ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1029.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1029/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2004 o dovolání, které podal obviněný Z. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 9 To 99/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 661/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 9 To 99/2004, a dále rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 3 T 661/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Z. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 3 T 661/2002, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 4. 5. 2001 kolem 11.00 hodin v sídle společnosti A., spol. s r. o., v B., Ž. č. 4, po sekretářce společnosti E. L. požadoval vydání počítače zn. PC OFFICE Pro, výrobního čísla 10139825, monitoru zn. PREMIO 17 a faxu zn. MURATEC 700, v majetku společnosti A., spol. s r. o., s tím, že je na zápůjčce těchto věcí dohodnut s jednatelem společnosti A., spol. s r. o., Ing. L. S., což se nezakládalo na pravdě, přičemž jmenované se nepodařilo bezprostředně tvrzení obviněného ověřit a věci mu vydala, obviněný odvezl počítač s faxem a příslušenstvím do sídla své společnosti A., spol. s r. o., v K. a věci vydal až dne 14. 5. 2001 na výzvu policejního orgánu, přičemž tímto jednáním byla společnosti A., spol. s r. o., způsobena škoda ve výši 11 000,- Kč, a v době, kdy měl obviněný počítač s příslušenstvím ve svém držení v sídle společnosti v K. a s počítačem manipuloval, dne 9. 5. 2001 s použitím programů S. a D. z programového vybavení počítače vymazal účetnictví, daňové doklady a jiná data společnosti A., spol. s r. o., tak, že tato data se již nedala obnovit.
Za to byl obviněnému Z. F. uložen podle §250 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 tr. zák. úhrnný peněžitý trest ve výši 20 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené době nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíce. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo současně rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi napadl obviněný Z. F. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 9 To 99/2004, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 24. 5. 2004, jeho obhájci také dne 24. 5. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 21. 5. 2004.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný Z. F. prostřednictvím svého obhájce dne 15. 6. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného je zcela nesporné, že vyzvedl ve společnosti A., spol. s r. o., zmíněný počítač, přičemž toto jednání by nebylo nijak trestně závadné, kdyby Ing. L. S. netvrdil, že se nikdy na zapůjčení počítače s obviněným nedomluvil. Pokud jde o následné vymazání dat z počítače, obviněný nepovažuje za prokázané, že by takovou operaci za účelem odstranění údajů provedl právě on. Jak dále obviněný připomíná, trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 tr. zák. se může pachatel dopustit jen takovým jednáním, které je vedeno úmyslem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Obviněný připomíná nutnost prokázání úmyslu též u trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., protože jde o jeho obligatorní znak. Podle mínění obviněného skutková věta obsažená ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu ve skutkových zjištěních. Obviněný považuje za nedostatečně odůvodněný závěr soudu prvního stupně, podle něhož měl manipulovat s počítačem tak, že vymazal data v něm uložená, a vytýká soudům obou stupňů absenci odůvodnění toho, které důkazy mají obviněného usvědčovat z uvedeného jednání. Podle obviněného měly soudy hodnotit i úroveň jeho počítačových znalostí a dovedností a další skutečnosti, protože jejich povinností bylo zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností.
Obviněný Z. F. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Z. F. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný odůvodnil zvolený dovolací důvod námitkami směřujícími výhradně proti skutkovému stavu věci zjištěnému soudy, zejména proti způsobu hodnocení důkazů. Teprve následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení skutku. Takovými námitkami však podle státní zástupkyně není dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu materiálně uplatněn, přičemž argumentace obviněného stojí vůbec mimo rámec důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství tak závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Z. F. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Z. F. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, a to jen v rozsahu odpovídajícím těm námitkám, které jsou relevantní pro uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Z. F. je částečně důvodné.
V rámci svých námitek k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný Z. F. především uplatnil názor, podle něhož skutková věta nemá oporu ve skutkových zjištěních a v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav podle přesvědčení obviněného nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a zejména nepovažuje za prokázané, že právě on manipuloval s počítačem a vymazal data, přičemž se domáhá i zohlednění úrovně jeho počítačových znalostí. V rozsahu těchto námitek však obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává existenci tvrzeného dovolacího důvodu v nesprávných nebo neúplných skutkových zjištěních, z kterých vycházely soudy obou stupňů, a nesprávné právní posouzení svého jednání dovozuje především z jiné skutkové verze věci a z odlišného hodnocení provedených důkazů, případně z neúplnosti dokazování.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Z. F., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Z. F. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval z odlišné verze skutkového stavu a z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Z. F. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se následně ztotožnil i odvolací soud. Z těchto závěrů přitom vyplývá mimo jiné to, že obviněný na podkladě nepravdivých skutečností požadoval od poškozené společnosti vydání počítače, který převzal a s nímž následně manipuloval tak, že vymazal z jeho programového vybavení uložená data a údaje. Zmíněné dovolací námitky obviněného, které se týkají správnosti těchto skutkových zjištění a zpochybňují hodnocení provedených důkazů, jsou proto mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Nejvyšší soud se dále zaměřil na posouzení námitky obviněného Z. F., v jejímž rámci tvrdí, že svým jednáním nenaplnil požadovanou subjektivní stránku, a to jak ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., tak ve vztahu k trestnému činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák. Otázka, zda byla naplněna subjektivní stránka trestného činu, je totiž součástí hmotně právního posouzení skutku, takže případné pochybení v tomto smyslu lze namítat v dovolacím řízení s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K této problematice uvádí Nejvyšší soud nejprve v obecném smyslu následující. Jednou ze základních zásad, na nichž stojí trestní zákon, je odpovědnost jen za zaviněný protiprávní čin, proto se vždy vyžaduje zavinění pachatele. Zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele mimo jiné k porušení či ohrožení objektu trestného činu. Tvoří ho dvě složky, a to složka vědomostní, která zahrnuje vnímání či vědění pachatele, a složka volní, zahrnující především chtění nebo srozumění pachatele. Ve smyslu ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. je k trestnosti činu třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Ke spáchání trestných činů, jimiž byl obviněný Z. F. uznán vinným, se přitom požaduje úmyslné zavinění. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel buď chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (tzv. úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý).
Jak je zřejmé ze skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a dále i z odůvodnění tohoto rozsudku, obviněný Z. F. uvedl zaměstnankyni společnosti A., spol. s. r. o., nepravdivé údaje, čímž ji uvedl v omyl, přičemž v tomto omylu mu vydala počítač, monitor a fax. Obviněný přitom věděl, že jím uváděné údaje jsou nepravdivé, a jejich záměrným užitím si ke škodě poškozené společnosti přisvojil její majetek. Lze tedy přisvědčit závěru soudů obou stupňů, podle něhož obviněný věděl, že uvádí někoho v omyl, a na základě toho sebe ke škodě jiného obohacuje, a současně takový následek i musel chtít (č. l. 184 trestního spisu), takže obviněný jednal v přímém úmyslu. Právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. byla proto učiněna správně a bez vytýkané vady.
K odlišnému závěru však dospěl Nejvyšší soud ve vztahu k hodnocení skutku jako trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák. Jeho pachatelem byl do 30. 6. 2002 ten, kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch získal přístup k nosiči informací a informace zničil, poškodil nebo učinil neupotřebitelnými (dne 1. 7. 2002 pak nabyla na účinnosti novela trestního zákona provedená zákonem č. 134/2002 Sb., která do jisté míry změnila dikci tohoto ustanovení). Jak je zřejmé ze skutkových zjištění soudů činných dříve ve věci, obviněný Z. F. získal přístup k nosiči informací, neboť si od poškozené společnosti odvezl počítač s daty, a dále s ním manipuloval tak, že s použitím programů S. a D. tato data vymazal. Vzhledem k tomu, že obviněný používal cizí počítač, resp. používal v něm některé programy určené k odstraňování dat, musel bezpochyby vědět, že svým jednáním může způsobit následek ve formě vymazání (tj. zničení) uložených informací, resp. záznamů o těchto informacích uložených v počítači, a současně s tím musel být i srozuměn. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák. to však z hlediska její subjektivní stránky nepostačuje.
Subjektivní stránka trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle citovaného ustanovení totiž nespočívá jen v tom, že úmyslným zaviněním pachatele je zahrnuto získání přístupu k nosiči informací a neoprávněné užití takových informací. Subjektivní stránka tohoto trestného činu je širší, protože do ní spadá také to, že pachatel jedná s úmyslem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Objektivně však takový následek nemusí nastat. Proto jestliže má být obviněný uznán vinným trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 tr. zák., může se tak stát, pokud jde o subjektivní stránku činu, jen na podkladě konkrétně zjištěných a ve skutkové části výroku o vině uvedených skutečností, které naplňují alespoň některou alternativu ze zákonných znaků vyjádřených v dikci „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Není-li zde žádná taková skutková okolnost obsažena, lze v tom spatřovat nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 953/2002, publikované pod č. T 494. ve svazku 20 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2003).
V posuzované věci ovšem z učiněných skutkových zjištění nelze dovodit, že by obviněný Z. F. získal přístup k počítači (tj. k nosiči informací) v úmyslu způsobit poškozené společnosti škodu nebo jinou újmu, ani že se tak stalo s cílem získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Žádné skutkové ani právní závěry k této otázce přitom nejsou zahrnuty ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ani v napadeném usnesení odvolacího soudu. Soud prvního stupně k této otázce toliko uvedl, že obviněný také zde jednal úmyslně ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák. Takový závěr pak není možné vzhledem k existujícím skutkovým zjištěním považovat za dostatečný pro náležité vyjádření výše uvedeného specifického úmyslu, kterého je třeba k naplnění skutkové podstaty podle §257a odst. 1 tr. zák.
Soud prvního stupně se tedy v rámci právního posouzení skutku spáchaného obviněným Z. F. náležitě nevypořádal se subjektivní stránkou trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák. Jeho rozsudek totiž neobsahuje všechny skutkové okolnosti odůvodňující závěr, podle něhož byl obviněný při získání přístupu k počítači veden úmyslem obohatit sebe nebo jiného nebo úmyslem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu. Zmíněné nedostatky v rozsudku soudu prvního stupně neodstranil ani odvolací soud, který důvodně podané odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné, přestože právní posouzení skutku je zatíženo uvedenou vadou.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že na základě doposud zjištěného skutkového stavu věci není možné učinit závěr, zda se obviněný Z. F. skutkem, pro který je v této trestní věci stíhán, dopustil vedle trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. i trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák. či nikoli, neboť z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda lze u obviněného dovodit specifický úmysl potřebný k naplnění druhé z citovaných skutkových podstat.
Po zjištění, že dovolání obviněného Z. F. je v uvedených směrech opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Břeclavi tak v naznačeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného Z. F. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom především zjistí a náležitě vyjádří další potřebné okolnosti týkající se možnosti spáchání trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák., a to zejména ve vztahu k úmyslu, jímž mohl být obviněný veden při získání přístupu k počítači jako nosiči informací. Poté soud prvního stupně opětovně zhodnotí, jestli jsou posuzovaným skutkem naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. b) tr. zák. či nikoli a vysloví tomu odpovídající výrok. Jestliže soud prvního stupně dospěje k závěru, že obviněný spáchal i tento trestný čin, musí se vypořádat i s otázkou časové působnosti zákona ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák., protože posuzovaný skutek byl spáchán ještě před účinností zákona č. 134/2002 Sb., kterým došlo mimo jiné k novelizaci ustanovení §257a odst. 1 tr. zák., přičemž soud bude rozhodovat již po nabytí účinnosti této zákonné změny.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud prvního stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného Z. F. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry