ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1298.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1298/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. prosince 2004 o dovolání obviněného F. Ž, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 3 To 636/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 52/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 T 52/2004, byl obviněný F. Ž. uznán vinným trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnosti zaplatit poškozené J. F., nar. 27. 11. 1967, bytem České Velenice, Vitorazská 61, na náhradu škody částku 11.290,- Kč.
Obviněný spáchal trestné činy tím, že dne 4. 11. 2003 krátce před půlnocí před pohostinstvím ve D. L. společně se samostatně stíhaným J. K. násilím vnikl do zaparkovaného osobního automobilu značky Škoda 105L majitelky J. F. z Č. V., se kterým svévolně odjel spolu s dalšími osobami do S. V., kde vozidlo odstavili a toto úmyslně polil benzínem a zapálil, čímž poškozené J. F. způsobil škodu ve výši 11.290,- Kč.
Obviněný F. Ž. podal proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 T 52/2004, odvolání proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 3 To 636/2004, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. L. Z. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudů obou stupňů ve výroku o náhradě škody je v rozporu s ustanovením §89 odst. 11, 12 tr. zák. s tím, že soud nesprávně zjistil výši škody a jednak, že měl rozhodnout o náhradě škody podle zásad solidarity společně s těmi obviněnými, kteří škodu společně s ním způsobili. Dovolací důvod obviněný spatřuje také v tom, že byla nesprávně zjištěna subjektivní stránka trestného činu, neboť vozidlo údajně podpálil z obavy přítomných osob. Podle obviněného soud neaplikoval ustanovení §438 odst. 1, 2 občanského zákoníku upravující solidární a dělenou odpovědnost za škodu.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadené části rozhodnutí, aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadenou část rozhodnutí popřípadě vadné řízení mu předcházející, a aby podle §265m odst. 2 tr. ř. ve věci sám rozhodl či aby učinil jiné rozhodnutí v souladu s §265 tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření dovolání obviněného uvedla, že soud nezjistil jiného škůdce, kterému by měl uložit za splnění podmínek §228 tr. ř. povinnost k náhradě škody společně s obviněným, a proto námitka obviněného, že náhrada škody měla být soudem uložena společně se spoluobviněnými, a to rukou společnou a nerozdílnou, je neopodstatněná. Další dovolací námitky jsou založeny na změně skutkových zjištění podle verze obviněného, která nebyla provedenými důkazy potvrzena. Tyto námitky nejsou v dovolání konkretizovány a soudem ani nebylo zjištěno, že by obviněný byl vystaven pohrůžkám, kvůli nimž by měl zapálit vozidlo poškozené.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný podal dovolání ve výše uvedeném rozsahu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání shodné námitky, které uplatnil již v rámci odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal, a uzavřel, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že na zničení vozidla poškozené se podílel pouze obviněný F. Ž. a z tohoto důvodu mu byla také uložena povinnost k náhradě způsobné škody. Námitky obviněného jsou námitkami skutkovými a obviněný napadá skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy a dovoláním se podstatně domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byl jiným způsobem posouzen skutek pro který je stíhán a bylo taky jiným způsobem rozhodnuto o náhradě škody. Jak plyne z výše uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů a námitky proti těmto skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v řízení o dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. neboť dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek