ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.60.2004.1
sp. zn. 4 Tz 60/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch podezřelého Ing. P. C., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih ze dne 10. 7. 2003, čj. Zn 2363/2002-41, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá.
Odůvodnění:
Ing. P. C. byl v rámci prošetřování podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. vyzván policejním radou Západočeského kraje PČR podle §78 odst. 1 tr. ř. dne 11. 2. 2003 k vydání originálu účetních dokladů firmy K., C. a spol., IČO: , DIČ , od roku 1994 do roku 2002 a originál či stejnopis dodatků ke smlouvě o podnájmu nebytových prostor mezi spol. Ž. H., s. r. o. zastoupené Ing. P. C. jako nájemcem a Ing. P. C., podnikatelem, IČO: , se sídlem P., D., jako podnájemcem ze dne 11. 8. 1994. Tuto výzvu převzal podezřelý dne 3. 3. 2003 a reagoval na ní tak, že z důvodu pracovní neschopnosti požadované dokumenty předat nemůže, ale po zlepšení zdravotního stavu písemně Policii ČR sdělí termín předání. Další výzvou k vydání věci ze dne 25. 3. 2003 byl podezřelý Ing. P. C. vyzýván opětovně k vydání stejných dokladů a navíc originálů účetních dokladů společnosti C. G., s. r. o., IČO: , od roku 2000 do roku 2001, zejména knihy závazků a pohledávek, knihy vydaných faktur, pokladní deník a spárované účetní doklady na pokladní deník navazující a originál knihy vydaných faktur společnosti C. G., s. r. o., IČO : , od roku 1994 do roku 2001 včetně přehledu o úhradách vydaných faktur. Na tuto výzvu doručenou dne 28. 3. 2003, odpověděl podezřelý Ing. P. C. tak, že nemůže jít o urgenci, protože ve výzvě jsou požadovány jiné listiny, než v předchozí výzvě. Následující výzvy k vydání věci podle §78 odst. 1 tr. ř. ze dne 16. 4. 2003 a 17. 4. 2003 byly doručeny obviněnému dne 9. 5. 2003. Podezřelý k výzvě – urgenci č. 1 ze dne 17. 4. 2003 sdělil, že tuto považuje za neadresnou a právně nevymahatelnou vzhledem k nesprávně uvedené adrese jeho bydliště.
Usnesením ze dne 26. května 2003, ČTS: PZC-272/HK-2002, uložil policejní rada Policie ČR, správy Západočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality Plzeň, podezřelému Ing. P. C. podle §66 odst. 1 tr. ř. pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč, neboť jmenovaný přes urgenci a opětovné výzvy těmto výzvám podle §78 odst. 1 tr. ř. nevyhověl.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih ze dne 8. 7. 2003 (ve výrokové části uvedeno 10. 7. 2003), čj. Zn 2363/2002-41, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost podezřelého Ing. P. C. proti shora uvedenému usnesení policejního orgánu jako nedůvodná zamítnuta. V odůvodnění citovaného rozhodnutí se uvádí, že v souvislosti se všemi pokusy policejního orgánu o opatření materiálů popsaných v jednotlivých výzvách k vydání věci podle §78 odst. 1 tr. ř., byl Ing. P. C. vždy řádně poučen o možnosti uložení pořádkové pokuty ve smyslu §66 tr. ř. při nevyhovění výzvě, případně o možnosti odnětí věci podle §79 odst. 1 tr. ř. Skutečnosti uváděné v dopisech, jimiž podezřelý reagoval na výzvy policejního orgánu a ve stížnosti (jmenovitě o pracovní neschopnosti, o nesprávnosti adresy trvalého bydliště a neexistenci firmy s názvem K. C. a spol.) hodnotil státní zástupce jako účelové s úmyslem mařit prověřování trestního oznámení tím, že nebudou vydány policejnímu orgánu příslušné doklady. Výzva k vydání věci byla stěžovateli doručena opakovaně a vzhledem k tomu, že takovou výzvu lze uskutečnit či doručit povinné osobě kdekoliv, je byť nesprávně uvedená adresa trvalého bydliště pouze formálním nedostatkem. Uložení pokuty shledal zákonným jak co do důvodu, tak i výše.
Proti výše citovanému pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch podezřelého Ing. P. C. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že uvedeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §66 odst. 1 tr. zák. (správně trestního řádu). Okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih však podle těchto ustanovení nepostupoval, neboť nevzal v úvahu, že nebyly blíže ověřeny okolnosti týkající se firmy K. C. Neprověřil, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni ze dne 24. 6. 2003 vyplývá, že jednatelem obchodní firmy C. G., s. r. o., byl podezřelý do dne 12. 3. 2002 a v době, kdy jej policejní orgán vyzýval k vydání účetních dokladů k měsíci březnu roku 2003, nebyl ani společníkem této firmy. Pominul, že policejní orgán v průběhu šetření shromažďoval materiál, aniž by tento vyhodnocoval, nestanovil, co konkrétně požadované doklady měly prokázat, nepostupoval podle předem určeného plánu a rovněž si nevytyčil směr, kterým se má šetření zaměřit. Okresní státní zástupce dle názoru ministra spravedlnosti před svým rozhodnutím o stížnosti podezřelého Ing. P. C. náležitě nezjistil skutkový stav, na jeho zjištění neorientoval dokazování ani hodnocení důkazů, a toto náležité zjištění skutkového stavu neuložil ani policejnímu orgánu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih ze dne 10. 7. 2003, čj. Zn 2363/2002, byl v neprospěch podezřelého Ing. P. C. porušen zákon v citovaných ustanoveních trestního řádu a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. stížností napadené usnesení zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství však ve svém písemném vyjádření ze dne 29. dubna 2004, čj. 1 NZz 2053/2004, zaujala k případu odlišný názor. S poukazem na ustanovení §78 a §66 tr. ř. uvedla, že obsah a rozsah dokladů, které měly být pro potřebu trestního řízení podezřelým vydány, byl ve výzvách dostatečně vymezen. Ohledně hospodaření spol. C. G., s. r. o., byly vyžadovány doklady za období, kdy podezřelý byl jednatelem této společnosti a policejní orgán měl za to, že je podezřelý drží, protože podezřelý toto jeho přesvědčení v žádném ze svých odpovědných přípisů nijak nezpochybňoval. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství má za to, že v opačném případě by podezřelý vydání těchto dokladů označil za nesplnitelnou, pravděpodobně s uvedením údajů komu a kdy tyto písemnosti po skončení funkce jednatele předal a výzvu k jejich vydání by neoznačoval za irelevantní pro nesprávné číslo popisné v adrese, na kterou mu byla doručena. Své úvahy v tomto směru pak uzavřela konstatováním, že i takové jednání, kdy úmyslně opakovaně ponechal orgány činné v trestním řízení v tomto omylu, je nepochybně obstrukční a podezřelý by tak úmyslnými průtahy mařil objasňování podezření z trestné činnosti. Dále upozornila na to, že z odůvodnění stížnosti pro porušení zákona není patrno, proč jednání podezřelého, který pod malichernými záminkami odmítl splnit povinnost uloženou mu trestním řádem a jejíž obsah mu byl znám, včetně možného postihu, je hodnoceno jako oprávněné, ani jaké pochybení je vytýkáno řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, ani jaké pochybení je vytýkáno rozhodnutí samému. Protože bez komentáře byly citovány námitky podezřelého, lze mít zato, že stížností pro porušení zákona jsou akceptovány nedostatky namítané podezřelým. Podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství stížnostní orgán dostál své přezkumné povinnosti uložené mu ustanovením §147 odst. 1 tr. a nepochybil, když stížnost podezřelého hodnotil jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Sama pak navrhla stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítnout podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona nebyla podána důvodně.
Podle §66 odst. 1 tr. ř. kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč.
Podle §78 odst. 1 tr. ř. kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§66).
Z obsahu trestního spisu Policie ČR, správy Západočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality Plzeň, ČTS: PZC-272/HK-2002, Nejvyšší soud zjistil, že podezřelý Ing. P. C. převzal celkem čtyři výzvy k vydání věci policejnímu orgánu podle §78 odst. 1 tr. ř. Na první z nich reagoval dopisem, v němž uvedl, že z důvodů pracovní neschopnosti nemůže požadované doklady vydat, ale slíbil jejich předání po zlepšení zdravotního stavu. I přes výzvu však policejnímu orgánu potvrzení o trvání pracovní neschopnosti nepředložil. V případě další výzvy k vydání věci polemizoval, zda-li v daném případě může jít o urgenci, když jsou požadovány jiné listiny než v dopise ze dne 11. 2. 2003 a na zbylé reagoval tak, že jsou neadresné a právně nevymahatelné, neboť na výzvě ze dne 17. 4. 2003 je uvedena nesprávná adresa jeho trvalého bydliště (místo ulice D. uvedena ulice D.), ačkoli všechny výzvy podezřelý převzal. Lze proto souhlasit s napadeným usnesením, ve kterém je uvedeno, že reakce podezřelého na výzvy policejního orgánu se jeví jako účelové s úmyslem mařit prověřování trestního oznámení. V této souvislosti je nutno konstatovat, že podezřelý nevyhověl čtyřem výzvám policejního orgánu, které prokazatelně převzal a neuvedl rovněž v žádné ze svých odpovědí relevantní důvod (s výjimkou uváděné, avšak neprokázané nemoci), který by mu neumožňoval věc podle §78 odst. 1 tr. ř. vydat (například, že požadované dokumenty nemá k dispozici). Tento argument výslovně neuvedl dokonce ani ve stížnosti proti usnesení o uložení pokuty.
Ačkoli usnesení policejního rady ze dne 26. května 2003 je formulováno tak, že na první pohled budí dojem, že pokuta byla uložena za nevydání účetních dokladů, o nichž ovšem dosud není jisto, že je podezřelý má ve svém držení, z obsahu dopisů jedné i z druhé strany, odůvodnění tohoto usnesení a podané stížnosti proti němu, Nejvyšší soud shodně se státní zástupkyní Nejvyššího státního zastupitelství chápe uložení dané pokuty nikoli jako sankci za nevydání účetních dokladů, které podezřelý eventuálně nemusí mít fakticky ve svém držení (nemožnost uložení pokuty v takovém případě Nejvyšší soud vyslovil v jiné projednávané věci), nýbrž jako sankci za to, jakým způsobem reagoval na výzvy policejního orgánu, kdy nevěcnou argumentací, tedy nikoli tvrzením, že žádané doklady vydat nemůže, protože je nemá ve svém držení (s eventuálním uvedením, kdy a komu je předal), utvrzoval policejní orgán v přesvědčení, že je ve snaze mařit další průběh trestního řízení vydat nechce.
Podle přesvědčení Nejvyššího soudu státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih se v napadeném rozhodnutí, ani v řízení, které mu předcházelo, vytýkaného porušení zákona nedopustil, proto stížnost pro porušení zákona, proti němu podanou, podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl a učinil tak v souladu s ustanovením §274, věty za středníkem, tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k