ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1030.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1030/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. září 2004 o dovolání podaném obviněným A. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 2 To 30/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 15/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 42 T 15/2003, byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v přesně nezjištěný den v druhé polovině května 2003 do 25. 5. 2003, kolem 19.00 hod. v P., Z. ul., v automobilu zn. Audi, požadoval pod pohrůžkou použití krátké střelné zbraně, se kterou mířil na Ing. S. S. po tomto částku 3,6 milionu Kč s tím, že peníze mu mají být dodány do konce měsíce, následně vydání peněz urgoval u T. S., syna Ing. S. S., s tím, že pokud požadované peníze neobdrží, bude žádat 16 milionů Kč, přičemž hrozil únosem S. S. do Ruska, následně dne 9. 6. 2003 ve 13.10 hod. v P. před restaurací K. ve S. 17, mu T. S. předal částku 1,5 milionu Kč, načež byl obviněný zadržen Policií ČR“. Za tento trestný čin mu byl podle §235 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 2 To 30/2004, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze napadl obviněný A. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku včetně nesprávného posouzení okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů na základě výpovědi svědka Ing. S. S. nesprávně posoudily jednání obviněného jako pohrůžku použití krátké střelné zbraně a pohrůžku násilím, neboť obviněný nic podobného neučinil a zmíněná zbraň nebyla soudům předložena ani popsána. Podle názoru dovolatele pouhé pocity svědka nedostačují k závěru, že je ohrožován zbraní ve smyslu §89 odst. 5 tr. zák. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil postup soudů obou stupňů, které vycházely z výpovědi svědka Ing. S. S. a jednání obviněného nesprávně posoudily jako pohrůžku použití krátké střelné zbraně, když obviněný nic podobného neučinil. Nejvyšší soud shledal, že takto formulované dovolací námitky obviněného směřují do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení a nelze je z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyloženo shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Nesprávnost právní kvalifikace jednání dovolatele v podobě aplikace §89 odst. 5 tr. zák. je totiž dovolatelem shledávána výlučně jako důsledek nesprávného hodnocení svědecké výpovědi Ing. S. S. (skutečnosti, že soudy uvěřily „pocitům svědka“) a tedy nesprávného zjištění skutkového stavu věci. Jak vyplývá z výše uvedeného, v řízení o dovolání Nejvyšší soud nemůže měnit skutková zjištění soudu prvního resp. druhého stupně, neboť není další pravidelnou instancí přezkoumávající správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci. Pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný uvedenou částku „požadoval pod pohrůžkou použití krátké střelné zbraně, se kterou mířil na Ing. S. S.…“, je Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení povinen vycházet z takto popsaného skutkového stavu věci, přičemž prosazení jiného průběhu skutku (odpovídajícího tvrzení dovolatele, že „nikdy nic podobného neučinil“) není možné prostřednictvím žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Posuzované dovolání tedy podle závěru Nejvyššího soudu neobsahuje konkrétní námitku nesprávného hmotně právního posouzení skutku popsaného v napadených rozhodnutích.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nedostatcích hodnocení důkazu a nesprávnosti skutkových zjištění, nikoli v nesprávném právním posouzení skutku.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová