ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.98.2004.1
sp. zn. 4 Tz 98/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. července 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K., proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 153/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 153/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Břeclavi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný P. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 153/2003, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 16. 2. 2003 do 25. 2. 2003 v H., okres B., v domě na ulici B. odcizil 1 ks přenosného magnetofonu zn. Sony s CD přehrávačem v hodnotě 2 990,- Kč ke škodě I. H., přičemž trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 3 T 185/2002, který nabyl právní moci dne 14. 5. 2002, byl obviněný mimo jiné odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání dvou let a trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 1 T 319/2002, byl mimo jiné odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), d) tr. zák. a podle §37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 3 T 185/2002.
Za to byl obviněný P. K. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo uhradit poškozené I. H. na náhradě škody částku 2 990,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená I. H. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 6. 2003.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Tímto rozsudkem byl podle jeho názoru porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
V tomto mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti namítl, že obviněný P. K. ještě předtím, než mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin napadeným rozsudkem, byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 11/2002, a to pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., jehož se dopustil v období od ledna 2000 do října 2002, kdy neplatil výživné na svou nezletilou dceru L. K. Tímto trestním příkazem byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Dále byl obviněný P. K. odsouzen pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 11 T 491/2002, pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., který spáchal v období od měsíce srpna 2001 do měsíce června 2002, kdy neplatil výživné na svého nezletilého syna P. K., za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Obviněný byl rovněž odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 3 T 84/99, pro trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dne 2. 1. 1999, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin.
Z uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že citovanými rozhodnutími Okresního soudu v Břeclavi byly obviněnému uloženy čtyři tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 630 hodin. Byly mu postupně uloženy v situaci, kdy obviněný neměl ani jeden z těchto trestů vykonán. Za zákonné považuje ministr spravedlnosti rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 3 T 84/99, a trestní příkaz téhož soudu ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 11 T 491/2002, neboť při ukládání trestů těmito rozhodnutími ještě nebyla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu ve smyslu ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Pokud se jedná o trestní příkaz Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 11/2003, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, došlo jím k překročení zákonné výměry tohoto druhu trestu o 50 hodin, přičemž tato věc je ale v současnosti řešena formou obnovy řízení podle §277 tr. ř.
Podle stěžovatele je tedy dostatečně zřejmé, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 153/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Tomuto porušení zákona ovšem mohl v napadené trestní věci okresní soud předejít, kdyby se náležitě zabýval předchozími odsouzeními obviněného k trestu obecně prospěšných prací, která mu byla z obsahu spisového materiálu dostatečně známá.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 153/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného P. K. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a následně, aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z předložených rozhodnutí vyplývá, že obviněný P. K. byl v době předchozí odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 11/2003, který nabyl právní moci dne 19. 2. 2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Trestním příkazem téhož soudu ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 11 T 491/2002, jenž nabyl právní moci dne 10. 12. 2002, byl obviněný P. K. odsouzen k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin, a k dalšímu trestu téhož druhu ve výměře 120 hodin byl obviněný odsouzen rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 3 T 84/99. Ten nabyl právní moci dne 14. 6. 2000.
Na základě obsahu spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 1 T 153/2003, Nejvyšší soud zjistil, že z opisu rejstříku trestů obviněného P. K. na č. l. 8 - 9 spisu ze dne 6. 3. 2003 bylo zřejmé pouze odsouzení obviněného k trestu 120 hodin obecně prospěšných prací z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 3 T 84/99. Na další odsouzení obviněného byl okresní soud upozorněn lustrem na návrhu na potrestání ze dne 14. 3. 2003, kde jsou uvedeny sp. zn. 1 T 319/2002, 11 T 491/2002, 3 T 185/2002, 3 T 11/2003.
V hlavním líčení, které se konalo v nepřítomnosti obviněného, byl pak soudem proveden důkaz pouze výše uvedeným opisem rejstříku trestů obviněného a mimo jiné i trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 11 T 491/2002. Pokud by ale okresní soud postupoval důsledně, jak byl povinen, musel se o všech předchozích odsouzeních obviněného k trestům obecně prospěšných prací z informací obsažených ve spise dozvědět a tato při svém rozhodování prověřit a vzít v úvahu. Soud si ale příslušné trestní spisy až na jedinou výjimku nevyžádal a v hlavním líčení je jako důkaz neprovedl. Neopatřil si ani zprávu z příslušného střediska Probační a mediační služby ohledně toho, zda obviněný P. K. již předchozí uložené tresty obecně prospěšných prací vykonal, event. jakou část z nich vykonal.
Bylo totiž jednoznačnou povinností okresního soudu při projednávání věci sp. zn. 1 T 153/2003 v souvislosti s ukládáním trestu obecně prospěšných prací zjišťovat, v jakém rozsahu již obviněný předchozí tresty tohoto druhu ve výměrách 150, 180 a 120 hodin vykonal, neboť podle §36 věty první tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. je pak výměra trestu obecně prospěšných prací stanovena v rozsahu od 50 do 400 hodin. V přezkoumávaném případě tak došlo v důsledku neúplného dokazování a tím i nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.) k překročení nejvyšší dovolené výměry pro tento druh trestu (400 hodin), jíž bylo nutné z výše uvedených důvodů ve svém celku respektovat.
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedených zjištění podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 153/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Břeclavi, aby ji v potřebném rozsahu v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že v novém hlavním líčení bude obviněnému P. K. uložen trest při plném respektování ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., přičemž okresní soud musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a že je povinen se řídit též ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec