ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.80.2004.1
sp. zn. 4 Tz 80/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. F. H. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. D, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 8 T 58/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 8 T 58/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jičíně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 8 T 58/2001, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Za to byl obviněnému V. D. podle §148 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k 314e odst. 2 tr. ř. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle §53 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému V. D. dále uložen peněžitý trest ve výši 50.000,-Kč a pro případ, že by nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému V. D. doručen dne 17. 11. 2001 a právní moci nabyl dne 27. 11. 2001.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 8 T 58/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. D. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným rozhodnutím porušen v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř. a §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že soud při svém rozhodování nedbal ustanovení §314e tr. ř., když uložil obviněnému V. D. vedle podmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců i peněžitý trest s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců, čímž překročil v ustanovení §314e odst. 3 tr. ř. povolenou hranici dvanácti měsíců pro uložení náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest společně s podmíněným trestem odnětí svobody.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, bylo možno trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku, podle ustanovení §314e odst. 3 tr. ř. platí, že náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok. Z citovaných ustanovení vyplývá, že maximální výměra trestu odnětí svobody ukládaného trestním příkazem byla stanovena na jeden rok, tato výměra nesměla být překročena ani součtem délky náhradního trestu odnětí svobody za ukládaný peněžitý trest a délky uloženého trestu odnětí svobody.
V projednávané trestní věci však byl napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 8 T 58/2001, obviněnému V. D. uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců a náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců za ukládaný peněžitý trest, takže náhradní trest odnětí svobody společně s uloženým trestem odnětí svobody přesahoval zákonem stanovenou maximální výměru jednoho roku, kterou bylo možno trestním příkazem uložit. Považoval-li Okresní soud v Jičíně za potřebné uložit obviněnému V. D. trest odnětí svobody a náhradní trest odnětí svobody za ukládaný peněžitý trest v celkové výměře přesahující jeden rok, měl ve věci nařídit hlavní líčení a rozhodnout formou rozsudku, naopak vydání trestního příkazu bylo v takovém případě vyloučeno pro rozpor s ustanovením §314e odst. 3 tr. ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 8 T 58/2001, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Jičíně, aby trestní věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. D. a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.