ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1011.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1011/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. září 2004 o dovolání, které podal obviněný F. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 8 To 492/2003, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 2 T 47/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 2 T 47/2002, byl obviněný F. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., za který byl podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 8 To 492/2003, kterým odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Výše citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný F. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V jeho odůvodnění zpochybnil zamítnutí řádného opravného prostředku jako opožděného, neboť obviněný nepřevzal zásilku s rozsudkem soudu I. stupně do vlastních rukou, když tuto patrně převzala jiná osoba. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení, aniž by uvedl další požadavek na postup dovolacího soudu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty k jeho podání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti a shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jakožto oprávněnou osobou, u příslušného soudu a bylo podáno prostřednictvím obhájce.
Jako další bylo třeba posoudit otázku, zda bylo dovolání podáno v zákonné lhůtě pro podání dovolání. Podle §265e odst. 1 tr. ř. musí být dovolání podáno do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, přičemž navrácení lhůty k podání dovolání podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení není přípustné. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 8 To 492/2003, proti kterému dovolání obviněného směřovalo, obdržel obviněný dne 2. 2. 2004 a jeho obhájce dne 20. 12. 2003, jak vyplývá s dodejek založených na č. l. 90 a 92. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání podle výše citovaného ustanovení počala tedy běžet od doručení rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému (§265e odst. 2 tr. ř.), tj. dne 2. 2. 2004 a uplynula obviněnému v pátek dne 2. 4. 2004 (§60 odst. 2 tr. ř.). Dovolání bylo obhájcem podáno na poštu dne 5. 4. 2004 (č. l. 109). Dovolání bylo tudíž podáno tři dny po uplynutí zákonné lhůty.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, dovolání bylo obviněným podáno prostřednictvím jeho obhájce po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty stanovené pro jeho podání v §265e odst. 1 tr. ř. Proto rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí podaného dovolání podle §265i dost. 1 písm. c) tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová