ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.75.2004.1
sp. zn. 4 Tz 75/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. F. H. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. T., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. T.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu ohledně obviněného M. T.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 2 T 569/2000, byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v blíže nezjištěné době v listopadu 1999, za což byl podle §247 odst. 1, §79 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému M. T. doručen dne 15. 2. 2002 a právní moci ve vztahu k tomuto obviněnému nabyl dne 6. 10. 2000 .
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, byl obviněný M. T. spolu s dalšími obviněnými uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 4. 8. 2001, a dále trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil jednáním v době od 29. 10. 2001 do 30. 10. 2001. Za to byl obviněnému M. T. podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Ve výroku o vině a o trestu nabyl rozsudek ve vztahu k obviněnému M. T. právní moci dne 26. 4. 2002.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. T. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že si Okresní soud v Jablonci nad Nisou při ukládání trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin neověřil, že obviněný dosud nevykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl dříve uložen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 2 T 569/2000, v důsledku čehož obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací přesahující o 100 hodin maximální zákonnou výměru stanovenou pro tento druh trestu. Předchozí odsouzení obviněného přitom mohl Okresní soud v Jablonci nad Nisou snadno zjistit z opisu z rejstříku trestů a dotazem u Probační a mediační služby ČR si ověřit, zda obviněný dříve uložený trest vykonal.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. T. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný M. T. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 2 T 569/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 73/2002, obviněný M. T. vykonal z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 2 T 569/2000, pouze 10 hodin. Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému M. T. rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 2 T 569/2000, přesahoval o 90 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného M. T.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 73/2002 dále vyplývá, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou věděl, že obviněný M. T. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 2 T 569/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Tato skutečnost je patrná z opisu z rejstříku trestů obviněného, který je založen na č. l. 202 trestního spisu, kde je předchozí odsouzení obviněného M. T. vyznačeno. Okresní soud v Jablonci nad Nisou si přesto nezjistil, zda obviněný M. T. dříve uložený trest obecně prospěšných prací vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Jablonci nad Nisou tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. T.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 90 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 73/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. T., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného M. T., zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného M. T. aby respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. T., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.