ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.67.2004.1
sp. zn. 4 Tz 67/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. L., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. května 2003, čj. 9 T 43/2003-38, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. května 2003, čj. 9 T 43/2003-38, byl v ustanoveních §36, §37a a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného R. L.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem byl obviněný R. L. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal dne 5. 2. 2003 v době kolem 02.40 hodin v O.-V. na ulici V. ve směru na ulici S., když řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní automobil tov. zn. Škoda 105 L modré barvy, při řízení vozidla byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR a dechovou zkouškou na přístroji Dräger bylo u něj zjištěno 2,52 promile alkoholu, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 170/97 ze dne 25. 11. 1998, pravomocným dne 14. 12. 1998, odsouzen pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvaceti měsíců, dále k peněžitému trestu 20.000,- Kč a k trestu zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, na dobu pěti let, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 5 T 92/97, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za to mu byl uložen podle §171 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 6. 2003.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. května 2003, čj. 9 T 43/2003-38,
podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. L. stížnost pro porušení zákona, kterou odůvodnil poukazem na rozsudek téhož soudu ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 74 T 40/2003, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Napadenému rozsudku vytkl, že uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin byla překročena maximální přípustná výměra tohoto druhu trestu povolená zákonem v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Okresní soud si podle stěžovatele při svém rozhodování dne 19. 5. 2003 rovněž neověřil, že obviněného odsuzuje za dílčí útok pokračujícího trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zák. ze dne 5. 2. 2003, za jehož dílčí útok ze dne 12. 2. 2003 byl již rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 74 T 40/2003, odsouzen. Okresní soud v Ostravě tak v rozporu s ustanovením §37a a §89 odst. 3 tr. zák. nezrušil výrok o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2003 o pokračujícím trestném činu a výrok o trestu a neuložil obviněnému společný trest za oba dílčí útoky ze dne 12. 2. 2003 a 5. 2. 2003. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 9 T 43/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. L. v ustanoveních §36, §37a, §45a odst. 1 a §89 odst. 3 tr. zák., a v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §12 odst. 11 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 tr. zák., pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tu platí obdobně. Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Z připojených trestních spisů vyplývá, že obviněný R. L. byl nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. května 2003, čj. 74 T 40/2003-51, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a následně byl odsouzen napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. května 2003, čj. 9 T 43/2003-38, vedle trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců, opět k trestu obecně prospěšných prací, a to ve výměře 160 hodin. Přesto, že doba mezi vyhlášením obou rozsudků činila pouhých šest dnů, mohl Okresní soud v Ostravě při vydání napadeného rozhodnutí například provedením lustrace zjistit, že obviněný R. L. již byl pravomocně odsouzen rozsudkem téhož soudu ze dne 13. května 2003, sp. zn. 74 T 40/2003. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 74 T 40/2003 pak vyplývá, že ke dni vyhlášení napadeného rozsudku výkon trestu obecně prospěšných prací, uložený tímto soudem, nebyl ještě ani nařízen. Za této situace tudíž trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému R. L. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ve výměře 160 hodin, spolu s dosud nevykonaným trestem obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, uloženým dříve stejným soudem, přesahoval o 60 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena právě na 400 hodin. Je tedy zřejmé, že Okresní soud v Ostravě napadeným rozsudkem ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného R. L.
Lze se ztotožnit i s další výtkou stížnosti pro porušení zákona, která spočívá v tom, že obviněnému R. L. nebyl uložen za jednání uvedené v napadeném rozsudku a za jednání uvedené v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. května 2003, čj. 74 T 40/2003-51, společný trest ve smyslu §37a tr. zák. V obou případech obviněný v krátkém časovém rozpětí (5. 2. 2003 a 12. 2. 2003) řídil osobní automobil, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 3 T 170/97, pravomocným dne 14. 12. 1998, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Obě tato jednání tudíž naplňovala stejnou skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., byla spojena prakticky zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku. Z opakování a bezprostřední návaznosti těchto jednání lze bez pochybností vyvodit závěr, že byla vedena jednotným záměrem obviněného R. L. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace bylo třeba posoudit uvedená jednání ze dne 5. 2. 2003 a 12. 2. 2003 podle §89 odst. 3 tr. zák. jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 74 T 40/2003, je patrno, že obviněnému R. L. byl doručen návrh na potrestání dne 28. 3. 2003 a v trestní věci vedené u stejného soudu pod sp. zn. 9 T 43/2003 dne 5. 5. 2003. Z porovnání těchto dat s daty uvedených útoků vyplývá, že aplikace ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., tj. posouzení uvedených jednání jako samostatných skutků, nepřicházela v úvahu. Za této situace měl tedy Okresní soud v Ostravě postupovat podle §37a tr. zák. a zrušit v rozsudku ze dne 13. května 2003, čj. 74 T 40/2003-51, výrok o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku rozhodnout o vině pokračujícím trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c)tr. zák., včetně dílčího útoku ze dne 12. 2. 2003 a uložit obviněnému R. L. společný trest podle zásad uvedených v ustanoveních §36 a §37a tr. zák.
V obou směrech je nutno Okresnímu soudu v Ostravě vytknout, že před svým rozhodováním dne 19. 5. 2003 nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil a v důsledku toho lze učinit závěr, že v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. L. i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného R. L. tak, jak je to uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. A v souladu s tímto výrokem pak podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil celý napadený rozsudek jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby tuto trestní věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby se zřetelem k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. května 2003, čj. 74 T 40/2003-51, znovu rozhodl o trestu obviněného R. L. při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, zejména ustanovení §36 a §37a tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že okresní soud je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.) a že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného R. L., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 16. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k