ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.72.2004.1
sp. zn. 4 Tz 72/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003, čj. 11 To 388/2003-95, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003, č. j. 11 To 388/2003-95, byl v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného K. M.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 29. dubna 2003, čj. 7 T 106/2003-26, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se (zestručněno) dopustil dne 11. 4. 2003 odcizením 3 ks pracího gelu Persil v hodnotě 719,70 Kč v prodejně P. m., přičemž za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. zák. byl odsouzen Okresním soudem v Příbrami rozsudkem ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 4 T 94/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského sodu v Praze ze dne 20. 12. 2000, čj. 12 To 512/2000-192, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 7. 8. 2003 a právní moci nabyl dne 15. 8. 2003.
Dalším trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 7. 2003, čj. 5 T 102/2003-30, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se (opět zestručněno) dopustil dne 26. 6. 2003 odcizením 7 ks kožených opasků v celkové hodnotě 2443,- Kč v supermarketu K. ve S., přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že za obdobnou trestnou činnost byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 8. 2000, čj. 4 T 94/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2000, čj. 12 To 512/2000-192, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Za to mu byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 15. 8. 2003 a právní moci nabyl dne 26. 8. 2003.
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2003, čj. 3 T 12/2003-84, byl pak obviněný K. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se (zestručněno) dopustil tím, že dne 9. 2. 2003 kolem 11. 45 hodin v supermarketu K. odcizil 5 ks litrových lahví alkoholického nápoje STOCK FERNET v hodnotě 995,- Kč, a to přesto, že za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. zák., byl odsouzen Okresním soudem v Příbrami rozsudkem ze dne 22. 8. 2000, čj. 4 T 94/2000 (jak již zmíněno ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2000, čj. 12 To 512/2000-192), k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soud v Pelhřimově ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 7 T 106/2002, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2003, čj. 3 T 12/2003-84, podal obviněný K. M. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003, čj. 11 To 388/2003-95, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Příbrami ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že se obviněnému K. M. podle §247 odst. 1, §35 odst. 2, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. ukládá souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu, obsažený v trestním příkazu Okresního soud v Pelhřimově ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 7 T 106/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003, čj. 11 To 388/2003-95, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. M. Stížnost ministra spravedlnosti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2003, čj. 3 T 12/2003-84 vytýká, že neuložil souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost i ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 5 T 102/2003 a že uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců byl uložen trest vzájemně neslučitelný s trestem obecně prospěšných prací ve smyslu ustanovení §45 odst. 2, věty třetí, tr. zák. Krajskému soudu v Praze pak vytýká, že uvedené pochybení Okresního soudu v Příbrami, které měl a mohl zjistit, nenapravil. Tím, že tak neučinil, nedostál své přezkumné povinnosti podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Krajský soud navíc porušil zákon i v ustanovení §36 tr. zák., neboť tímto rozsudkem překročil o 250 hodin nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v §45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 11 To 388/2003, i jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 3 T 12/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. M. v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., §35 odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 tr. zák., pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Krajský soud v Praze při vydání rozsudku ze dne 27. listopadu 2003, čj. 11 To 388/2003-95, neřídil. Při projednávání odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soud v Příbrami ze dne 28. 8. 2003, čj. 3 T 12/2003-84, již existoval nejen trestní příkaz Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 29. dubna 2003, čj. 7 T 106/2003-26, doručený obviněnému dne 7. 8. 2003, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, ale také trestní příkaz Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 7. 2003, čj. 5 T 102/2003-30, doručený obviněnému dne 15. 8. 2003 a pravomocný dnem 26. 8. 2003, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V obou případech došlo k doručení trestního příkazu později než byl spáchán skutek (9. 2. 2003), za nějž byl obviněný odsouzen citovaný rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ve spojení s napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze. Napadeným rozsudkem, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl tudíž porušen zákon v neprospěch obviněného nejen v tom smyslu, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné podmínky §35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Odvolací soud tak nesplnil svou přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Při svém rozhodování se zaměřil výlučně na předchozí, již známé odsouzení obviněného Okresním soudem v Pelhřimově a ačkoli se chystal učinit radikální změnu ve výroku o trestu (změna nepodmíněného trestu odnětí svobody v trest obecně prospěšných prací), neprovedl žádná dodatečná zjištění k osobě obviněného, např. vyžádáním aktualizovaného opisu rejstříku trestů, event. jeho výslechem, aby si ověřil, zda mezitím nedošlo ještě k dalšímu jeho odsouzení. Lze přitom důvodně předpokládat, že dotazem na rejstřík trestů by se již o odsouzení obviněného Okresním soudem ve Strakonicích mohl dozvědět, protože trestní list na adresu RT P. byl podle záznamu ve spise 5 T 102/2003 (č. l. 31) odeslán dne 7. 10. 2003 (Krajský soud Praha vydal napadené rozhodnutí 27. 11. 2003). Nesplnil tak povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu.
Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona směřovala (podle jejího obsahu) jen proti výroku o trestu musel se Nejvyšší soud zabývat i otázkou její přípustnosti (§266 odst. 2 tr. ř.). Jak již bylo v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu zdůrazněno, trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, proto byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl v ustanoveních §254 odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného K. M. a v důsledku toho jej podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Krajskému soudu v Praze podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o odvolání obviněného K. M. proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. srpna 2003, sp. zn. 3 T 12/2003, za dodržení zákonných ustanovení týkajících se souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., včetně ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Krajskému soudu v Praze zároveň připomíná, že je vázán právní názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k