ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1187.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1187/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. října 2004 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 50 To 140/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 157/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 2 T 157/2003, byl obviněný P. K. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. řádu mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému M. W., bytem K.- část B. č. p. 24, okr. D. škodu ve výši 4.200,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 50 To 140/2004, podle 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 2 T 157/2003, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví pode §221 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost nahradit poškozenému M. W., bytem K. - část č.p. B. 24, okr. D., škodu ve výši 4.200,- Kč.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 14. 8. 2003 po 21:00 hodině v prostoru před K. b. ve K., okr. D., po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného M. W., nejméně čtyřmi údery pěstí do hlavy a způsobil mu pohmoždění C a Th páteře s hematomem, otřes mozku lehkého stupně a pohmoždění obličeje s otokem a krevním výronem v oblasti čela a tváře s hospitalizací od 14. 8. 2003 do 19. 8. 2003 v nemocnici v D. a vystavenou pracovní neschopností a omezením v obvyklém způsobu života do 2. 9. 2003.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 50 To 140/2004, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. V. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že ačkoliv trval na své přítomnosti na veřejném zasedání, krajský soud jeho žádost o omluvu a odročení neakceptoval a konal veřejné zasedání bez účasti obviněného i jeho obhájce. Obviněný poukázal na to, že se od 8. 7. 2004 účastnil jako doprovod svého nezletilého syna na Evropském šampionátu v bikrosu, který se konal o víkendu 10. a 11. 7. 2004 v K. Odvolací soud si podle obviněného zjistil, že šampionát se konal od 10. 7. 2004, ale údajně vůbec nevzal v úvahu, že před vlastním závodem se běžně koná příprava, které se také jako doprovod syna musel obviněný účastnit. Obviněný dodal, že svou skutečnou přítomnost na Evropském šampionátu chtěl doložit při odročeném veřejném zasedání. Potvrzení o účasti na šampionátu obviněný zaslal Nejvyššímu soudu České republiky spolu s dovoláním. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obviněný přesvědčen, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť soudy podle něj vzaly za základ pro své rozhodnutí pouze výpověď poškozeného M.W., svědka P. Š. a lékaře, který údajně s poškozeným vůbec nepřišel do styku a výpovědi ostatních svědků soudy označily za vágní. Podle obviněného je zarážející, že poškozený poté, co měl utrpět otřes mozku, sám odjel na kole a celou událost si pamatoval. Obviněný se v průběhu řízení domáhal přibrání znalce z oboru zdravotnictví, tento důkaz však nebyl připuštěn, což je podle názoru obviněného porušením práva na spravedlivý proces. Obviněný poukázal také na to, že soudy obou stupňů nevzaly vůbec v úvahu, že celý incident vyprovokoval poškozený. V další argumentaci obviněný odkázal na své výpovědi učiněné v průběhu trestního řízení, na závěrečnou řeč jeho obhájce a obsah odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 50 To 140/2004, jakož i rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 2 T 157/2003, a přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že okolnosti vztahující se k námitkám uplatněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se podrobně vyjádřil již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Podle nejvyšší státní zástupkyně byli obviněný i jeho obhájce řádně a včas vyrozuměni o konání veřejného zasedání, obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani výkonu trestu odnětí svobody a nebylo tedy podle jejího názoru porušeno ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že nedošlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, neboť se obviněný k veřejnému zasedání nedostavil, aniž by mu v účasti bránila závažná překážka. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. má nejvyšší státní zástupkyně za to, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by tento dovolací důvod naplňovala, neboť podle ní obviněný namítá pouze nesprávnost skutkových zjištění. Takové námitky podle nejvyšší státní zástupkyně nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dovoláním je možno napadat jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta k podání dovolání ve smyslu §265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. a proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání obviněného má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.:
Z obsahu spisu vyplývá, že veřejné zasedání v trestní věci obviněného P. K. se u Krajského soudu v Plzni konalo dne 8. 7. 2004. Obviněný byl o veřejném zasedání nařízeném na den 8. 7. 2004 vyrozuměn prostřednictvím vzoru č. 7a tr. ř. (\"vyrozumění o veřejném zasedání\", který mu byl doručen dne 22. 6. 2004. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný požádal dne 23. 6. 2004 o odročení veřejného zasedání s tím, že doprovází svého syna na Mistrovství Evropy v bikrosu a současně je jeho obhájce od 3. 7. 2004 na rodinné dovolené. Krajský soud obviněnému dne 25. 6. 2004 sdělil, že tato omluva nemůže být soudem akceptována jako řádná. Obviněný přesto přípisem ze dne 30. 6. 2004 trval na svém stanovisku s tím, že doloží písemné sdělení sportovního svazu o nutnosti jeho účasti na mistrovství. Z obsahu spisu dále vyplývá, že obviněný přislíbené písemné sdělení sportovního svazu nedoručil a k veřejnému zasedání konanému dne 8. 7. 2004 se nedostavil, stejně se nedostavil jeho obhájce. Krajský soud v Plzni zjistil, že Mistrovství Evropy v bikrosu se konalo ve dnech 10. 7. 2004 a 11. 7. 2004 a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, neboť omluvu obviněného nelze ve smyslu §202 odst. 3 tr. ř. považovat za řádnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a odlišné podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z uvedeného proto mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně vymezeny nejsou.
Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením §263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, by k jeho naplnění mohlo dojít především porušením zmíněného ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení, ze kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný P. K. však nebyl v době konání veřejného zasedání Krajského soudu v Plzni ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a to jak v posuzované věci, tak ani v jiné věci, tudíž ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je v daném případě nepoužitelné, a nemohlo být proto ani porušeno.
Přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. V posuzovaném případě však odvolací soud obviněného o veřejném zasedání vyrozuměl a ve veřejném zasedání konaném dne 8. 7. 2004 vydal usnesení, že veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného P. K. bude konáno i v nepřítomnosti obviněného. Tím odvolací soud dostatečně zřetelně vyjádřil, že sám nepovažuje účast obviněného u tohoto veřejného zasedání za nezbytně nutnou.
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatněný obviněným P. K., jak je zřejmé z výše uvedeného, tedy nebyl naplněn, protože nedošlo k porušení žádného zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že obviněný byl o předmětném veřejném zasedání řádně a včas vyrozuměn, ovšem bez řádné omluvy se k němu nedostavil. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, když dospěl k závěru, že účast obviněného není nezbytná.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný v dovolání namítal, že soudy obou stupňů vycházely při svém rozhodování pouze z výpovědi poškozeného M. W.a, svědka P. Š. a z lékařské zprávy a nepřipustily jako důkaz přibrání znalce z oboru zdravotnictví, který obviněný v průběhu řízení navrhoval. Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve skutečnosti namítá nesprávné skutkové závěry učiněné soudy obou stupňů a domáhá se revize skutkových zjištění. Výhrady obviněného tedy nesměřovaly proti právní kvalifikaci skutku jak je popsán ve skutkové části výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, ale obviněný vytýkal soudům neúplnost dokazování a napadal tak soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku. Pokud by obviněný podal dovolání jen z tohoto dovolacího důvodu, Nejvyšší soud by musel dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil právní námitku podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., která však nebyla shledána důvodnou. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl vůbec naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek