ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.57.2004.1
sp. zn. 4 Tz 57/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Č. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 71/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §64 odst. 1 písm. b) a §248 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Č. K.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Č. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2002, sp.zn. 3 T 71/2002, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od měsíce listopadu 1998 do měsíce března 1999 v O. ani jinde úmyslně ničím nepřispěl na výživu své nezletilé dcery A. K., nyní K., ačkoli mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a výše výživného mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 1998, sp. zn. 41 Nc 242/95, 41 SSv 304/97, který nabyl právní moci dne 20. 6. 1998, tak, že je povinen přispívat na výživu nezletilé dcery měsíčně částkou 1 100,- Kč, a to vždy každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky G. H., nyní K., přičemž tak způsobil vznik dluhu na výživném ve výši 5 500,- Kč, kdy nikde řádně nepracoval a nebyl veden na úřadě práce.
Zato byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s dozorem za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002.
Odvolání obviněného bylo Krajským soudem v Ostravě zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř., jako opožděně podané a to usnesením ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Č. K., a to proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003. Tímto usnesením byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. a v předcházejícím řízení též v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §130 odst. 1 a §64 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Stěžovatel poukazuje, že rozsudek soudu prvního stupně byl podle dodejky poštovní zásilky č. 83963 doručen obviněnému dne 4. 2. 2003. Obviněný K. podal dne 18. 2. 2003 proti výše uvedenému rozsudku odvolání, jež bylo krajským soudem zamítnuto, jako opožděně podané. Z podnětu obviněného bylo dalším šetřením Okresního soudu v Ostravě zjištěno, že rozsudek tohoto soudu nebyl obviněnému doručen procesně účinným způsobem. Poštovní doručovatelka měla totiž na žádost obviněného vložit obálku s rozsudkem do schránky a dodejku a doručný arch sama podepsala s uvedením čísla občanského průkazu obviněného, které znala z dřívějška. Rozsudek okresního soudu byl pak obviněnému doručen procesně účinným způsobem až dne 14. 4. 2003, přičemž obviněný si znovu podal odvolání dne 22. 4. 2003. Z toho je dovozováno, že pro rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 tr. ř. nebyly splněny zákonné podmínky.
V závěru podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, byl v neprospěch obviněného Č. K. porušen zákon ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu. Dále navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. bylo napadené usnesení zrušeno včetně dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a poté, aby bylo postupováno podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §130 odst. 1 tr. ř. se rozsudek v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci, zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.
Podle §64 odst. 1 tr. ř. se doručuje do vlastních rukou a) obviněnému obžaloba, návrh na potrestání a předvolání, b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí, c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 4. 2. 2003. Obviněný podal na poštu dne 18. 2. 2003 odvolání, jež bylo následujícího dne doručeno Okresnímu soudu v Ostravě. Konec lhůty obviněného k podání odvolání byl však dne 12. 2. 2003, a tudíž obviněný podal odvolání po lhůtě. V tomto smyslu Krajský soud v Ostravě o podaném odvolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 3. 2003.
Tyto údaje jsou zřejmé z předloženého spisu a odvolací soud z nich zjevně vycházel při svém rozhodování, když na dodejce (viz č. l. 132 spisu) je uveden údaj 4. 2. 2003, jako datum doručení rozsudku soudu prvního stupně obviněnému. Proto podané odvolání považoval krajský soud za opožděně podané a zamítl je podle §253 odst. 1 tr. ř. Obviněný sice ve svém odvolání uvedl, že mu byl předmětný rozsudek doručen až dne 17. 2. 2003, ale tuto nesrovnalost odvolací soud blíže nezkoumal neboť takováto tvrzení obviněných nejsou neobvyklá. Napadené usnesení krajského soudu bylo obviněnému doručeno dne 4. 4. 2003. Podle úředního záznamu na č. l. 148 spisu se vzápětí na Okresní soud v Ostravě dostavil obviněný a prohlásil, že obdržel zamítavé rozhodnutí krajského soudu, proti čemuž protestuje, neboť odvolání napsal hned druhý den poté, kdy mu byl rozsudek soudu prvního stupně dne 17. 2. 2003 doručen s tím, že byl volně vhozen ve schránce. K podpisu na dodejce ze zásilky s rozsudkem uvedl, že se nejedná o jeho podpis a že nikdy převzetí zásilky nepodepsal. Nato mu byl rozsudek krátkou cestou oproti podpisu na doručence dne 14. 4. 2003 znovu doručen. Dotazem na Českou poštu, s. p. bylo zjištěno, že doručování předmětné zásilky prováděla paní Z. K., která do protokolu o výslechu ze dne 2. 7. 2003 uvedla, že dodejku i doručný arch podepsala ona, a že je tudíž pravdou, že rozsudek soudu nebyl obviněnému doručen podle poštovního řádu. Obviněný ji totiž, poněvadž čekal důležitou poštu, požádal, aby mu ji hodila do schránky, což udělala. Číslo občanského průkazu obviněného jí bylo známo z dřívějška.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo dne 4. 2. 2003 obviněnému doručeno procesně účinným způsobem. Soud prvního stupně za účelem doručení svého rozsudku obviněnému vypravil k poštovní přepravě zásilku určenou do jeho vlastních rukou, opatřenou zvláštní obálkou podle §46 odst. 3 vyhlášky č. 28/2001 Sb.(o základních službách držitele poštovní licence) s modrým pruhem, kterou mu Česká pošta, s. p. na základě poštovní smlouvy uzavřené ve smyslu zákona č. 29/2000 Sb. (o poštovních službách) měla doručit. Protože se jednalo o zásilku doručovanou do vlastních rukou s dodejkou, měla Česká pošta, s. p. povinnost podle §47 odst. 1 písm. a) této vyhlášky zásilku vydat jen přímo adresátovi s potvrzením převzetí na dodejce, a to ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 výše uvedené vyhlášky. Této povinnosti však Česká pošta, s. p. chybným postupem své pracovnice nedostála, v důsledku čehož nebylo dodrženo ustanovení §64 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého je rozsudek soudu prvního stupně nutné obviněnému doručit do vlastních rukou. Jestliže obviněnému nebylo soudní rozhodnutí doručeno v souladu se zákonem, nemohla mu ani začít plynout osmidenní lhůta k podání odvolání ve smyslu §248 odst. 1 tr. ř. Lze proto souhlasit s podanou stížností pro porušení zákona, že Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, nemohl podané odvolání obviněného zamítnout jako opožděně podané podle §253 odst. 1 tr. ř., byť si výše uvedených okolností, za nichž došlo k doručení rozsudku soudu prvního stupně obviněnému, nebyl vědom. Uvedené pochybení je ve své podstatě pochybením, k němuž nedošlo v důsledku vadného postupu soudu, nýbrž z důvodu porušení povinnosti státní organizací, jež se zavázala k doručení předmětné soudní zásilky. Přesto jde v konečném důsledku o porušení zákona v neprospěch obviněného, které je nutné napravit v zájmu zachování práva obviněného na spravedlivý proces (viz čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, byl porušen zákon v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §64 odst. 1 písm. b) a §248 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného Č. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. bylo uvedené usnesení zrušeno, a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně bylo podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená že odvolání obviněného musí být v odvolacím řízení věcně projednáno. Krajský soud musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a že při svém postupu musí respektovat i ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. Stěžovatelem navržený postup podle §271 odst. 1 tr. ř. nebylo možné akceptovat, neboť nelze nahrazovat rozhodovací postup věcně příslušného soudu, jímž je soud odvolací, který ve věci dosud meritorně nerozhodoval, rozhodovacím postupem Nejvyššího soudu v řízení o mimořádném opravném prostředku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec