh na potrestání a poskytnut dostatečný časový prostor k tomu, aby si tento návrh prostudovala. Když po zákonném poučení podle §33 odst. 1 tr. ř. obviněná výslovně prohlásila, že chce k věci vypovídat, vyjádřila se jednak ke skutkovým okolnostem případu, jednak uvedla, že se nachází ve lhůtě podmíněného odsouzení. Samosoudkyně měla při této příležitosti možnost a současně povinnost zjistit, zda údaje, které jsou uvedeny v rejstříku trestů o předchozích odsouzeních obviněné, odpovídají realitě a zda v mezidobí obviněná byla či nebyla znovu odsouzena pro jinou trestnou činnost. Takovéto zjištění bylo nadto odůvodněno sdělením Policie ČR, který je obsažen přímo v trestním spisu sp. zn. 5 T 58/2002, v němž je uvedeno zadržení obviněné v souvislostí s krádeží spáchanou dne 28. 1. 2002.
Vzhledem k uvedeným pochybením porušila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. , neboť nezjistila spolehlivě skutkový stav, pod kterýžto pojem nutno vztáhnout i objasnění okolností, které mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry, a tato nedostatečně provedená zjištění se promítla i do vadného hodnocení důkazů v tomto směru.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené poté podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné A. B.
Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadený trestní příkaz zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V tomto ohledu se Nejvyšší soud neztotožnil s návrhem ministra spravedlnosti, aby byl trestní příkaz zrušen pouze v napadené části, tedy jen ve výroku o trestu. Trestní příkaz má podle ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. povahu odsuzujícího rozsudku, což znamená, že trestním příkazem nelze obviněného např. zprostit obžaloby podle §226 tr, ř., či upustit od potrestání podle §24 a násl. tr zák. V uvedeném „odsuzujícím“ smyslu tvoří výroky trestního příkazu jednotu a jsou s nimi spojeny účinky předpokládané zákonem. Je-li proti trestnímu příkazu podán odpor, nelze jeho podáním dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu, ani pokud by podaný odpor proti takovémuto výroku výlučně směřoval, neboť v důsledku uplatnění tohoto specifického opravného prostředku se trestní příkaz ruší zásadně celý, tj. ve všech výrocích a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení. Nepřichází tedy v úvahu, aby se trestní příkaz stal částečně pravomocným a další řízení se vedlo jen o uložení trestu. V posuzovaném případě byl trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut stal nezákonným a bylo třeba jej zrušit celý, byť zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu, když nápravu lze sjednat pouze pokračováním v řízení.
Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 4 si opatří v rámci řádných úvah o druhu a výměře trestu spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 36/2002, vyžádá si nový opis rejstříku trestů obviněné, jakož i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, pracoviště Praha 7 k tomu, zda a případně v jakém rozsahu obviněná něco z předchozího trestu obecně prospěšných prací vykonala. Teprve poté bude moci tyto důkazy vyhodnotit spolu s důkazy, jež jsou již součástí trestního spisu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a dospět k správným závěrům z hlediska ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Obvodní soud pro Prahu 4 bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněné vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á