ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.8.2004.1
sp. zn. 4 Tz 8/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného K. F., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. září 2002, čj. 2 T 313/2001-53, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. září 2002, čj. 2 T 313/2001-53, byl výrokem o trestu v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného K. F.
Tento rozsudek se ve výroku o trestu zrušuje.
Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Nymburce se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. září 2002, čj. 2 T 313/2001-53, byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., za který mu byl uložen podle §248 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák., §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, za současného zrušení rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit společnosti G C. M., jako náhradu škody částku 17.990,-Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 10. 2002, když proti němu nebylo oprávněnými osobami podáno odvolání.
Proti pravomocnému rozsudku (nesprávně uvedeno trestnímu příkazu) Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. září 2002, čj. 2 T 313/2001-53, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. F. Okresnímu soudu v Nymburce vytýká, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Ministerská stížnost uvádí, že ve výroku o trestu napadeného rozsudku byla jeho vadnost do značné míry podmíněna již nezákonností výroku o trestu z časově předcházejícího trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, jímž byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství s obviněným P. K. dne 7. 5. 1999, přičemž za toto jednání mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Již trest uložený tímto trestním příkazem, za trestné jednání spáchané dne 30. 9. 1999 (správně dne 7. 5. 1999), měl být uložen jen jako trest souhrnný ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000. Napadeným rozsudkem ze dne 9. 9. 2002, sp. zn. 2 T 313/2001, byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil přesně nezjištěného dne v měsíci prosinci roku 1998, přičemž za tento trestný čin mu byl uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let. Vztah souběhu byl tak dán mezi všemi třemi trestnými činy spáchanými obviněným K. F. skutky z prosince 1998, ze dne 7. 5. 1999 a dne 30. 9. 1999, tedy dříve než byl vynesen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, za trestné jednání spáchané v pořadí jako poslední (dne 30. 9. 1999). Ke shora uvedenému porušení zákona tak došlo v důsledku nesprávného vyhodnocení otázky souběhu s trestnou činností, pro kterou byl obviněný K. F. v předchozí době odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, a trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000. Obvodní soud v Nymburce zároveň napadeným rozhodnutím překročil nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v §45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. září 2002, čj. 2 T 313/2001-53, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Nymburce při vydání rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. září 2002, čj. 2 T 313/2001-53, neřídil. Při jeho vydání již existoval trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, čj. 3 T 152/2000-53, jímž byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaným ve formě spolupachatelství jednáním dne 7. 5. 1999, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, jímž byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil v době od 2. 7. 1999 do 30. 9.1999, a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Obě tato předchozí odsouzení vyplývala z opisu rejstříku trestů na č. l. 25 (sp. zn. 2 T 313/2001). Okresní soud v Nymburce přestože to byla jeho povinnost, si nezjistil, že tresty obecně prospěšných prací uložené obviněnému, nebyly ani v jednom případě zcela vykonány. Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska Nymburk ze dne 21. 3. 2002 (č. l. 125, sp. zn. 2 T 32/2000), obviněný se nedostavil na projednání ani jednoho z obou uložených trestů.
Jak bylo správně zmíněno ve stížnosti pro porušení zákona Okresní soud v Nymburce v napadeném rozsudku pochybil též při ukládání souhrnného trestu. Toto pochybení však bylo podmíněno již nezákonností výroku o trestu z předchozího trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, neboť obviněný K. F. byl tímto trestním příkazem odsuzován za trestný čin spáchaný dne 7. 5. 1999, tedy dříve než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, a měl tudíž povinnost uložit souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z tohoto rozsudku. V daném případě byl dán souběh mezi třemi trestnými činy, které spáchal obviněný jednáním z prosince roku 1998, dne 7. 5. 1999 a 2. 7. až 30. 9. 1999, přičemž bylo povinností Okresního soudu v Nymburce při vydání napadeného rozsudku uložit souhrnný trest za všechny tři trestné činy. Při vyhlášení napadeného rozsudku navíc okresní soud pochybil, když ve zrušovacím výroku neuvedl, že v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, se zrušuje jen výrok o trestu, přestože ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., jehož druhá věta stanoví, že spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, správně v této souvislosti citoval, takže rozhodně neměl v úmyslu rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, rušit celý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Napadeným rozsudkem, jímž byl obviněnému K. F. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to
nejen v tom smyslu, že byl chybně uložen souhrnný trest podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Tudíž mu byl uložen trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Stížnost pro porušení zákona byla proto shledána podle §266 odst. 2 tr. ř. přípustnou, přestože směřovala jen proti výroku o trestu. Při vydání napadeného rozsudku nebyly ze strany Okresního soudu v Nymburce dodrženy požadavky, vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. na provedení všech dostupných důkazů, když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, když poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. září 2002, čj. 2 T 313/2001-53, byl výrokem o trestu porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného K. F.
Na základě toho pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil. Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Nymburce podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o trestu obviněného K. F., a to se zřetelem na citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, čj. 3 T 152/2000-53, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, ze kterých vyplývá, že obviněnému K. F., by měl být uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., za všechny sbíhající se trestné činy, a to při respektování všech zákonných ustanovení, včetně ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu v Nymburce zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k