ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.70.2004.1
sp. zn. 4 Tz 70/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznice H., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. J.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Zlíně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 2. 2002, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému V. J. doručen dne 15. 2. 2002 a právní moci nabyl dne 16. 3. 2002.
Trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 12. 4. 2002 a 24. 4. 2002, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému V. J. doručen dne 2. 9. 2002 a právní moci nabyl dne 11. 9. 2002.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. J. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud ve Zlíně musel v době vydávání napadeného trestního příkazu vědět o existenci předchozího odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, tato skutečnost vyplývá z opisu z rejstříku trestů a ze stejnopisu tohoto trestního příkazu, které jsou obsaženy v trestním spise. Okresní soud ve Zlíně si však neověřil, že dříve uložený trest obecně prospěšných prací nebyl obviněným ani zčásti vykonán, a v rozporu s ustanovením §36 tr. zák. uložil obviněnému V. J. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. J. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný V. J. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 300 hodin.
Jak vyplývá z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Hodoníně vedeného pod sp. zn. 3 T 83/2002, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. ke dni 14. 5. 2002, obviněný V. J. ještě nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací uložený trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému V. J. trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, ve výměře 300 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002, přesahoval o 50 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud ve Zlíně trestním příkazem ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch k obviněného V. J.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 1 T 105/2002, dále vyplývá, že Okresní soud ve Zlíně věděl, že obviněný V. J. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Tato skutečnost je patrná nejen z opisu z rejstříku trestů obviněného (č. l. 9-12) a z kopie trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002 (č. l. 13-14), ale především přímo ze skutkové věty napadeného trestního příkazu, kde je odsouzení obviněného V. J. trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně výslovně uvedeno jako znak skutkové podstaty spáchaného trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Okresní soud ve Zlíně si přesto nezjistil, zda obviněný V. J. dříve uložený trest obecně prospěšných prací vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud ve Zlíně tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. J.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 50 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 1 T 105/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. J., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno příkazem Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného V. J. aby respektoval zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. J., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.