ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.83.2004.1
sp. zn. 4 Tz 83/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. června 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. per analogiam a v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného M. K.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Příbrami se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od 16. 1. 2002 nejméně do 30. 4. 2003 v místě trvalého bydliště v obci M. p. B., v působnosti Okresního soudu Praha – západ, i jinde se vyhýbal plnění své zákonné povinnosti přispívat na výživu svých nezletilých dětí K. K. a N. K., přičemž výše výživného v částce 900,- Kč měsíčně na dceru K. mu byla stanovena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 8. 1999, sp. zn. Nc 601/99, a v částce 900,- Kč měsíčně na dceru N. mu byla stanovena pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. Nc 141/2001, a dluží na výživném celkovou částku ve výši 28 800,- Kč k rukám matky svých dětí A. T., která byla v uvedené době odkázána na finanční výpomoc svých rodičů a přátel a od 1. 11. 2002 jí byly poskytovány dávky sociální péče k vyrovnání hranice sociální potřebnosti na základě rozhodnutí sociálního odboru Městského úřadu v M. p. B. ze dne 22. 11. 2002. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 16. 8. 2003 a právní moci nabyl dne 26. 8. 2003.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Podle jeho názoru jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Obviněný M. K. byl totiž v předchozí době odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002, a to pro čtyři trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák., tři trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. d) tr. zák. Za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného zrušení výroků o trestech z trestních příkazů Okresního soudu Praha - západ, a to ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 1 T 244/2000, a ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 1 T 355/2002. Dále mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2003.
Stěžovatel poukázal, že v trestní věci sp. zn. 4 T 101/2003 Okresního soudu v Příbrami bylo provedeno zkrácené přípravné řízení a o podaném návrhu na potrestání bylo rozhodnuto vydáním trestního příkazu. Proto není patrné, zda samosoudce při vydání trestního příkazu přihlédl ke skutečnostem vyplývajícím z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002. Ačkoli tento rozsudek nebyl v době rozhodování Okresního soudu v Příbrami do rejstříku trestů zanesen, z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. Nt 25/2003, jímž bylo rozhodováno o příslušnosti soudu, a které bylo založeno ve spise Okresního soudu v Příbrami, jeho existence jednoznačně vyplývala. Vzhledem k tomu, že nebyl zohledněn výše uvedený rozsudek Okresního soudu Praha - západ, pochybil Okresní soud v Příbrami ve dvou směrech. Předně šlo o to, že v bodě 4) rozsudku Okresního soudu Praha – západ byl M. K. uznán vinným skutkem spočívajícím v tom, že se od října 1999 do 26. 4. 2002 vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru K. K. Okresní soud v Příbrami svým trestním příkazem pak odsoudil obviněného pro část tohoto jednání podruhé, když jeho trestný čin spatřuje mimo jiné i v tom, že se vyhýbal plnění své zákonné vyživovací povinnosti k nezletilé K. K. v době od 16. 1. 2002 nejméně do 30. 4. 2003.
Dále pak trestní příkaz nerespektoval skutečnost, že uvedeným rozsudkem Okresního soudu Praha – západ byl obviněnému uložen jako jeden z trestů trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který nebyl dosud vykonán, a uložil obviněnému další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, takže uložený trest spolu s dříve uloženým nevykonaným trestem výrazně přesáhl nejvyšší výměru tohoto druhu trestu dovolenou zákonem.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. K. v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a následně aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z obsahu spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 365/2002 je patrné, že proti obviněnému M. K. bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního rady Policie České republiky, služby kriminální policie a vyšetřování Praha - západ, dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. ORPZ - 578/2001, a to pro skutek spočívající v neplnění jeho zákonné vyživovací povinnosti na jeho nezletilou dceru K. K. za období od října 1999. Usnesením téhož orgánu ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. ORPZ – 223/2001, byla ke společnému řízení spojena věc obviněného M. K. pro vyjmenované skutky včetně jednání obviněného uvedeného výše. V podané obžalobě pak bylo toto jednání obviněného ohraničeno obdobím od října 1999 do 26. 4. 2002, kdy v této věci bylo obviněnému sděleno obvinění. (Proto bylo třeba považovat jednání obviněného od 27. 4. 2002 spočívající v neplacení výživného na dceru K. K. ve smyslu ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. za nový skutek.) Obviněný M. K. byl posléze rozsudkem ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002, uznán vinným pro čtyři trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák., tři trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. d) tr. zák. Těchto se dopustil následovně:
1)
V době od 16. 2. 1998 do 23. 11. 1998 se vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru V. K., ačkoliv rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – západ ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. Nc 76/98, mu bylo s účinností od 16. 2. 1998 stanoveno platit výživné ve výši 1 000,- Kč měsíčně a to vždy každého 15-tého dne v měsíci předem k rukám matky dítěte P. K., přičemž z nedostatku finančních prostředků na potřeby dítěte hrozila nezletilé nouze a dluží tak na výživném částku 9 000,- Kč.
2)
V době od 24. 11. 1998 do 30. 6. 2001 se vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru V. K., ačkoliv rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – západ ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. Nc 76/98, mu bylo s účinností od 16. 2. 1998 stanoveno platit výživné ve výši 1 000,- Kč měsíčně a to vždy každého 15-tého dne v měsíci předem k rukám matky dítěte P. K., přičemž z nedostatku finančních prostředků na potřeby dítěte byl Okresním úřadem pro Prahu – západ vyplácen příspěvek na výživu dítěte a dluží tak na výživném částku 31 000,- Kč z toho 4 668,- Kč Okresnímu úřadu Praha – západ.
3 )
V době od 1. 7. 2001 do 26. 4. 2002 se vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru V. K., ačkoli mu bylo rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – západ ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. Nc 76/98, stanoveno s účinností od 16. 2. 1998 platit výživné ve výši 1 000,- Kč měsíčně, a to vždy předem do každého 15tého dne v měsíci k rukám matky dítěte P. K., přičemž z nedostatku finančních prostředků na potřeby dítěte byl Okresním úřadem Praha – západ vyplácen příspěvek na výživu dítěte a dluží tak na výživném částku 10 000,- Kč a z toho 3 124,- Kč Okresnímu úřadu Praha – západ.
4)
V době od října 1999 do 26. 4. 2002 se vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru K. K., ačkoliv mu rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 16. 8. 1999, sp. zn. Nc 601/99, který nabyl právní moci dne 24. 9. 1999, bylo stanoveno platit výživné ve výši 900,- Kč měsíčně, a to vždy do každého 15tého dne v měsíci předem k rukám matky dítěte A. T., přičemž z důvodu nedostatku finančních prostředků na potřeby dítěte byl matce dítěte Okresním úřadem pro Prahu – západ vyplácen příspěvek na výživu dítěte a dluží tak na výživném částku ve výši 27 900,- Kč z toho 9 578,- Kč Okresnímu úřadu pro Prahu - západ.
5)
V době od 20. 5. 1998 do 23. 11. 1998 se vyhýbal placení výživného na svou bývalou manželku P. K., ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. 5 C 227/98, mu bylo stanoveno s účinností od 20. 5. 1998 platit výživné ve výši 800,- Kč měsíčně, a to vždy každého 15tého dne v měsíci předem a dluží tak P. K. výživné ve výši 5 066,- Kč.
6)
V době od 24. 11. 1998 do 30. 6. 2001 se vyhýbal placení výživného na svou bývalou manželku P. K., ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. 5 C 227/98, mu bylo stanoveno s účinností od 20. 5. 1998 platit výživné ve výši 800,- Kč měsíčně, a to vždy každého 15tého dne v měsíci předem a dluží tak P. K. výživné ve výši 24 800,- Kč.
7)
V době od 1. 7. 2001 do 26. 4. 2002 se vyhýbal placení výživného na svou bývalou manželku P. K., ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. 5 C 227/98, mu bylo stanoveno s účinností od 20. 5. 1998 platit výživné ve výši 800,- Kč měsíčně, a to vždy každého 15tého dne v měsíci předem a dluží tak P. K. výživné ve výši 8 000,- Kč.
8)
Dne 18. 1. 2000 kolem 22, 30 hod. v místě svého trvalého bydliště v M. p. B., ul. J. Š. po předchozí slovní rozepři v obývacím pokoji a na schodech fyzicky napadl svou bývalou manželku P. K., bytem tamtéž tak, že ji kopl do hrudního koše a smýkl s ní na zem, přičemž P. K. utrpěla zlomeninu sedmého žebra vpravo s posunem úlomků
9)
Od 27. 6. 2000 do 9. 7. 2002 se úmyslně nedostavoval na předvolání do psychiatrické léčebny v P. 8, Ú. 91, ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 6. 1989, sp. zn. 3 T 71/89, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 1989, sp. zn. 6 To 148/89, mu bylo uloženo ochranné ambulantní sexuologické léčení.
Za trestné činy pod body 1), 5), 8) a za trestné činy jimiž byl uznán vinným trestními příkazy Okresního soudu Praha – západ ze dne 4. 10.2000 sp. zn. 1 T 244/2000 a ze dne 25. 9. 2002 sp. zn. 1 T 355/2002 byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného zrušení výroků o trestech z citovaných trestních příkazů Okresního soudu Praha – západ. Za ostatní trestné činy pod body 2) až 4), 6), 7), 9) mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Proti uvedenému rozhodnutí podala odvolání v neprospěch obviněného státní zástupkyně. To však bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 9 To 191/2003, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto, jako opožděně podané a rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 4. 2003. Trestní list na obviněného byl z Okresního soudu Praha – západ vypraven dne 9. 7. 2003.
Z přípisu Probační a mediační služby České republiky střediska Příbram ze dne 13. 2. 2004 Nejvyšší soud zjistil, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002, byl obviněnému nařízen až usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 11. 2003. Obviněný se totiž k projednání podmínek výkonu tohoto trestu nedostavoval, a proto byl dne 10. 10. 2003 požádán o spolupráci Okresní soud v Příbrami za účelem jeho předvedení. Obviněný však výkon tohoto trestu doposud nezahájil.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 4 T 101/2003 vyplývá, že v této trestní věci bylo proti obviněnému K. vedeno zkrácené přípravné řízení Policií České republiky, službou kriminální policie a vyšetřování Praha – západ. Obvinění bylo obviněnému sděleno až doručením návrhu na potrestání dne 16. 8. 2003, a to pro skutek spočívající v tom, že od 16. 1. 2002 do 30. 4. 2003 neplnil svoji vyživovací povinnost nejenom vůči nezletilé dceři N. K., ale i vůči nezletilé dceři K. K. Na lustru návrhu na potrestání ze dne 22. 5. 2003 podaného státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství Praha - západ jsou uvedeny sp. zn. 1 T 365/2002 a sp. zn. 1 T 355/2002. Ve spise se pak na č. l. 48 spisu nachází usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. Nt 25/2003, týkající se určení příslušnosti soudu, jímž bylo rozhodnuto, že místně příslušný k projednání věci obviněného je Okresní soud v Příbrami. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud zabýval jednotlivými skutečnostmi rozhodnými pro určení místní příslušnosti soudu u distančního trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. V této souvislosti se zmínil i o odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 365/2002.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Okresní soud v Příbrami pochybil, když této informaci nevěnoval žádnou pozornost a ke svému rozhodování si nevyžádal spis Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 365/2002, aby jím doplnil stávající důkazy. Rozhodoval pak na základě neúplných důkazů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu ( viz ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. )
V důsledku tohoto nedostatku pak došlo k dalšímu porušení zákona, když obviněný M. K. byl napadeným trestním příkazem odsouzen podruhé za jednání, které spočívalo v tom, že neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své nezletilé dceři K. K. za období od 16. 1. 2002 do 30. 4. 2003, neboť byl již za část tohoto jednání pravomocně odsouzen pod bodem 4 ) rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002, v němž byl skutek vymezen od října 1999 do 26. 4. 2002. Tím bez jakékoli pochybnosti došlo k porušení zásady ne bis in idem zakotvené v Čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ( č. 2/1993 Sb. ), neboť podle něj nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada je pak transponována do ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., podle nějž trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. V daném případě ale nebylo možné trestní stíhání obviněného M. K. pro předmětnou část skutku zastavit, nýbrž Okresní soud v Příbrami měl ve výroku o vině napadeného trestního příkazu vypustit ze skutku tu část jednání, za kterou byl obviněný již odsouzen. Předmětné jednání obviněného bylo totiž nutno považovat za jeden skutek ve smyslu hmotněprávním i procesněprávním, jelikož trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. je trestným činem trvajícím spočívajícím v udržování protiprávního stavu, nikoliv trestným činem pokračujícím, a proto na tento trestný čin nebylo možné vztáhnout ustanovení §12 odst. 12 tr. ř., podle něhož by ohledně části jednání, za nějž byl obviněný již pravomocně odsouzen, muselo být jeho trestní stíhání zastaveno z důvodu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Hranice mezi jednotlivými skutky trestného činu zanedbání povinné výživy vůči konkrétní oprávněné osobě zde byla tvořena okamžikem sdělení obvinění M. K. ( viz ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. ) Okresní soud v Příbrami měl proto na základě obsahu spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 365/2000 upravit předmětný skutek tím způsobem, aby část jednání obviněného spočívající v neplacení výživného na nezletilou dceru K. K. časově navazovala na skutek popsaný pod bodem 4) uvedeného rozsudku Okresního soudu Praha – západ, tedy tak, že by jednání obviněného bylo vymezeno od 27. 4. 2002 do 30. 4. 2003. Zde je třeba zdůraznit, že stejné nezákonnosti se dopustila již státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha – západ, která ve věci podala návrh na potrestání, v němž bylo jednání obviněného vymezeno časově stejným způsobem, jako v později vydaném trestním příkazu napadeném stížností pro porušení zákona.
Je také namístě připomenout, že bylo povinností Okresního soudu v Příbrami zjišťovat, jak obviněný plnil svoji vyživovací povinnost po 30. 4. 2003, a to až do doby vydání trestního příkazu, byť v daném případě okamžik sdělení obvinění nastal až doručením návrhu na potrestání obviněnému, k čemuž došlo dne 16. 8. 2003. Jak bylo totiž již dříve zmíněno, jednalo se o trestný čin trvající, což znamená, že skutek, jenž tento trestný čin naplňoval, mohl být z procesního hlediska ukončen sdělením obvinění obviněnému ( viz §12 odst. 11 tr. ř. ), anebo se tak v hmotněprávním smyslu mohlo stát odstraněním existujícího protiprávního stavu. Okresní soud však nikterak nezjišťoval, zda po 30. 4. 2003 protiprávní stav spočívající v neplacení výživného obviněným existoval nadále či nikoli a v tomto ohledu nebylo o dalším případném porušení zákona ze strany M. K. rozhodnuto. Toto pochybení již ale nelze v dalším řízení v této konkrétní věci napravit, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně ve prospěch obviněného.
K dalšímu pochybení pak došlo ve výroku o uložení trestu obecně prospěšných prací.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací obviněnému ve výměře 300 hodin ze strany Okresního soudu v Příbrami, aniž obviněný z předchozího trestu téhož druhu v délce 400 hodin uloženého Okresním soudem Praha – západ cokoli vykonal, byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin. Z ustanovení §36 tr. zák. vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru trestu respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu již byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž tento předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán.
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedených zjištění podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. per analogiam a v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného M. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Příbrami, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že samosoudce tohoto soudu bude při novém rozhodování vycházet též z obsahu spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 365/2002, vyžádá si nový opis z rejstříku trestů na obviněného, taktéž aktuální zprávu od příslušného střediska Probační a mediační služby ČR, event. další potřebné důkazy a teprve poté vydá ve věci meritorní rozhodnutí, které bude ve výroku o vině i trestu plně respektovat znění zákona. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je povinen se řídit též ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c