ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.92.2004.1
sp. zn. 4 Tz 92/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. června 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 T 19/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 T 19/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Šumperku se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 T 19/2003, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 8. 2. 2003 kolem 16.30 hodin udeřil pěstí do horního levého zadního sloupku karoserie osobního motorového vozu tov. zn. OPEL ZAFIRA 2,2 DTI, poškozeného JUDr. L. V., a způsobil tak na karoserii vozu kruhovou promáčklinu o průměru cca 15 cm a hloubce cca 1 cm, a svým jednáním tak poškozenému způsobil škodu celkem ve výši 12.651,- Kč. Za to byl obviněnému uložen v sazbě §257 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, 2, 3 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 7. 2003.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vytkl Okresnímu soudu v Šumperku, že se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, vzhledem k již dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 1 T 85/2002. Tento trest obviněný dosud ani z části nevykonal.Tohoto pochybení se Okresní soud v Šumperku dopustil v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, tedy porušením ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Stěžovatel upozornil na další porušení zákona, k němuž došlo neuložením souhrnného trestu dle zásad stanovených §35 odst. 2 tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 T 19/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Šumperku se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Šumperku Nejvyšší soud zjistil, že dne 3. 6. 2003 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku příslušnému soudu obžalobu na obviněného J. B. pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 10. 6. 2003 ve věci trestní příkaz, jímž při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uložila obviněnému J. B. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V době vydání trestního příkazu však již trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 1 T 85/2002, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2003, byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož obviněný nic nevykonal. Okresnímu soud v Šumperku byla existence tohoto odsouzení známa, neboť mu byl 2. 4. 2003 doručen trestní příkaz Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 1 T 85/2002, z důvodu nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací podle §336 tr. ř., a to s ohledem na ustanovení §335 tr. ř. Obviněný měl v této době přechodně bydlet v L. n. D. nacházející se v obvodu Okresního soudu v Šumperku. Prošetřením Policie České republiky bylo zjištěno, že se obviněný na uvedené adrese již delší čas nezdržuje a přípisem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 10. 2003 byly obdržené písemnosti zaslány zpět Okresnímu soudu v Přerově. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v době rozhodování Okresního soudu v Šumperku v trestní věci u stejného soudu probíhalo šetření vztahující se k nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 1 T 85/2002. Další skutečností, která měla vést samosoudkyni Okresního soudu v Šumperku k vyžádání trestního spisu 1 T 85/2002 Okresního soudu v Přerově je protokol o výslechu obviněného ze dne 20. 5. 2003 (str. 8 trestního spisu sp. zn. 2 T 19/2003), ze kterého vyplývá, že obviněný byl již dříve odsouzen k trestu obecně prospěšných prací, a který, jak je z výpovědi zřejmé, dosud nevykonal.
Důsledkem nedostatečně provedených skutkových zjištění v posuzované trestní věci Okresního soudu v Šumperku bylo především porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, byť se obviněný trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. dopustil 8. 2. 2003, tedy před tím, než mu byl v trestní věci sp. zn. 1 T 85/2002 doručen trestní příkaz (§314e odst. 5 tr. ř.), a pro uložení souhrnného trestu tak byly dány zákonné předpoklady.
K porušení zákona došlo rovněž uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, aniž by předchozí trest o výměře 400 hodin byl vykonán. Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje, aby soud při ukládání určitého druhu trestu zohlednil stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého, leč dosud nevykonaného nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Jelikož nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací je podle §45a tr. zák. 400 hodin, vydáním trestního příkazu samosoudkyně Okresního soudu v Šumperku překročila onu stanovenou hranici o 300 hodin.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresní soud v Šumperku pod sp. zn. 2 T 19/2003, konečně vyplývá, že Okresní soud v Šumperku v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis Okresního soudu v Přerově vedený pod sp. zn. 1 T 85/2002, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného a nezjistil údaje o tom, zda obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl v této věci uložen. Okresní soud v Šumperku tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst.1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatoval v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 T 9/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Okresního soudu v Šumperku bude muset v uvedené věci doplnit dokazování jednak vyžádáním nového opisu rejstříku trestů obviněného, spisem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 85/2002, zprávou Probační a mediační služby ČR, středisko Přerov, zda obviněný z předchozího trestu obecně prospěšných prací něco vykonal, pokud ano, v jakém rozsahu. Vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Samosoudkyně Okresního soudu v Šumperku bude ve svém rozhodování významně omezena ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procení úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná