ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.66.2004.1
sp. zn. 4 Tz 66/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 22. dubna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, a podle §268 odst. 2 a §270 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §261 tr. ř. v neprospěch obviněného R. S.
Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje , aby neúplný výrok citovaného usnesení doplnil.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního sudu v Karviné ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 1 T 50/2002, byli obvinění R. Š., J. D. a R. S. uznáni vinnými pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1 tr. zák., obvinění M. M., J. L., J. K., M. S., R. S. a E. G. jednak pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byl obviněnému R. Š. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Ostatním obviněným byly uloženy tresty odnětí svobody, a to M. M. v trvání 18 měsíců, J. L. v trvání 15 měsíců, J. K. v trvání 15 měsíců, J. D. v trvání 15 měsíců, R. S. v trvání 15 měsíců, M. S. v trvání 1 roku, R. S. v trvání 15 měsíců a E. G. v trvání 18 měsíců. U všech těchto obviněných byl výkon trestu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků u každého z obviněných. Každému obviněnému byl rovněž podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby u celních orgánů Celní správy České republiky na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění R. Š., J. L., J. K., J. D., M. S. a R. S., zatímco u obviněného R. S. nabyl citovaný rozsudek právní moci dne 24. 1. 2003, a u obviněného M. M. dne 22. 1. 2003. Z podnětu odvolání obviněných R. Š. a J D. rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že napadený rozsudek Okresního soudu v Karviné ve vztahu k těmto obviněným zrušil a sám nově rozhodl podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. tak, že trestní stíhání obviněného R. Š. pro skutek, že
ve dnech 17. 9. 1999 v 8.14 hod., 17. 9. 1999 v 16.06 hod., 21. 9. 1999 ve 13. 36 hod., 29. 9. 1999 v 8.38 hod. a 29. 9. 1999 v 8.51 hod. v Č. T., okres K. na hraničním přechodu č. T. – Ch. I. jako celní inspektor potvrdil po předchozí žádosti neustanovené osoby v tranzitních celních prohlášeních hlavního povinného R. N. otisky svého osobního celního razítka evidenční číslo a svými podpisy ukončení režimu tranzitu textilního zboží a bižuterie na trase T. – P. přes ČR pro příjemce H.T.P. S.P. ZO. O. K., K., P. r., přičemž věděl, že nákladní vozidla se zbožím s přívěsem (držitel firma R. M. ), s přívěsem (držitel spol. s r. o. S.) a s přívěsem (držitel firma R. P.) nepřekročí řádným způsobem polskou státní hranici a zboží zůstane na území České republiky, čímž hlavní povinný R. N. zkrátil Českou republiku na cle a dani z přidané hodnoty o celkovou částku 260 012,- Kč, z toho částka 76 455,- Kč připadá na clo a částka 183 557,- Kč na daň z přidané hodnoty, kterým měl spáchat pomoc k trestnému činu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle stejných zákonných ustanovení zastavil trestní stíhání obviněného J. D. pro skutek, že
ve dnech 7. 10. 1999 ve 12.26 hod., a 28. 10. 1999 ve 21.20 hod. v Č. T., okres K. na hraničním přechodu Č. T. – Ch. I. jako celní inspektor potvrdil po předchozí žádosti neustanovené osoby v tranzitních celních prohlášeních hlavního povinného R. N. otisky svého osobního celního razítka evidenční číslo 0 a svými podpisy ukončení režimu tranzitu textilního zboží a bižuterie na trase T. – P. přes ČR pro příjemce H.T.P. S.P.ZO.O., K., K., P. r., přičemž věděl, že nákladní vozidla se zbožím s přívěsem (držitel firma R. M.) a , (držitel firma R. P.) nepřekročí řádným způsobem polskou státní hranici a zboží zůstane na území České republiky, čímž hlavní povinný R. N. zkrátil Českou republiku na cle a dani z přidané hodnoty o celkovou částku 100 153,- Kč, z toho částka 29 181,- Kč připadá na clo a částka 70 972,- Kč na daň z přidané hodnoty. Tímto skutkem měl spáchat pomoc k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Pokud jde o odvolání obviněných J. L., J. K., M. S. a R. S., ta byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Ve vztahu k obviněným J. D. a R. Š. odůvodnil Krajský soud v Ostravě svůj postup tím, že pro stejný skutek bylo trestní stíhání obviněných usnesením vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR v O., pracoviště T. ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. ČVS:KVSM-97/21-2000, zastaveno, a toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 2002.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. S. Namítal v ní, že citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §261 tr. ř. a řízením, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 6, §11 odst. 1 písm. f) a §223 odst. 1 tr. ř.
Ministr spravedlnosti poukázal na to, že důvody nepřípustnosti trestního stíhání obviněných R. Š. a J. D. shledal odvolací soud v tom, že trestní stíhání obviněných pro týž skutek bylo již dříve pravomocně zastaveno. Vyšetřovatel Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR O., pracoviště T. usnesením ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. ČVS:KVSM-97/21-2000 trestní stíhání obviněných J. D., J. D., R. Š. a R. S. pro jednání kvalifikované jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a pomoc k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. podle §172 odst. 1 pís. b) tr. zák. zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 2002. Z popisu jednání obviněných, který je obsažen ve výrokové části usnesení vyšetřovatele, jímž bylo trestní stíhání zastaveno, a popis jednání obviněných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je shodný a není pochyb o tom, že jde o totožný skutek. Usnesením vyšetřovatele tak bylo rozhodnuto o zastavení celého skutku, tedy i o té části, pro kterou byla posléze podána obžaloba a rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v Karviné.
Pochybení soudu prvního stupně napravil soud odvolací, avšak ne v celém rozsahu. Vyšel ze správného závěru o tom, že vyšetřovatel zastavil trestní stíhání pro celý skutek, a že dalšímu trestnímu stíhání obviněných brání ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Uvedený závěr však vztáhl pouze na obviněné R. Š. a J. D., kteří ve věci podali odvolání, avšak nikoli na obviněného R. S., ač je zřejmé, že odvolací důvod obou obviněných prospíval i obviněnému S. V souladu s touto zásadou měl tedy Krajský soud v Ostravě užít ustanovení §261 tr. ř. i u tohoto obviněného, ze stejného důvodu zrušit i u něj rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodnout i v jeho případě o zastavení trestního stíhání. Pokud napadené usnesení takovýto výrok postrádá, byl v neprospěch obviněného R. S. porušen zákon.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. S. v namítaném rozsahu, a aby Nejvyšší soud dále postupoval podle §270 odst. 2 tr. ř. s tím, že věc bude přikázána tomuto soudu, aby doplnil výrok napadeného usnesení v intencích právní argumentace podané stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle ustanovení §261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se odvolací soud v posuzované trestní věci důsledně neřídil.
Jak je patrno z usnesení vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování Ostrava, pracoviště Třinec ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. ČVS:KVSM-97/21-2000, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného R. S. pro skutek spočívající v tom, že J. D. jako osoba podnikající na živnostenský list v oboru silniční dopravy, provedl ve dnech 29. 10. – 1. 11. 1999 vlastním nákladním automobilem s návěsem tranzitní přepravu nákladu cukru o hmotnosti 24 150 kg ze Slovenské republiky přes hraniční přechod S. H. do České republiky a dále přes hraniční přechod Ch. do Polské republiky k příjemci firmě EKO G., P., přičemž zboží neopustilo ČR a po vzájemné domluvě s pracovníkem celního úřadu R. S. na hraničním přechodu Ch. byl tento vývoz fiktivně potvrzen na tranzitním prohlášení, čímž došlo ke zkrácení cla a DPH ve výši 362 827,- Kč ke škodě České republiky, zastoupené Celním úřadem v Č. T. Toto jednání bylo původně právně kvalifikováno jako jednak trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a jednak jako pomoc k trestnému činu zkrácení daně a poplatku a jiné podobné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. V odůvodnění napadeného usnesení vyšetřovatel uvedl, že na základě všech provedených důkazů se nepodařilo prokázat, že došlo k naplnění skutkových podstat uvedených trestných činů a proto trestní stíhání zastavil, neboť skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 2001.
Krajský soud v Ostravě správně akcentoval ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve znění platném do 31. 12. 2001, které přikazuje zastavit trestní stíhání proti tomu, proti němuž dřívější trestní stíhání pro týž skutek skončilo mj. usnesením oprávněného orgánu o zastavení trestního stíhání, naproti tomu v úpravě účinné od 1. 1. 2002, se tento důvod netýká zbylé části dílčích útoků pokračujícího trestného činu, o nichž nebylo rozhodnuto. Krajský soud provedl rovněž správný právní výklad ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2002, kdy citované ustanovení již nemá jen účinky procesní, ale i důsledky hmotněprávní, přičemž podrobně tyto úvahy rozvedl. S tímto výkladem se Nejvyšší soud plně ztotožnil a dodává, že pokud Krajský soud v Ostravě akceptoval odvolací námitky obviněných R. Š. a J. D., že jejich odsouzením rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 1 T 50/2002, pro shora uvedené trestné činy došlo s ohledem na usnesení vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování v O., pracoviště T. ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. ČVS:KVSM-97/21-2000, k porušení zásady „ne bis in idem“, stejné úvahy, jimiž se Krajský soud v Ostravě poté řídil ve svém usnesení ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, a po zrušení napadeného rozsudku jejich trestní stíhání zastavil, bylo nutno vztáhnout i na obviněného R. S. I v jeho případě je skutek popsaný v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 1 T 50/2002, pod bodem 6) pokračováním skutku, pro který bylo trestní stíhání již citovaným usnesením vyšetřovatele zastaveno, a to zejména vzhledem k tomu, že se obviněný vytýkaného jednání dopustil ve stejném postavení celního inspektora, na stejném místě výkonu práce, tj. hraničním přechodu Ch., v navazujícím časovém sledu, veden stejným jednotícím záměrem ve vytýkaném jednání pokračovat. Pravomocným zastavením trestního stíhání pro skutek ze dne 29. 10. – 1. 11. 1999, byl zastaven také útok ze dne 2. 10. a 7. 10. 1999, pro který byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 1 T 50/2002. Okolnost, že obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal odvolání, a rozsudek tak nabyl právní moci dne 24. 1. 2003, nebyla překážkou pro užití beneficia cohaesionis, a Krajský soud v Ostravě měl z týchž důvodů, pro které zrušil rozsudek okresního soudu ve vztahu k obviněným R. Š. a J. D., zrušit i rozsudek tohoto soudu pokud šlo o odsouzení obviněného R. S., a i v jeho případě trestní stíhání zastavit. V tomto směru Krajský soud v Ostravě jednak důsledně nesplnil svou přezkumnou povinnost, uloženou mu ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., jednak neaplikoval ustanovení §261 tr. ř., čímž byl zákon porušen v neprospěch obviněného R. S.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §261 tr. ř. v neprospěch obviněného R. S. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení je jinak správné, přičemž porušení zákona spočívá pouze v tom, že některý výrok chybí, Nejvyšší soud, aniž napadené rozhodnutí zrušil, věc podle §270 odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby neúplný výrok citovaného usnesení doplnil. Toto doplnění bude spočívat v tom, že při citaci ustanovení §261 tr. ř. podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zruší rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 12. 21002, sp. zn. 1 T 50/2002, v části, jež se týká obviněného R. S. v celém rozsahu, a trestní stíhání tohoto obviněného pro skutek popsaný v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. Zt 216/2002, pod bodem 6), v němž byl spatřován trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zák. a pomoc k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, zastaví.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejich provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á