ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.58.2004.1
sp. zn. 4 Tz 58/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, a pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soud pro Prahu 3 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 7 T 44/2003, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním v době nejméně od 15. 4. 2003 do 21. 4. 2003, za což mu byl podle §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 4. 2003.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním v době od 11,00 hod. dne 3. 5. 2003 do 14,51 hod. stejného dne, za což mu byl §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému P. D. doručen a právní moci nabyl dne 5. 5. 2003.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal ve dnech 15. 4. 2003, 10. 5. 2003, 18. 5. 2003, 31. 5. 2003, 6. 6. 2003 a 9. 6. 2003, za což mu byl podle §171 odst. 1, s přihlédnutím k ustanovení §314e odst. 2 tr. ř. a §45 odst. 1, odst. 2, §45a odst. 1, odst. 3 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále mu byl uložen podle §57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 2 let. Trestní příkaz byl obviněnému P. D. doručen a právní moci nabyl dne 11. 6. 2002.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003 a pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. D. Vytkl v ní, že zákon byl napadenými rozhodnutími porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 dále v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 3 ani Obvodní soud pro Prahu 7 se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť v případě napadeného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací o 50 hodin, v případě napadeného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 již o 250 hodin. Ministr spravedlnosti dále namítá, že oba trestní příkazy byly sice vydány v krátké době po sobě, takže předchozí odsouzení obviněného ještě nebyla vyznačena v opisu z rejstříku trestů, byly však vydány ve zjednodušeném řízení, kdy samosoudce měl obviněného k dispozici a měl tedy možnost jej podrobně vyslechnout, přitom ani v jednom případě se nepokusil ani prostým dotazem na obviněného zjistit, zda nebyl v mezidobí odsouzen pro jinou trestnou činnost. Ministr spravedlnosti konečně namítá, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 byl porušen zákon v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., protože první dílčí útok činu, za který byl odsouzen, spáchal dne 15. 4. 2003, za týž skutek však byl již pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 7 T 44/2003.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil oba napadené trestní příkazy a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Výměra trestu je podle §36 tr. zák. limitována i tehdy, jestliže se postupně uloží více než dva tresty téhož druhu, pokud v době ukládání posledního z nich ještě nebyl zcela vykonán první nebo kterýkoli další z těchto trestů uložených před rozhodováním o posledním z nich. V takovém případě bude nutno přihlédnout k součtu všech předchozích dosud nevykonaných trestů (nebo jejich zbytků) stejného druhu, jaký má být opětovně ukládán.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný P. D. nejprve odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 7 T 44/2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, poté byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, následně byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, opět k trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 200 hodin.
Jak vyplývá z podnětu Probační a mediační služby, střediska Benešov, ze dne 7. 7. 2003, v době, kdy byla vydána napadená rozhodnutí, tj. ke dni 5. 5. 2003, resp. ke dni 11. 6. 2003, obviněný P. D. ještě nezačal žádný z dříve uložených trestů obecně prospěšných prací vykonávat.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému P. D. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, ve výměře 250 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 200 hodin, přesahoval o 50 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Zcela stejný závěr pak platí pro trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, kterým byl obviněnému P. D. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, takže celková výměra trestu obecně prospěšných prací s předchozími tresty tohoto druhu činila již 650 hodin. V případě tohoto rozhodnutí je třeba dodat, že nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací již byla vyčerpána dříve uloženými tresty tohoto druhu, takže trest obecně prospěšných prací nebylo možno obviněnému P. D. v daném případě vůbec uložit.
Je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 3 trestním příkazem ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003 i Obvodní soud pro Prahu 7 trestním příkazem ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému P. D.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 25/2003 a trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 57/2003, vyplývá, že tyto soudy v označených trestních věcech rozhodovaly ve zjednodušeném řízení podle §314b tr. ř., v obou trestních věcech byl obviněný P. D. v souladu s ustanovením §314b odst. 2 tr. ř. vyslechnut. Za této situace je třeba přisvědčit námitce ministra spravedlnosti, že soudy měly v rámci výslechu obviněného P. D. v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. zjišťovat všechny skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí ve věci, a pokud zvažovaly možnost uložení trestu obecně prospěšných prací obviněnému, patřily mezi takové skutečnosti nepochybně i údaje, zda obviněnému nebyl v minulosti již tento druh trestu uložen a pokud ano, zda, či v jakém rozsahu byl trest vykonán. Označené soudy však tímto způsobem nepostupovaly a uvedené skutečnosti při výslechu obviněného P. D. nezjišťovaly, proto ani nezjistily skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotily, v důsledku čehož byl napadenými trestními příkazy porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. D.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., za který byl obviněný P. D. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 7 T 44/2003 a který spáchal jednáním v době od 15. 4. 2003 do 21. 4. 2003, je trvajícím trestným činem, jehož podstatou je skutečnost, že obviněný vyvolal protiprávní stav, kdy se zdržoval na území Prahy v rozporu s uloženým trestem zákazu pobytu, a poté jej svým jednáním udržoval. Z výslechu obviněného P. D., který je zachycen v protokolu o výslechu zadrženého (č. l. 27), vyplývá, že obviněný přijel do P. již dne 15. 4. 2003 a setrval zde do dne 21. 4. 2003, kdy byl zadržen v P. na H. n. Trvající trestný čin je přitom spáchán jediným skutkem a posuzuje se jako jediný trestný čin.
Za této situace je zřejmé, že pobyt obviněného P. D. v P. dne 15. 4. 2003, kdy byl kontrolován hlídkou Policie v Praze 2, ul. I. v 11,00 hod., jež byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, považován za dílčí útok trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, spadá pod pobyt obviněného v P. od dne 15. 4. 2003 do dne 21. 4. 2003, a je tedy součástí trvajícího trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, pro který byl obviněný P. D. pravomocně odsouzen již dne 23. 4. 2003 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 7 T 44/2003. Z uvedeného vyplývá, že odsouzení obviněného za toto jednání trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, byl porušen zákon ve výroku o vině i ve výroku o trestu, trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného pouze ve výroku o ukládaném trestu. Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze přitom proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V případě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, je tedy trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 50 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003 a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 39 T 57/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud oba napadené trestní příkazy zrušil v celém rozsahu (u trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 výrok o vině nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř., kdy se podáním odporu ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soud pro Prahu 3 i Obvodnímu soud pro Prahu 7, aby obě trestní věci v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly, tedy aby rozhodly o vině i trestu obviněného P. D. při respektování všech zákonných ustanovení, včetně ustanovení pro ukládání dalšího trestu podle §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. D., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.