ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.95.2004.1
sp. zn. 4 Tz 95/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 9. června 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 1 To 886/2003, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 1 To 886/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř., §72 odst.1, odst. 4 tr. zák a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch J. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se také usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 8. 2003, sp. zn. Nt 1304/2003.
Zrušují s též všechna další rozhodnutí, na obě zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Bruntále se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 8. 8. 2003, sp. zn. Nt 1304/2003, uložil J. B. podle §72 odst. 1 tr. zák. ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Proti tomuto usnesení podal J. B. stížnost, o níž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 21. 10. 2003 sp. zn. 1 To 886/2003, tak, že napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a sám nově uložil J. B. podle §72 odst. 1 tr. zák. ochranné léčení psychiatrické, přičemž podle §72 odst. 4 tr. zák. dále stanovil, že se toto ochranné léčení vykoná ústavní formou v léčebném psychiatrickém zařízení.
Proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 1 To 886/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytýká v ní, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného v ustanoveních §72 odst. 1, odst. 4 tr. zák., §239 odst. 1 a §351a tr. ř.
Podle názoru stěžovatele se pochybení dopustila již státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále tím, že podala návrh na uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě podle §72 odst. 1 tr. zák., ačkoliv ze spisového materiálu bylo zřejmé, že obviněný J. B. již vykonává pravomocně uložené psychiatrické léčení ambulantní formou. Správným postupem tedy podle stěžovatele mělo být podání návrhu na změnu ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě na ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě v souladu s §72 odst. 4 tr. zák. za použití §351a tr. ř.
Taktéž Okresní soud v Bruntále se při svém rozhodování blíže nezabýval tímto již uloženým ochranným léčením psychiatrickým ve formě ambulantní, takže svým usnesením ze dne 8. 8. 2003, sp. zn. Nt 1304/2003, rozhodl znovu podle ustanovení §72 odst. 1 tr. zák. o uložení dalšího ochranného psychiatrického léčení ústavní formou, i když postačující bylo rozhodnout o změně formy již uloženého ochranného léčení podle §72 odst. 4 tr. zák.
Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval dne 21. 10. 2003 o stížnosti obviněného J. B. proti výše citovanému usnesení Okresního soudu v Bruntále, ve svém rozhodnutí sp. zn. 1 To 886/2003, pochybení okresního soudu nenapravil, když sice napadené rozhodnutí zrušil podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř., avšak uložil mu opět ochranné psychiatrické léčení ústavní formou za použití ustanovení §72 odst. 1, odst. 4 tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 1 To 886/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán – a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž stěžovatel může podat stížnost, a – b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §25 a §32 odst. 2, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Podle §72 odst. 4 tr. zák. jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby, popřípadě ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní nebo naopak. Nepostačí-li délka výkonu trestu odnětí svobody ve věznici ke splnění účelu léčení, soud může rozhodnout o jeho pokračování v léčebném nebo ambulantním zařízení.
Nejvyšší soud vzhledem k okolnostem zjištěným z obsahu přezkoumávaného spisu konstatuje, že se Krajský soud v Ostravě uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního státního zastupitelství v Bruntále pod sp. zn. Zn 6714/2003, je patrno, že dne 15. 4. 2003 byly podle ustanovení §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., kterého se měl dopustit podezřelý J. B. tím, že nejméně ve dvou případech dne 17. 2. 2003 a 30. 3. 2003, v místě svého bydliště, slovně a fyzicky napadl svoji manželku B. B., které vyhrožoval ublížením na zdraví a zabitím, po této házel domácí nádobí jako např. talíře, sklenice apod., což u jmenované vzbudilo důvodnou obavu, přičemž tímto jednáním nezpůsobil nikomu žádné zranění.
Opatřením Policie České republiky ze dne 7. 5. 2003 byl v trestní věci podezřelého J. B. přibrán soudní znalec v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. B. N. Znalec po vyšetření J. B., prostudování předchozí zdravotnické dokumentace a obsahu trestního spisu dospěl k závěru, že podezřelý trpí závažnou duševní poruchou – schizoafektivní poruchou, která je psychózou a tudíž duševní chorobou ve vlastním slova smyslu. V důsledku této choroby nebyl J. B. v době jednání, které bylo předmětem prověřování, vůbec schopen rozpoznávat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl schopen své jednání ovládat, když došlo k úplnému zániku obou těchto schopností. Znalec z forensně psychiatrického hlediska považoval pobyt J. B. na svobodě pro společnost nebezpečný, neboť hrozí recidiva jeho agresivního chování, a z tohoto důvodu navrhl uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě.
Ve věci podal vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. podezřelý J. B., který připustil, že manželství mezi ním a jeho ženou je provázeno hádkami, které provokuje manželka, občas si vzájemně nadávají, občas se fyzicky napadají a vyhrožují si. B. B. ve svém trestním oznámení ze dne 18. 4. 2003 uvedla, že dne 17. 2. 2003 byl manžel podnapilý a vyhrožoval jí zabitím, bez bližší specifikace tohoto slovního útoku, přičemž nebyla fyzicky napadena. Dne 30. 3. 2003 opět v podnapilosti převrhl podezřelý v bytě stůl, škrtil ji, proto ho odhodila a poté po něm hodila sklenicí, jíž ho zasáhla do obličeje. V obou případech přivolala Policii ČR a v obou případech byl manžel převezen na protialkoholní záchytnou stanici. Syn B. B. D. C. uvedl, že matka se se svým manželem hádá a bije od počátku manželství, někdy je to i z legrace. V posledních dvou letech neviděl mezi nimi žádný slovní ani fyzický konflikt. Další syn B. B. S. H. nebyl dne 17. 2. 2003 doma, dne 30. 3. 2003 viděl, že podezřelý se po návratu domů v podnapilosti přiblížil k matce, dal jí pěst k nosu a sprostě jí nadával, poté ji uchopil pod krkem, matka po manželovi hodila sklenicí, jíž ho zasáhla do obličeje, J. B. sám ničím po matce neházel. Sousedka O. L. slyšela dne 17. 2. 2003 v době své návštěvy u paní B. jakési slovní vyhrůžky ze strany podezřelého, fyzické napadení paní B. neviděla.
Usnesením ze dne 12. 6. 2003, č. j. ORBR-570/MB-TČ-2003, rozhodl policejní orgán OOP ČR o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř., neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není věc na místě vyřídit jinak. V odůvodnění rozhodnutí poukázal především na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie o nepříčetnosti J. B. Protože pro závěr, že jde o trestný čin tak chybí obligatorní znak trestného činu, jímž je subjekt, nejde podle názoru policejního inspektora o trestný čin.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále podala dne 23. 6. 2003 Okresnímu soudu v Bruntále návrh na uložení ochranného léčení J. B. podle §72 odst. 1 tr. zák., a to ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě.
Okresní soud v Bruntále dne 8. 8. 2003 věc projednal ve veřejném zasedání, v němž osobně vyslechl znalce MUDr. B. N., přičemž z obsahu spisu Okresního státního zastupitelství v Bruntále sp. zn. Zn 6714/2003 k důkazu přečetl usnesení o odložení věci, jež je citováno výše, protokol o vysvětlení, které podal J. B., a dále záznamy o záchytech J. B. a jeho dodání do Psychiatrické léčebny. Na základě takto provedeného dokazování rozhodl téhož dne usnesením sp. zn. Nt 1304/2003, jímž uložil J. B. podle §72 odst. 1 ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Své rozhodnutí odůvodnil jednak závěry znaleckého posudku psychiatra MUDr. B. N. a jednak konstatováním, že „v případě obviněného se jedná o recidivu, když trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný podle §197a odst. 1 tr. zák. došlo již k druhému odložení této trestní věci, vzhledem k tomu, že J. B. nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný“ ( č. l. 11 spisu verte).
Okresní soud v Bruntále při svém rozhodování především pochybil, pokud ve veřejném zasedání neprovedl důkaz spisem tohoto soudu sp. zn. Nt 1309/2000, o jehož existenci věděl jednak proto, že tento spis je výslovně znalcem zmiňován v písemně vypracovaném znaleckém posudku, jednak také proto, že v této věci rozhodovala stejná soudkyně. Z obsahu tohoto spisu bylo možno zjistit, že usnesením ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. Nt 1309/2000, bylo J. B. uloženo podle §72 odst. 1 tr. zák. ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě ( č. l. 42 spisu ). Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 6 To 103/2001, podanou stížnost J. B. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou a rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabylo právní moci. Dne 22. 6. 2001 byl nařízen výkon tohoto ochranného léčení, které J. B. nastoupil dne 5. 9. 2001 v Psychiatrické léčebně v O. (č. l. 57 spisu). Na základě rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 12. 2001 sp. zn. Nt 872/2001 bylo podle §351a tr. ř. přeměněno ústavní psychiatrické léčení na léčení ambulantní. Toto rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Výkon tohoto léčení byl nařízen dne 19. 12. 2001 Okresním soudem v Opavě a J. B. ho měl absolvovat v Psychiatrické ambulanci v B., N. u MUDr. M. K., a této léčbě se začal podrobovat.
Trestní zákon nevylučuje, aby v nové trestní věci téhož obviněného bylo uloženo ochranné léčení, přestože ještě nebylo započato s výkonem nebo zcela vykonáno stejné ochranné léčení uložené v dřívější věci, avšak mělo by být uloženo jen v těch výjimečných případech, kdy je to nutno k dosažení účelu trestního zákona. Tak tomu bude zpravidla tehdy, jestliže nástup dříve uloženého ochranného léčení je z kapacitních důvodů na straně léčebného zařízení či jiných organizačních důvodů možný až za delší dobu. V posuzovaném případě je však z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. Nt 1309/2000 zřejmé, že ochranné psychiatrické léčení probíhá průběžně, bez výše zmiňovaných potíží či prodlev jiného druhu, přičemž podle aktuálního zdravotního stavu J. B. je měněna forma způsobu jeho výkonu z ústavní na ambulantní a naopak. Již z tohoto důvodu je tak nutno označit ochranné léčení uložené usnesením Okresního soudu v Bruntále usnesením ze dne 8. 8. 2003 sp. zn. Nt 1304/2003 za nadbytečné, neboť v posuzovaném případě mohlo být za splnění dalších předpokladů, o nichž bude pojednáno níže, přeměněno existující ochranné psychiatrické léčení ambulantní na stejné léčení ústavní formou.
Soud je povinen při rozhodování podle §72 odst. 1 tr. zák. dokazovat splnění všech zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, tedy nejen nedostatek trestní odpovědnosti pro nepříčetnost pachatele, ale i to, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, a to právě v době, kdy je o uložení ochranného léčení rozhodováno. Pouhé spáchání činu jinak trestného osobou ve stavu nepříčetnosti nestačí. Pobyt takové osoby na svobodě musí být pro zájmy chráněné trestním zákonem nebezpečný i v budoucnu. Tato podmínka je splněna, je-li pravděpodobné, že osoba, která spáchal čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní choroby.To je nutno zjistit znalecky, když samo doporučení znalce - lékaře, zda je či není vhodné uložit obviněnému ochranné léčení, není dostatečný podkladem pro rozhodnutí o této otázce . Najisto musí být postaveno, že pobyt pachatele na svobodě je nebezpečný, a to, jak již výše zmíněno, i v době rozhodování o uložení ochranného léčení a nadále (srov. Rozhodnutí č. 3 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 1/2000). V tomto směru nebude možno akceptovat procesní postup Okresního soudu v Bruntále, kdy znalec označil pobyt obviněného na svobodě nebezpečný poté, co mu ve veřejném zasedání „státní zástupkyně předestřela skutečnost, že podezřelý se před několika dny dopustil obdobné trestné činnosti násilného charakteru “ (čl. 5 verte), aniž je podrobně zaprotokolováno ono vyjádření intervenující státní zástupkyně, aniž je k dispozici popis skutku s jeho časovým vymezením, aniž byl k dispozici případný přestupkový či trestní spis J. B., takže není vůbec zřejmé, jaké konkrétní jednání J. B. znalec vlastně hodnotil.
Za podstatnou považuje Nejvyšší soud také skutečnost, že v řízení o uložení ochranného léčení podle §72 odst. 1 tr. zák. musí soud dokazovat splnění všech zákonných podmínek tohoto ustanovení, tedy včetně té, že tu jde o pachatele činu jinak trestného, a ve svém rozhodnutí je také konkrétně odůvodnit. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSFR ze dne 10. 7. 1991, sp. zn. 1 Tzf 6/91, uveřejněný pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 1/1992). Soud nemůže být v tomto ohledu vázán usnesením o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř., neboť jím nebylo pravomocně vysloveno, že J. B. jinak svým jednáním naplnil zákonné znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Jak již Nejvyšší soud uvedl, Okresní soud v Bruntále při svém rozhodování apriorně vycházel ze závěru, že J. B. trestný čin spáchal, avšak v této souvislosti neprovedl dokazování, byť, jak uvedeno výše, existují k popisu skutků, jež se měly stát dne 17. 2. 2003 a 30. 3. 2003, zásadně odlišná vysvětlení osob, jež na místě činu v kritické době byly. Ostatně ani policejní orgán v citovaném rozhodnutí o odložení věci se nezabýval otázkou, zda J. B. by svým konkrétním protiprávním jednáním v případě existence trestní odpovědnosti naplnil zákonné znaky uvedeného trestného činu a proč, a v tomto směru je jak toto usnesení, tak posléze usnesení Okresního soudu v Bruntále, jež je napadeno stížností pro porušení zákona, nepřezkoumatelné. Okresní soud v Bruntále v této souvislosti nesplnil svou zákonnou povinnost zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pro rozhodnutí zda jsou či nejsou dány všechny zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §72 odst. 1 tr. zák. Nedostatečně provedená skutková zjištění měla vliv i na hodnocení důkazů, které v tomto případě nekonvenovalo zákonným požadavkům ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval o stížnosti J. B. proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 8. 2003, sp. zn. Nt 1304/2003, výše uvedená pochybení okresního soudu nejenže nenapravil, ale ani je nezjistil, ačkoli to bylo jeho povinností, pakliže by důsledně aplikoval ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. Vytýkané vady dovršil tím, že po zrušení věci nejenže znovu rozhodl o uložení ochranného psychiatrického léčení podle §72 odst. 1 tr. zák., ale učinil ještě i rozhodnutí podle §72 odst. 4 tr. zák.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 1 To 886/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř., ustanovení §72 odst.1, odst. 4 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch J. B. Nejvyšší soud podle §269 ods. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Současně zrušil i usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 8. 2003, sp. zn. Nt 1304/2003. Poté zrušil i všechna další rozhodnutí, na tato usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k existenci návrhu státní zástupkyně bude o něm Okresní soud v Bruntále povinen rozhodnout, přičemž buď ve veřejném zasedání, které bude ve věci konat, provede dokazování ve shora naznačeném směru tak, aby dostál všem zákonným požadavkům v případě, že hodlá toto ochranné léčení psychiatrické opětně znovu uložit, anebo návrh s ohledem na probíhající ochranné psychiatrické léčení ambulantní, uložené Okresním soudem v Bruntále ve věci sp. zn. Nt 1309/2000, zamítne.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předsedkyněsenátu:
JUDr. Danuše Novotná