ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1091.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1091/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. září 2004 o dovolání obviněného U. H. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 4To 5/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 53T 12/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 53T 2/2002, byl obviněný U. H. K. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný U. H. K. odvolání proti výrokům o vině i trestu. Odvolání podal také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci, v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 4To 15/2004, z podnětu odvolání obviněného U. H. K. a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednak pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, 3 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a podle §140 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu dále uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Obviněný spáchal trestné činy tím, že dne 14. 3. 2001 v O. v tamní pobočce K. b., a. s., ul. T. S. 14, předložil šek – O. Ch. vystavený The Ch. M. B., 825 U. N. P. at 46th Street, N. Y., NY 10017 dne 12. 2. 2001 na řad K. U. znějící na částku 4.200.000 USD (tj. 90.660.900,- Kč), číslo šeku 9023703506, přičemž po pracovnicích banky požadoval provést inkaso šeku ve prospěch devizového účtu č. 866579840…/0100, který za tím účelem za pomoci M. N., roz. K. u jmenované banky zřídil, a to poté, kdy sám sebe na šeku uvedl jako osobu, na jejíž řad má být placeno, přičemž s ohledem na znalost okolností, za kterých šek získal, musel být nejméně srozuměn s tím, že šek je padělaný, což bylo pracovníky banky zjištěno a k proplacení šeku tudíž nedošlo; pokud by se tak stalo, byla by K. b., a. s., pobočce v O., způsobena škoda ve výši 90.660.900,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný U. H. K. prostřednictvím obhájce JUDr. E. O. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Podle názoru obviněného byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a zároveň rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je obviněný přesvědčen, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť jak soud prvního stupně tak soud druhého stupně zamítly jeho návrh na výslech svědka K. K. J., jehož výslech měl být podle něj klíčový pro posouzení subjektivní stránky jeho jednání. Obviněný vytýkal odvolacímu soudu, že ve svém rozhodnutí poměrně rozsáhle shrnul provedené důkazy, které však podle jeho názoru nesprávně vyhodnotil. Poukázal na to, že soudy obou stupňů nepřihlédly k výpovědím těch svědků, kteří neshledali na šeku nic neobvyklého. Dále brojil proti odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně týkající se subjektivní stránky trestných činů, neboť jak se domnívá, nelze z jeho jednání dovodit nepřímý úmysl ke spáchání pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák. a údajně nenaplnil ani subjektivní stránku trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák ve spojení s §143 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., neboť neměl žádnou vědomost o tom, že by šek měl být padělaný. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že soud prvního stupně údajně porušil ustanovení §251 odst. 3 tr. ř. tím, že obviněnému ani jeho obhájci nedoručil stejnopis odvolání státního zástupce. Podle jeho názoru nemůže odvolací soud nahradit doručení stejnopisu odvolání poskytnutím několikaminutové lhůty na začátku veřejného zasedání k přečtení odvolání. Podle názoru obviněného bylo porušeno ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, když mu sice bylo včas doručeno předvolání k veřejnému zasedání u odvolacího soudu, avšak soud prvního stupně podle jeho tvrzení nedoručil jemu a jeho obhájci stejnopis odvolání státního zástupce a znemožnil mu tak přípravu k veřejnému zasedání.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 4To 15/2004, a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání bylo podle jejího názoru podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Je přesvědčena, že obviněný opřel svou argumentaci uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen o skutkové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy obou stupňů hodnotily důkazy, jaká zjištění z důkazů vyvodily a brojil také proti údajné neúplnosti provedeného dokazování. Podle jejího názoru se obviněný domáhal jen revize skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů a takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že námitky uplatněné obviněným nelze subsumovat pod tento dovolací důvod, neboť se netýkají podmínek, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. V takovém případě by byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z obsahu dovolání však vyplývá, že obviněný tento dovolací důvod spatřuje v údajném porušení §251 odst. 3 tr. ř. soudem prvního stupně tím, že obviněnému a jeho obhájci nedoručil stejnopis odvolání státního zástupce a znemožnil tak obviněnému přípravu k veřejnému zasedání. Nejvyšší soud zjistil, že v trestním spisu se na č. l. 1198 nachází dodejka obviněnému U. H. K. o doručení opisu a překladu odvolání krajského státního zástupce dne 17. 2. 2004. Z protokolu o veřejném zasedání Vrchního soudu v Olomouci dne 27. 4. 2004 (č. l. 1121) dále vyplývá, že předseda senátu předal obhájci obviněného opis odvolání státního zástupce a poskytl v rámci veřejného zasedání obviněnému a jeho obhájci čas na přípravu. Je tedy zřejmé, že nebyla porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, neboť obviněný U. H. K. a jeho obhájce byli přítomni u veřejného zasedání Vrchního soudu v Olomouci dne 17. 4. 2004, na které byli řádně předvoláni. Námitky obviněného tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Obviněný dovolání opírá také o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný v dovolání uplatnil námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu. Závěr soudu o tom, že je tu zavinění podle trestního zákona a v jaké formě je závěrem právním, který se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu plynoucích z provedeného dokazování. Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve skutečnosti namítá nesprávné skutkové závěry učiněné soudy obou stupňů a domáhá se revize skutkových zjištění. Obviněný tvrdí, že pokud by soudy vyslechly jím navrhovaného svědka K. K. J. a správně by vyhodnotily jeho výpověď, jakož i výpovědi dalších již slyšených svědků, dospěly by k závěru, že obviněný svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Výhrady obviněného tedy nesměřovaly proti právní kvalifikaci skutku jak je popsán ve skutkové části výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, ale obviněný vytýkal soudům neúplnost dokazování a napadal soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných důvodů totiž musí odpovídat dovolacím důvodům uvedeným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek