ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.73.2004.1
sp. zn. 4 Tz 73/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. května 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. L., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. 19 T 54/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 19 T 54/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. L.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 19 T 54/2003 byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a byl mu podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Dále byl zavázán podle §45a odst. 1 tr. zák., aby podle svých sil a možností uhradil škodu způsobenou trestnou činností a zároveň bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit škodu podle §228 odst. 1 tr. ř., přičemž se zbytkem svého nároku byl poškozený odkázán na občanskoprávní řízení.
Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 15. 5. 2003 a právní moci nabyl dne 24. 5. 2003. Výkon uloženého trestu doposud nebyl nařízen.
Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. L. Podle jeho názoru byl v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních §45a odst. 1, §36 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Obviněný R. L. byl totiž v mezidobí odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. 1 T 56/2002 pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen podle §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2003. Trest byl usnesením vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 9. 2003 sp. zn. 31 Nt 1017/2003 nařízen a v současné době se vykonává. V době vydání napadeného trestního příkazu Okresním soudem v Sokolově ale tento trest ještě nařízen nebyl.
Součet výměry trestů obecně prospěšných prací obviněnému tak činí 550 hodin.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. vymezuje konstantní hranice, v nichž lze trest obecně prospěšných prací uložit, kdy spodní hranice sazby činí 50 hodin a horní 400 hodin. Nepřekročitelnost horní hranice sazby pro tento druh trestu musí být z hlediska §36 tr. zák. respektována i při ukládání dalšího trestu stejného druhu.
Samosoudce Okresního soudu v Sokolově nerespektoval ustanovení §45a odst. 1 a §36 tr. zák., když si nevyžádal aktualizovaný opis z rejstříku trestů obviněného, ač tomu nic nebránilo. Též nelze odhlédnout od té skutečnosti, že v době jeho rozhodování trestním příkazem se již u Okresního soudu v Sokolově nacházela, a to od 26. 2. 2003, žádost Okresního soudu v Chebu o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací obviněnému z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2002 sp zn. 1 T 56/2002. Při lepší spolupráci s trestní kanceláří mohl samosoudce tyto skutečnosti zjistit a vyvarovat se vzniklého pochybení.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vytýkané porušení zákona vyslovil, napadený trestní příkaz zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 19 T 54/2003 vyplývá, že na obviněného R. L. byla u tohoto soudu dne 10. 4. 2003 podána obžaloba, která jej vinila z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustil dne 19. 12. 2002. Ve věci byl následně samosoudcem Okresního soudu v Sokolově dne 14. 4. 2003 vydán trestní příkaz, jímž byl obviněný R. L. pro zažalovaný trestný čin odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, aniž si před tím samosoudce na jeho osobu vyžádal aktuální opis z rejstříku trestů. Tento důkaz již sice byl ve spisu obsažen, ale jednalo se o opis z rejstříku trestů ze dne 12. 2. 2003. Z něj bylo zjistitelné, že v případě R. L. se jedná o osobu v minulosti vícekrát soudně trestanou, a to zejména pro majetkovou trestnou činnost. Bylo proto nezbytné, kvůli spolehlivému prokázání skutkového stavu vztahujícího se na případně ukládaný trest, zjistit zda obviněný nebyl v mezidobí odsouzen jiným soudem a zda mu nebyl uložen trest obecně prospěšných prací. Pokud by tak samosoudce Okresního soudu v Sokolově učinil, zjistil by, že obviněný R. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. 1 T 56/2002 uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil dne 25. 5. 2001 a byl mu za to uložen trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin. Ze spisu jmenovaného soudu bylo zjištěno, že uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 21. 1. 2003 a trestní list byl na rejstřík trestů odeslán dne 20. 3. 2003. Lze proto důvodně předpokládat, že v době, kdy ve věci sp. zn. 19 T 54/2003 vydával trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Sokolově, již bylo výše zmíněné odsouzení obviněného Okresním soudem v Chebu zaznamenáno v jeho rejstříku trestů.
Navíc přípisem, jenž byl Okresnímu soudu v Sokolově doručen dne 26. 2. 2003, soudní tajemnice Okresního soudu v Chebu požádala výše uvedený soud o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací uloženého rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. 1 T 56/2002, jelikož obviněný se zdržuje v okrese Sokolov. Při vědomí tohoto odsouzení obviněného Okresním soudem v Chebu by pak samosoudce Okresního soudu v Sokolově nemohl obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, jestliže obviněný neměl z předchozího trestu stejného druhu v trvání 300 hodin z rozsudku Okresního soudu v Chebu vykonáno ničeho. O tom svědčí mj. skutečnost, že teprve usnesením vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 9. 2003 sp. zn. 31 Nt 1017/2003 byl obviněnému nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. 1 T 56/2002.
Z výše uvedeného je tudíž zřejmé, že v důsledku nedbalého postupu Okresního soudu v Sokolově došlo k porušení ustanovení §36 věty první tr. zák., jakož i §45a odst. 1 tr. zák., jelikož odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Výměra trestu obecně prospěšných prací je přitom stanovena v rozsahu od 50 do 400 hodin.
Pokud tedy obviněnému byly postupně uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře 300 a 250 hodin, aniž z prvního z nich něco vykonal, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, kterou bylo v dané situaci třeba respektovat. Jestliže tedy trest obecně prospěšných prací uložený napadeným trestním příkazem spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesáhl horní hranici zákonné trestní sazby, je takový trest ve zřejmém rozporu s jeho účelem (viz §266 odst. 2 tr. ř.). K tomuto pochybení zjevně došlo v důsledku neúplného dokazování a tím i nedostatečně zjištěného skutkového stavu Okresním soudem v Sokolově (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto na základě uvedených zjištění podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 19 T 54/2003 byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. L. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Věc pak podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Okresního soudu v Sokolově dosavadní skutková zjištění doplní o obsah spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 1 T 56/2002 a Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 31 Nt 1017/2003, dále o nový opis rejstříku trestů obviněného, jakož i o aktualizovanou zprávu Probační a mediační služby České republiky, středisko Sokolov, zda a případně v jakém rozsahu obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 1 T 56/2002. Teprve po vyhodnocení těchto nových důkazů spolu s již dříve opatřenými důkazy založenými ve spise může dospět ke správným úvahám o uložení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměře. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a že je povinen se též řídit ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec