ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.74.2004.1
sp. zn. 4 Tz 74/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. května 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne dne 7.8.2003, sp. zn. 8 To 306/2003 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 tr. řádu a §149 odst.1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, rozhodla samosoudkyně o obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podané pod sp.zn. 3 Zt 383/2001 tak, že podle §314c odst. 1 písm.a) tr. řádu z důvodů uvedených v §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavila trestní stíhání obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst.1, odst.2 tr. zákona, jehož se měli dopustit tím, že v Nemocnici M. s. sv. K. B. v P., V., na interním oddělení v průběhu hospitalizace Ing. F. K., do propuštění dne 28. 8. 1998 obviněná MUDr. M. K. jako ošetřující lékařka a obviněný MUDr. L. K. jako kardiolog neprovedli echokardiografické vyšetření poškozeného, které by odhalilo skutečnou příčinu jeho náhlého onemocnění disekci aorty, a tím neumožnili jediný adekvátní léčebný postup, kterým by byla chirurgická léčba, takže poškozený dne 1. 9. 1998 zemřel ve Fakultní nemocnici M. vykrvácením v důsledku ruptury aorty postižené disekcí, neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně v zákonné lhůtě a v souladu s ust. §314c odst. 4 tr. řádu stížnost, kterou však po prostudování revizního znaleckého posudku U. K. v P., lékařské fakulty, opatřeného soudem po podání obžaloby, vzala zpět. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 2 T 7/2002, vzala samosoudkyně podle §144 odst. 4 tr. řádu zpětvzetí stížnosti na vědomí.
Proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, podali v zákonné lhůtě stížnost rovněž poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K., jakožto pozůstalí po zemřelém Ing. F. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003, rozhodl o těchto stížnostech tak, že podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené usnesení zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněných porušen v ustanovení §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu a §314c odst. 4 tr. řádu.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, podali poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. v zákonné lhůtě, ovšem jedná se o osoby neoprávněné. Podle §314c odst. 4 tr. řádu mohou proti rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto ustanovení podat stížnost státní zástupce a obviněný, jež má nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený. V posuzovaném případě nešlo o podmíněné zastavení trestního stíhání ani o schválení narovnání podle §188 odst. 1 písm. f) tr. řádu, nýbrž o zastavení trestního stíhání podle §188 odst. 1 písm. c) tr. řádu s odkazem na okolnosti uvedené v §172 odst. 1 tr. řádu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a podle §271 odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se stížnosti poškozených podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítají, protože byly podány osobami neoprávněnými.
Poškozený JUDr. P. K. se vyjádřil k podané stížnosti pro porušení zákona, kdy opakoval námitky obsažené ve stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 2 T 7/2003 a dále uvedl, že v případě uznání oprávněnosti stížnosti ministra spravedlnosti by došlo k potlačení, resp. zmaření práva poškozených na spravedlivé projednání věci před soudem. Navrhl, aby Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona zamítl, vrátil věc soudu I. stupně s tím, aby o věci znovu jednal a rozhodl a současně zvážil případné převedení projednávané věci k jinému Obvodnímu soudu v Praze. Zmocněnec poškozených JUDr. PhDr. S. B. vyjádření JUDr. P. K. doplnil s tím, že dle jeho názoru v ust. §314c odst.4 tr. řádu je porušena zásada rovnosti stran trestního řízení, když proti usnesení o zastavení trestního stíhání není oprávněn podat stížnost poškozený. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §224 odst. 5 tr. řádu řízení přerušil a věc postoupil Ústavnímu soudu ČR.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §147 odst. 1 tr. řádu při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Podle §314c odst. 4 tr. řádu proti rozhodnutí podle odstavce 1, tedy i proti rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
Usnesením samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7.5.2002, sp. zn. 2 T 7/2002, bylo rozhodnuto podle §314c odst. 1 písm.a) tr. řádu o zastavení trestního stíhání obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K., a to z důvodů uvedených v §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, když samosoudkyně dospěla k závěru, že skutek uvedený v obžalobě není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení o zastavení trestního stíhání bylo řádně oznámeno oprávněným osobám. Obvinění MUDr. M. K. a MUDr. L. K. po poučení o opravných prostředcích v zákonem stanovené lhůtě práva stížnosti nevyužili. U obviněné MUDr. M. K. uplynula lhůta k podání stížnosti dnem 26. 5. 2003 a u obviněného MUDr. L. K. uplynula lhůta k podání stížnosti dnem 28. 7. 2003. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podal v zákonem stanovené lhůtě proti usnesení stížnost, kterou přípisem ze dne 17. 6. 2003 vzal zpět.
Ustanovení §314c odst. 4 tr. řádu stanoví okruh osob oprávněných k podání stížnosti, když uvádí, že proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Právo podání stížnosti dává poškozenému pouze proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že osoby oprávněné k podání stížnosti v zákonem stanovené lhůtě této možnosti nevyužily, resp. stížnost vzaly zpět, takže v souladu s ustanovením §140 odst. 1 tr. řádu nabylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, právní moci dnem 29. 7. 2003.
Jestliže za této situace podali poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. proti citovanému usnesení stížnost, jedná se dle §314c odst. 4 tr. řádu o osoby neoprávněné a Městský soud v Praze měl usnesením stížnosti poškozených podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnout, protože se jedná o stížnosti podané osobami neoprávněnými.
V této souvislosti je zapotřebí uvést, že při rozhodování o stížnosti nadřízený orgán nejprve zkoumá, zda nejsou dány důvody pro zamítnutí stížnosti dle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, a pokud zjistí, že některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení tr. řádu dán je (stížnost je nepřípustná, podána opožděně apod.), z úřední povinnosti takovouto stížnost zamítne usnesením z formálních důvodů a není oprávněn věc meritorně přezkoumávat.
Pokud Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003 rozhodl ke stížnosti poškozených RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu, napadené usnesení zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl, porušil zákon v ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu a v ustanovení §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Po takto vysloveném porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, neboť zákon byl porušen v neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. Následně pak byla zrušena všechna další rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je Městský soud v Praze vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle §273 tr. řádu jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch..
Pokud zmocněnec poškozených ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona namítal nerovnost procesních stran a předložení věci Ústavnímu soudu ČR s poukazem na to, že zákon v přípravném řízení umožňuje vedle obviněného i poškozenému podání stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání, ale v případě rozhodování před soudem již toto oprávnění poškozenému dáno není, Nejvyšší soud se s jeho závěry neztotožnil. Ve stručnosti lze konstatovat, že v přípravném řízení zajišťuje dozor nad zachováním zákonnosti toliko státní zástupce a pouze on je oprávněn mimo jiné zastavit trestní stíhání. Podáním obžaloby přechází věc na soud, který je povinen o ní konat řízení a rozhodnout o ní, a to i na základě doplněného skutkového stavu věci, jak tomu bylo v této projednávané trestní věci. Byť se od tohoto okamžiku státní zástupce stává v řízení stranou, má zvláštní povinnost, která vyjadřuje skutečnost, že současně zastupuje specifický veřejný zájem, tj. zájem státu na tom, aby byly zjištěny trestné činy a jejich pachatelé a tito pachatelé byli za ně spravedlivě potrestáni a dochází ke zdůraznění povinnosti státního zástupce řídit se zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. S ohledem na tyto skutečnosti pak ve stádiu trestního řízení po podání obžaloby zákonodárce právo stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání poškozenému již nedává a důsledně respektuje ust. §142 odst. 1 tr. řádu (obdobně dle ust. §246 odst. 1 písm. d) tr. řádu má poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, právo napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku o náhradě škody). Ve prospěch poškozeného a místo něho může a má v řízení před soudem podat stížnost státní zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.