ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.97.2004.1
sp. zn. 4 Tz 97/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. P., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 3 T 136/2003 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 3 T 136/2003, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného V. P.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Litoměřicích se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 3 T 136/2003, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. d) tr. zákona, jehož se dopustil tím, že dne 18. 4. 2003 kolem 16.00 hodin při společné vycházce neoprávněně bez svolení opustil areál P. l. H. B., kde vykonával ochrannou psychiatrickou léčbu ve formě ústavní na základě usnesení Okresního soudu Louny ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 1 Nt 54/1999, kdy zpět do léčebny byl vrácen dne 30. 4. 2003 po zadržení policejními orgány v Žatci.
Za to byl obviněnému uložen podle §171 odst. 1 tr. zákona s přihlédnutím k ustanovení §314e odst. 2 tr. řádu trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Obviněnému V. P. byl trestní příkaz doručen dne 18. 7. 2003 a právní moci nabyl dne 29. 7. 2003.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 3 T 136/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. P. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným trestním příkazem porušen v ustanovení §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu a v ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Litoměřicích se neřídil ustanovením §2 odst. 5 a §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl v průběhu přípravného řízení vypracován za účelem zkoumání duševního stavu obviněného, se podává, že obviněný V. P. měl být zbaven způsobilosti k právním úkonům a opatrovníkem mu byl ustanoven Obecní úřad Č. Této skutečnosti nebyla věnována orgány činnými v trestním řízení pozornost, rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům nebylo opatřeno a nebylo ověřeno, zda v případě obviněného nebyly splněny podmínky pro postup podle §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu a obviněnému ustanoven obhájce.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 3 T 136/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. P. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
Podle §36 odst. 2 tr. řádu obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
Podle §314 e odst. 4 písm. a) tr. řádu nelze trestní příkaz vydat v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Litoměřicích při rozhodování důsledně neřídil.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Litoměřicích nevěnoval náležitou pozornost studiu spisového materiálu, zejména znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovanému znalkyní MUDr. J. Z., která byla v přípravném řízení přibrána za účelem zkoumání duševního stavu obviněného V. P. Z tohoto znaleckého posudku mimo jiné vyplývá, že v době pobytu v P. l. H. B., a to od 5. 4. 2000 do 19. 5. 2001, mělo u obviněného probíhat řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům (č. l. 6 znaleckého posudku) a při pobytu v této léčebně v době od 21. 7. 2002 do 18. 4. 2003 měl být obviněný V. P. zbaven způsobilosti k právním úkonům a opatrovníkem ustanoven obecní úřad v místě bydliště (Č.). Ze závěrů znaleckého posudku se podává, že u obviněného byla zjištěna duševní choroba v pravém slova smyslu, a to paranoidní schizofrenie s chronickým průběhem. Tato choroba byla přítomna i v době, kdy se dopustil projednávané trestné činnosti, nicméně neměla vliv na jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti. S ohledem na duševní chorobu nepovažovala znalkyně účast obviněného na trestním řízení za zcela plnohodnotnou. Součástí spisu je i fotokopie usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 1 Nt 54/99, kterým bylo podle §72 odst. 1 tr. zákona obviněnému V. P. uloženo ochranné psychiatrické léčení formou ústavní.
Podstata pochybení Okresního soudu v Litoměřicích spočívá v tom, že při náležitém studiu spisu, zejména zmíněného znaleckého posudku by zjistil, že u obviněného V. P. mělo být rozhodnuto o zbavení způsobilosti k právním úkonům a opatrovníkem mu měl být ustanoven Obecní úřad v místě bydliště (v Č.), přitom právě na tyto případy pamatuje ustanovení §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu o nutné obhajobě. Za této situace měl Okresní soud v Litoměřicích dokazování zaměřit na zjištění, zda u obviněného skutečně došlo ke zbavení způsobilosti k právním úkonům a pokud se tak stalo, postupovat podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to při respektování ustanovení §34 odst. 1 tr. řádu a trestní věc vrátit státnímu zástupci k došetření, neboť v takovém případě by u obviněného V. P. od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům existoval důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu a měl tedy mít již v přípravném řízení obhájce. Opatrovníkovi obviněného měla být nejprve dána možnost si obhájce zvolit a teprve pokud by této možnosti nevyužil, měl být obviněnému obhájce ustanoven. Zvolenému nebo ustanovenému obhájci měla být v rámci přípravného řízení dána možnost využít oprávnění podle §41 odst. 1, odst. 2 tr. řádu a §165 odst. 2, odst. 3 tr. řádu. Pokud takto nebylo v přípravném řízení postupováno (v případě, že byl obviněný skutečně způsobilosti k právním úkonům zbaven), došlo v rámci přípravného řízení k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem.
Okresní soud však uvedeným způsobem nepostupoval, v důsledku čehož došlo k porušení práva obviněného na řádnou obhajobu. Pro úplnost lze uvést, že v závěrech znaleckého posudku znalkyně uvádí, že s ohledem na duševní chorobu nepovažuje účast obviněného na trestním řízení za zcela plnohodnotnou. Takovéto vyjádření znalkyně by mohlo svědčit pro pochybnosti o způsobilosti obviněného se náležitě hájit a již sama tato skutečnost mohla vést orgány činné v trestním řízení k použití ustanovení §36 odst. 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 3 T 136/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného V. P. Správností vlastního rozhodnutí, co do merita, se Nejvyšší soud nezabýval, protože již samotnou vadností postupu řízení je podání stížnosti pro porušení zákona a následné rozhodnutí podle §268 odst. 2 tr. řádu odůvodněno. V důsledku konstatovaného porušení zákona v neprospěch obviněného v souladu s kogentním ustanovením §269 odst. 2 tr. řádu zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Litoměřicích v celém rozsahu i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Okresním u soudu v Litoměřicích podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená doplnit dokazování o zjištění, zda u obviněného skutečně došlo ke zbavení způsobilosti k právním úkonům a pokud se tak stalo, postupovat podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to při respektování ustanovení §34 odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.