ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.79.2004.1
sp. zn. 4 Tz 79/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného V. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jičíně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 8 T 254/2002, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jehož se dopustil jednáním dne 16. 12. 2002, a to přesto, že mu rozhodnutím Okresního úřadu v Jičíně pod č.j. RD 01/1250/02/Ví č. roz. 417 ze dne 4. 9. 2002 byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a to od nabytí právní moci dne 25. 10. 2002, za což byl podle §171 odst. 1 tr. zákona za použití §45 odst. 1, 2 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Obviněnému V. D. byl trestní příkaz doručen dne 4. 3. 2003 a právní moci nabyl dne 13. 3. 2003 (právní moc nesprávně vyznačena na 13. 2. 2003). Výkon trestu obecně prospěšných prací byl obviněnému nařízen usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 8 T 254/2002. Trest dosud nezačal vykonávat.
Trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 8 T 24/2003, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jehož se dopustil jednáním dne 28. 1. 2003, a to přesto, že mu rozhodnutím Okresního úřadu v Jičíně pod č.j. RD 01/1250/02/Ví č. roz. 417 ze dne 4. 9. 2002 byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a to od nabytí právní moci dne 25. 10. 2002, za což byl podle §171 odst. 1 tr. zákona za použití §45 odst. 1, 2 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 roků. Obviněnému V. D. byl trestní příkaz doručen dne 20. 3. 2003 a právní moci nabyl dne 29. 3. 2003. Výkon trestu obecně prospěšných prací dosud nebyl obviněnému nařízen.
Trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jehož se dopustil jednáním dne 4. 5. 2003, a to přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 8 T 24/2003, za trestný čin podle §171 odst. 1 tr. zákona uložen trest obecně prospěšných prací a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 roků a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 3. 2003. Za to mu byl uložen podle §171 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona a §45 odst. 1 a 45a odst. 2 tr. zákona souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 8 T 24/2003, jakož i další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Obviněnému V. D. byl trestní příkaz doručen dne 25. 7. 2003 a právní moci nabyl dne 5. 8. 2003. Výkon trestu obecně prospěšných prací dosud nebyl obviněnému nařízen.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. D. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným trestním příkazem porušen v ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona a v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že samosoudce Okresního soudu v Jičíně se při vydávání trestního příkazu ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003, neřídil ustanovením §35 odst. 2 tr. zákona, neboť v této trestní věci spáchal obviněný V. D. skutek dne 4. 5. 2003, tedy po doručení trestního příkazu v trestní věci Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 8 T 24/2003, k němuž došlo již dne 20. 3. 2003. Mezi těmito trestními příkazy tak nevznikl vztah souhrnnosti trestů. Naproti tomu je vztah souhrnnosti trestů mezi trestní věcí Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 8 T 24/2003 a trestní věcí Okresního soudu v Jičíně, sp.zn. 8 T 254/2002, neboť skutek z první trestní věci (8 T 24/2003) byl spáchán dne 28. 1. 2003, tj. před doručením trestního příkazu obviněnému V. D. v druhé trestní věci (8 T 254/2002), k němuž došlo dne 4. 3. 2003. Tato nezákonnost však bude řešena iniciováním návrhu na obnovu řízení.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. D. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. řádu, event. podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Přihlédl i k vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, pokud mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla stížností pro porušení zákona podána, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen i z jiných důvodů než je v mimořádném opravném prostředku konstatováno.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 tr. zákona platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zákona může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §45a odst. 1 tr. zákona trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Jičíně při vydání trestního příkazu ze dne 25. 7. 2003, sp.zn. 2 T 132/2003 a rozhodování o trestu důsledně neřídil.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Jičíně pochybil při ukládání souhrnného trestu.
V posuzované věci obviněného V. D. je z hlediska předpokladů pro uložení souhrnného trestu rozhodující datum spáchání trestné činnosti ve věci Okresního soudu v Jičíně, sp.zn. 2 T 132/2003. V této trestní věci se obviněný trestné činnosti dopustil dne 4.5.2003, tj. po doručení trestního příkazu v trestní věci Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 8T 24/2003, k němuž došlo již dne 20. 3. 2003. Trestní příkaz má stejnou povahu jako odsuzující rozsudek (viz §314e odst. 5 tr. řádu), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Okamžik, kdy byl obviněnému doručen výše zmíněný trestní příkaz, tak byl rozhodujícím pro vytvoření pomyslné hranice mezi případným souběhem trestných činů a jejich recidivou. Jestliže tedy obviněný V. D. spáchal další trestný čin po doručení (vyhlášení) tohoto odsuzujícího rozhodnutí, nejednalo se o souběh trestných činů, ale o jejich recidivu a Okresní soud v Jičíně neměl zákonného důvodu obviněnému ukládat souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zákona, nýbrž měl obviněnému uložit trest samostatný.
Nejvyšší soud přihlédl i k vadám trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, neboť měly vliv na správnost výroku o trestu, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána. Zjistil, že Okresní soud v Jičíně se dopustil dalšího porušení zákona, když při rušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jičíně, sp.zn. 8 T 24/2003, nevzal v úvahu, že obviněnému V. D. byl trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 1. 2003, sp.zn. 8 T 254/2002, uložen rovněž trest obecně prospěšných prací, a to ve výměře 200 hodin (tato skutečnost vyplývala z opisu rejstříku testů, který měl soud k dispozici). Tím ani blíže nezkoumal a u příslušné instituce neprověřil, kolik hodin z tohoto trestu obecně prospěšných prací uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 254/2002 má obviněný ke dni vydávaného rozhodnutí vykonáno. Tato okolnost byla důležitá pro správné rozhodnutí o druhu a výměře trestu v jím projednávané trestní věci (stejného pochybení se dopustil Okresní soud v Jičíně ve věci vedené pod sp. zn. 8 T 24/2003, když obviněnému V. D. uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a navíc měl s ohledem na dobu spáchání trestné činnosti, tj. 28.1.2003 a dobu doručení trestního příkazu obviněnému ve věci Okresního soudu v Jičíně vedené pod sp. zn. 8 T 254/2002, tj. 4. 3. 2003, ukládat souhrnný trest). Nezbylo tedy než konstatovat, že v daném případě došlo rovněž k porušení zákona, a to v ustanovení §36 tr. zákona ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zákona, neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a 400 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu podle §45a odst. 1 tr. zákona, jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán.
K celkovému pochybení vytýkanému stížností pro porušení zákona došlo proto, že si Okresní soud v Jičíně ve věci vedené pod sp.zn. 2 T 132/2003 neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména údaje o tom, jaká část trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 8 T 254/2002, byla obviněným V. D. vykonána. Okresní soud tak rozhodoval na základě neúplných důkazů a tím i nesprávně zjištěného skutkového stavu ve vztahu k ukládanému trestu, čímž došlo k nerespektování ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného trestního příkazu. Podle §266 odst. 2 tr. řádu však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. řádu.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 200 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 132/2003, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného V. D., neboť bylo-li by napadené rozhodnutí učiněno v souladu se zákonem, nebyl by sice ukládán souhrnný trest, ovšem s ohledem na předchozí uložené a nevykonané tresty obecně prospěšných prací by byl uložen trest v nižší výměře než 150 hodin (tolik činí rozdíl mezi nesprávně uloženým souhrnným trestem 400 hodin a nesprávně zrušeným trestem 250 hodin). Situace pro obviněného V. D. by byla tedy příznivější.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. řádu (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu bylo přikázáno Okresnímu soudu v Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného V. D. aby respektoval zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zákona. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. D., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.