ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.78.2004.1
sp. zn. 4 Tz 78/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. května 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. S., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 8 T 93/2003 a podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 8 T 93/2003 byl obviněný I. S., jako voják základní služby, uznán vinným:
1) trestným činem zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že se svémocně vzdaloval od vojenského útvaru ve V. H., okr. Ch., v době od 3. 3. do 19. 3. 2003; 2) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., které spáchal dne 7. 3. 2003, když na M. n. v O., okr. K. V., fyzicky napadl R. A. před větším počtem přítomných osob. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva a půl roku. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 26. 8. 2003 a právní moci nabyl dne 4. 9. 2003.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti výše citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného I. S.
V této poukázal na skutečnost, že obviněný byl již předtím odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 3. 2003 sp. zn. 3 T 32/2003 pro trestný čin svémocného odloučení podle §284 odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil v době od 20. 1. do 8. 2. 2003, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 17. 4. 2003 a právní moci nabyl dne 26. 4. 2003.
Podle názoru stěžovatele došlo trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech k porušení zákona v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť všechna jednání obviněného v něm uvedená byla spáchána dříve, než byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu v Chebu. Za tohoto stavu měl Okresní soud v Karlových Varech obviněnému uložit souhrnný trest, přičemž měl zrušit výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Ministr spravedlnosti dále vytýká, že samosoudce Okresního soudu v Karlových Varech si nevyžádal aktualizovaný opis z rejstříku trestů obviněného, ač tomu nic nebránilo a mohl se tak vyvarovat vzniklé nezákonnosti. Tato má pro obviněného závažný praktický význam, když by mělo dojít k přeměně obou uložených podmíněných trestů na tresty nepodmíněné, neboť obviněný I. S. ve zkušební době obou podmíněných trestů spáchal trestný čin, pro nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 1. 2003 (zřejmě má být 2004) sp. zn. 2 T 77/2003.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 1 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech byl porušen zákon v neprospěch obviněného I. S. v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. Poté aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1, případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se při projednávání stížnosti pro porušení zákona zabýval předně otázkou, zda je podaná stížnost pro porušení zákona přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř. Již v několika svých rozhodnutích (viz např. usnesení z 26. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 30/2004) Nejvyšší soud učinil závěr, že stížnost pro porušení zákona je v případech, kdy na podkladě nově najevo vyšlých skutečností či důkazů je zřejmé, že rozhodnutím byl objektivně porušen zákon, přípustná jen, nelze-li nápravy dosáhnout obnovou trestního řízení, která má před řízením o stížnosti pro porušení zákona přednost.
Ministr spravedlnosti vytýká Okresnímu soudu v Karlových Varech, že si před vydáním napadeného trestního příkazu neověřil, zda obviněný nebyl dříve odsouzen za část jím spáchané sbíhající se trestné činnosti, v důsledku čehož mu nebyl uložen souhrnný trest.
Základní význam má v této souvislosti skutečnost, že uvedené pochybení Okresního soudu v Karlových Varech vzniklo jako důsledek okolnosti, že tento soud v době svého rozhodování ve věci sp. zn. 8 T 93/2003 nevěděl a ani vědět nemohl o existenci předchozího odsouzení I. S. trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ve věci sp. zn. 3 T 32/2003. Toto odsouzení obviněného totiž bylo rejstříku trestů oznámeno až po dni 16. 6. 2003, kdy ve věci sp. zn. 8 T 93/2003 Okresní soud v Karlových Varech vydal trestní příkaz. Tento poznatek vyplývá z trestního spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 3 T 32/2003, kdy na jeho č. l. 24 je mj. zaznamenán pokyn k vyhotovení trestního listu datovaný 23. 6. 2003. Z toho je zřejmé, že Okresní soud v Karlových Varech neměl žádný reálný prostředek, jak se tuto skutečnost dovědět, aby k ní mohl při rozhodování přihlédnout. Porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. mu proto v tomto směru nelze vytýkat.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Za nové skutečnosti se považují takové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
Z hlediska úvah o ukládání trestu je nepochybně předchozí odsouzení a potrestání obviněného I. S. trestním příkazem Okresního soudu v Chebu, které bylo k projednávané věci ve vztahu souhrnnosti významnou novou skutečností ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř. Pro úplnost je ovšem nutno dodat, že zcela jiná situace by nastala v případě, že by soudu bylo nebo s ohledem na větší časový odstup mohlo být známo předchozí odsouzení obviněného, které by mělo shora popsané účinky na ukládaný trest. Potom by se nejednalo o novou skutečnost či důkaz soudu dříve neznámý, takže by nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v §278 odst. 1 tr. ř. K nápravě vadného rozhodnutí by tedy musel být použit institut stížnosti pro porušení zákona, přičemž by zákon byl porušen mimo jiné i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu v této trestní věci je naplněn základní předpoklad pro podání návrhu na obnovu řízení podle §278 odst. 1 tr. ř. Za této situace bylo třeba využít k nápravě napadeného rozhodnutí institut obnovy řízení a podat návrh na obnovu řízení. Z důvodů výše podrobně rozvedených potom vyplývá, že nezákonný stav nelze v daném případě řešit cestou stížnosti pro porušení zákona, neboť je nutné přijmout restriktivní výklad ustanovení §266 odst. 1 tr. ř. směřující k závěru o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona v případech, které lze podle platné právní úpravy řešit jiným mimořádným opravným prostředkem než stížností pro porušení zákona.
Nejvyšší soud současně dodává, že se nezabýval dalšími zákonnými předpoklady pro podání návrhu na obnovu řízení proti výroku o trestu (zda je trest ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo zda uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu), neboť tyto předpoklady jsou zákonem stanoveny zcela stejně jako u stížnosti pro porušení zákona, nejedná se tedy o odlišné předpoklady těchto opravných prostředků, proto jejich posouzení nemůže změnit závěr o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona v dané věci. Posouzení těchto předpokladů bude věcí soudu rozhodujícího o obnově řízení, bude-li návrh na obnovu řízení podán.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona podaná proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 8 T 93/2003 není přípustná, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec