ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1209.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1209/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2004 o dovolání, které podal obviněný R. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 To 214/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 290/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. P. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 290/2001, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2 a 3 písm. c) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil se spoluobviněným J.C. tím, že společně v postavení jednatelů společnosti J. M. R. S., s. r. o., uplatnili u příslušného F. ú. dne 28. 4. 1997 fakturou (vystavenou dne 25. 3. 1997 společností C., s. r. o., se sídlem ve V., na částku 3 446 932,- Kč) odpočet daně z přidané hodnoty za měsíc březen 1997, který jim byl ve výši 657 526,- Kč dne 23. 5. 1997 vyplacen, když provedeným šetřením bylo zjištěno, že uvedená faktura na dodávku stavebních dílů je fiktivní a nebyla společností C., s. r. o., se sídlem ve V., vystavena, přičemž k žádné dodávce dílů haly ani nedošlo, v důsledku čehož tak oba obvinění společně poškodili český stát zastoupený F. ú., kterému po úpravě odpočtu způsobili škodu ve výši 621 577,90 Kč.
Za to byl obviněný R. P. odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a 1/2 roku. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J.C.
Citovaný rozsudek Okresního soudu ve Znojmě napadl obviněný R. P. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 To 214/2004, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 13. 9. 2004, jeho obhájci dne 2. 8. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 3. 8. 2004.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný R. P. prostřednictvím svého obhájce dne 23. 8. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný popírá, že by se dopustil trestné činnosti, jak je mu kladeno za vinu. Podle jeho názoru dodání haly obstarával spoluobviněný J.C., zatímco obviněný R. P. měl ve společnosti na starosti maloobchodní prodej. O tom, že předmětná faktura společnosti C., s. r. o., je fiktivní, se obviněný R. P. podle svého vyjádření dozvěděl až při vyšetřování, když daňové přiznání za měsíc březen 1997 připravil účetní a obviněný je pouze podepsal. Jak dále obviněný uvádí, jeho výpověď je v převážné části v souladu s výpovědí spoluobviněného J.C., který měl potvrdit, že nákup haly zařizoval samostatně. Část výpovědi tohoto spoluobviněného, podle které kupní cena haly nebyla zaplacena a ostatní společníci o tom věděli, je podle názoru obviněného R. P. v rozporu s ostatními důkazy, na jejichž obsah dále poukazuje. Obviněný dále dovozuje, že byl důvodně a v dobré víře přesvědčen o zaplacení kupní ceny za halu, přičemž v tom byl utvrzen spoluobviněným J.C.. Proto nepovažuje svou vinu za prokázanou, neboť provedenými důkazy nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Jestliže soudy obou stupňů zhodnotily tyto důkazy odlišně, spatřuje v tom obviněný závažné pochybení.
Obviněný R. P. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného R. P. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný uplatnil formálně správně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který se opírá jeho dovolání. Obviněný přitom poukazuje na provedené dokazování a nepovažuje za vyvrácenou svou obhajobu, v jejímž rámci popírá spáchání trestné činnosti. V rámci dovolání ovšem obviněný své námitky rozebírá s poukazem na jednotlivé provedené důkazy, které vyhodnocuje vlastním způsobem vyznívajícím v jeho prospěch. Tímto způsobem odůvodnění zvoleného dovolacího důvodu pak obviněný podle státní zástupkyně zcela vybočuje z rámce jeho věcného naplnění a takové dovolací námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Proto státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný R. P. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný R. P. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
V rámci svých dovolacích námitek však obviněný R. P. zpochybňuje správnost hodnocení provedených důkazů, které vyznělo v jeho neprospěch, a dále poukazuje na některé skutečnosti, jež mají podle mínění obviněného svědčit o jeho nevině. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný shledává podle názoru Nejvyššího soudu primárně v hodnocení důkazů, které provedly soudy obou stupňů, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný R. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný R. P. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišného hodnocení důkazů, případně z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které již obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného R. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Z nich zejména vyplývá, že obviněný společně se spoluobviněným J. C. neoprávněně vylákali jako jednatelé společnosti J. M. R. S., s. r. o., od finančního úřadu odpočet daně z přidané hodnoty, když obviněný J. C. záměrně za tímto účelem zajistil a předal obviněnému R. P. zmíněnou fiktivní fakturu, přičemž tento obviněný poté na jejím základě a vědom si její fiktivnosti uplatnil u finančního úřadu daňové přiznání s neoprávněným odpočtem. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2 a 3 písm. c) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišný právní názor na posouzení uvedených skutkových zjištění a dospět k závěru o beztrestnosti obviněného R. P., jak se toho obviněný ve svém dovolání domáhá, musel by dovolací soud modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání uvedeného trestného činu. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný R. P. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný R. P. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y