ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.61.2004.1
sp. zn. 4 Tz 61/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 3 To 700/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 116/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 3 To 700/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. T.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 6 T 116/2002, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od 1. 2. 2000 do 16. 7. 2002 v O. ani jinde, vyjma dvou částek v celkové výši 650,- Kč, ničím nepřispěl na výživu svého nezletilého syna P. T., ačkoli mu tato povinnost vyplývala nejen ze zákona o rodině, nýbrž byla konkretizována rovněž pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. P 1240/98, 78 Ssv 52/99, kterým mu byla stanovena povinnost s účinností od právní moci tohoto rozhodnutí ( 31. 1. 2000 ) přispívat na výživu nezletilého částkou ve výši 500,- Kč, a to vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám prarodičů dítěte M. a M. F., čímž na výživném zapříčinil vznik dluhu v souhrnné výši 13 850,- Kč, přičemž se této povinnosti vědomě vyhýbal tím, že dlouhodoběji nebyl zaměstnán v pracovním poměru, jenž by mu zajišťoval trvalejší zdroj finančních prostředků, a ani neprojevil vážný zájem o získání takového zaměstnání.
Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. 2 T 148/2002.
Proti shora uvedenému rozhodnutí si podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 3 To 700/2003, zamítnuto jako nedůvodné.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. T., a to proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 3 To 700/2003. Tímto usnesením byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §11 odst. 1 písm. f), §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Stěžovatel poukázal, že obviněný byl v mezidobí odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 56/2002 pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) a §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., a to trestním příkazem ze dne 8. 8. 2002, který byl v důsledku podaného odporu zrušen. Posléze byla věc rozhodnuta rozsudkem ze dne 23. 12. 2002, kterým byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s výkonem ve věznici s dozorem, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. 2 T 148/2002. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 nabyl právní moci dne 19. 2. 2003. Podle stěžovatele je proto nepochybné, že Okresní soud v Ostravě měl obviněnému ukládat souhrnný trest v souladu s pravidly ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnném trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť inkriminovaná trestná činnost z rozsudku Okresního soudu v Ostravě byla páchána v období od 1. 2. 2000 do 16. 7. 2002, a tedy dobou spáchání předcházela doručení trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002 obviněnému. K dalšímu pochybení pak došlo tím, že Okresní soud v Ostravě ukládal souhrnný trest a současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002, ačkoli tento již byl zrušen pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002. Z uvedeného vyplývá, že obviněný byl za trestnou činnost z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002 odsouzen dvakrát. K tomuto porušení zákona pak došlo proto, že si samosoudce Okresního soudu v Ostravě neopatřil před vydáním odsuzujícího rozsudku aktualizovaný opis rejstříku trestů na obviněného. Krajský soud v Ostravě pak uvedená pochybení soudu prvního stupně nenapravil a nedostál tak své přezkumné povinnosti ve smyslu ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a to i přesto, že měl v době svého rozhodování k dispozici rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2003 sp. zn. 3 To 700/2003 byl ve vytýkaných ustanoveních porušen zákon v neprospěch obviněného L. T. a současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a následně aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002 je patrné, že obviněný L. T. spáchal pokračující trestný čin krádeže ve dnech 3. 5. a 18. 7. 2002 a dalšího trestného činu krádeže se dopustil dne 5. 8. 2002 s tím, že věc byla nejprve řešena trestním příkazem ze dne 8. 8. 2002 doručeným obviněnému téhož dne, jenž byl v důsledku podaného odporu zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Obviněný byl pak v této věci odsouzen rozsudkem ze dne 23. 12. 2002 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně s výkonem ve věznici s dozorem, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2002 sp. zn. 2 T 148/2002. Odsuzující rozsudek ve věci sp. zn. 10 T 56/2002 nabyl právní moci dne 19. 2. 2003. Trestní list na osobu obviněného byl z Obvodního soudu pro Prahu 1 vypraven dne 26. 5. 2003.
Z rozsudku v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2002 sp. zn. 2 T 148/2002 pak vyplývá, že obviněný L. T. jím byl uznán vinným trestným činem krádeže, jehož se dopustil dne 9. 8. 2002 a byl za to odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 2 měsíce se zařazením do věznice s dohledem. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení.
Z obsahu spisového materiálu v trestní věci sp. zn. 6 T 116/2002 bylo zjištěno, že u Okresního soudu v Ostravě byla na obviněného L. T. podána obžaloba dne 27. 8. 2002. Pro potřeby dokazování v hlavním líčení byl vyžádán aktuální opis rejstříku trestů obviněného ze dne 4. 3. 2003, z něhož vyplývalo mimo jiné jeho odsouzení Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 148/2002. Hlavní líčení se konalo dne 27. 3. 2003 a posléze bylo odročováno na 19. 5. a 5. 6. 2003 za účelem doplnění dokazování. V této souvislosti byl vyžádán nový aktuální opis z rejstříku trestů obviněného ze dne 14. 4. 2003, z něhož nově vyplynulo pouze odsouzení obviněného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 15/2003. Okresní soud v Ostravě ke svému rozhodování u Obvodního soudu pro Prahu 2 opakovaně vyžadoval spis sp. zn. 2 T 148/2002, ale příslušná žádanka se vrátila vždy zpět s přípisem, že předmětný spis nelze zaslat z důvodu jeho zapůjčení Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ke sp. zn. 10 T 56/2002 ( viz č. l. 107 a 125 spisu ). Touto indicií se ale Okresní soud v Ostravě blíže nezabýval a v hlavním líčení dne 5. 6. 2003, konaném v nepřítomnosti obviněného, byl uvedenou zprávou, jakož i opisem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002 proveden důkaz a byl vyhlášen shora uvedený rozsudek. Okresní soud v Ostravě tak zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002, aniž tento spis s výjimkou opisu meritorního rozhodnutí měl k dispozici, a aniž si prověřil, z jakého důvodu byl uvedený spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a zda případné rozhodnutí tohoto soudu ve věci pod sp. zn. 10 T 56/2002 mohlo mít vliv na jeho vlastní rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 T 116/2002. Takovýto postup Okresního soudu v Ostravě je třeba označit za nesplňující požadavky ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. pokud jde o potřebný rozsah dokazování a tím i zjištění nepochybného skutkového stavu věci.
Krajský soud v Ostravě v rámci řízení o odvolání obviněného dne 16. 9. 2003 telefonicky zjistil, že obviněný L. T. se nachází ve Věznici v P., kde vykonává trest odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002. Není pak zcela zřejmé, zda spis uvedené spisové značky byl k žádosti krajského soudu Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 24. 9. 2003 zaslán celý a nebo zda se jednalo pouze o opis pravomocného rozsudku, který byl založen a nachází se ve spisu sp. zn. 6 T 116/2002 na č. l. 153 až 156. Podle protokolu o veřejném zasedání však Krajský soud v Ostravě žádnou písemností ze spisu sp. zn. 10 T 56/2002 důkaz neprovedl. Odvolací soud zřejmě i z tohoto důvodu nezjistil, že výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002 byl zrušen již rozsudkem sp. zn. 10 T 56/2002 Obvodního soudu pro Prahu 1. Na tomto místě je třeba podotknout, že Obvodní soud pro Prahu 1 neměl v trestní věci sp. zn. 10 T 56/2002 splněny hmotně právní podmínky pro zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002. To proto, že ve věci sp. zn. 10 T 56/2002 byl Obvodním soudem pro Prahu 1 nejprve vydán trestní příkaz a to dne 8. 8. 2002, který byl obviněnému doručen téhož dne, a trestného činu projednávaného Obvodním soudem pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 2 T 148/2002 se obviněný dopustil až dne 9. 8. 2002. Tudíž trestné činy obviněného v trestních věcech Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002 spolu netvořily vícečinný souběh, ale byly k sobě ve vztahu recidivy. Obviněnému tak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002 neměl být ve vztahu k odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 148/2002 ukládán souhrnný trest. Pokud k tomu ale v rozporu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. došlo, nebyla tato okolnost sama o sobě důvodem pro změnu právního stavu, který byl tímto rozhodnutím založen. Uvedené pochybení Obvodního soudu pro Prahu 1 tudíž nemohl cíleně napravovat Okresní soud v Ostravě ani Krajský soud v Ostravě. Posledně jmenovaný soud měl ale za povinnost v rámci prováděného přezkumu zjistit (viz §254 odst. 1 tr. ř.), že trestná činnost obviněného projednávaná Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci pod sp. zn. 10 T 56/2002 a Okresním soudem v Ostravě ve věci pod sp. zn. 6 T 116/2002 byla spáchána ve vícečinném souběhu, neboť k ní došlo před datem 8. 8. 2002, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002 ( viz §314e odst. 5 tr. ř.). Bylo proto nutné za ní obviněnému uložit v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 12. 2002 sp. zn. 10 T 56/2002. Okolnost, že uvedený trestní příkaz ze dne 8. 8. 2002 byl v důsledku podaného odporu zrušen a obviněný byl nakonec odsouzen na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 12. 2002 totiž nic neměnila na tom, že ve vztahu k obviněnému se jednalo o první vyhlášení odsuzujícího rozhodnutí v dané věci. Zjevnou nesprávnost v rozsudku Okresního soudu v Ostravě měl proto krajský soud napravit, a nikoli zamítnout odvolání obviněného jako nedůvodné, když pro to nebyly splněny podmínky uvedené v §256 tr. ř.
Pro výše uvedená pochybení okresního i odvolacího soudu byl v konečném důsledku obviněnému sice uložen souhrnný trest, ale za nesprávný souběh trestných činů a v rámci výroku o trestu došlo k chybnému zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2002 sp. zn. 2 T 148/2002, namísto výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 12. 2002 sp. zn. 10 T 56/2002. Pro objektivnost nutno dodat, že v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 56/2002 došlo ve výroku o trestu písařskou chybou k uvedení zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. 2 T 18/2002. Z odůvodnění rozhodnutí, jakož i z logiky věci bylo zřejmé, že se ve skutečnosti jedná o sp. zn. 2 T 148/2002.
Proto na shora uvedeném základě Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2003 sp. zn. 3 To 700/2003 byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak bylo Krajskému soudu v Ostravě přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že odvolací soud ve veřejném zasedání opětovně projedná odvolání obviněného L. T., když zároveň doplní dokazování o obsah všech relevantních trestních spisů týkajících se obviněného včetně aktuálního výpisu z rejstříku trestů a sám rozhodne o uložení trestu obviněnému tak, aby došlo k napravení všech pochybení, na něž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí poukázal, a tento byl i v ostatních směrech v souladu se zákonem. Tímto postupem odvolacího soudu bude možné sekundárně dosáhnout i toho efektu, že dojde ke zrušení nesprávného výroku v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 12 . 2002 sp. zn. 10 T 56/ 2002, jímž tento soud zrušil výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 8. 2002 sp. zn. 2 T 148/2002. Tím se ve své podstatě znovu stane účinným výrok o trestu z citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, vedle souhrnného trestu, který bude zároveň obviněnému Krajským soudem v Ostravě uložen. Krajský soud musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je povinen se řídit též ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec