ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1402.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1402/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2004 o dovolání, které podal obviněný K. T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 12 To 163/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 62/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 3 T 62/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 12 To 163/2004, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Těchto trestných činů se dopustil se spoluobviněným M. O. tím, že společně v přesně nezjištěné době od 7.00 hod. do 10.00 hod. dne 30. 12. 2002 v obci K. vnikli do rodinného domu majitelky V. S. za pomoci klíčů, které v průběhu noci z 29. 12. na 30. 12. 2002 odcizili z kabelky dcery majitelky domu R. T., s níž byli společně na návštěvě u S. V. v obci K., přičemž S. V. dne 30. 12. 2002 po 7.00 hod. odvezla oba obviněné do obce K. Ž., s tím, že na ně počká na smluveném místě, obvinění poté společně odešli k domu č. 228, který otevřeli odcizenými klíči, prohledali ho a v koupelně z úkrytu pod vanou odcizili pánské starožitné hodinky s masivním zlatým řetězem, dámské zlaté náramky, dámské zlaté řetízky, dámské zlaté prsteny, pánské zlaté prsteny, dámské zlaté náušnice, zlaté přívěsky a bižuterii, vše v celkové hodnotě nejméně 84 675,- Kč, dále zde odcizili finanční hotovost v částce 480 000,- Kč, 500 USD v hodnotě 15 407,50 Kč, 200 EUR v hodnotě 6 232,- Kč, dvě vkladní knížky a bankovní kartu Č. s., a. s., ke sporožirovému účtu vedenému u Č. s., a. s., a dále z domu odcizili plynovou pistoli nezjištěné značky v hodnotě nejméně 1 500,- Kč, dva batohy a dvě tašky v hodnotě nejméně 900,- Kč, cestovní doklady, dvě dýky v hodnotě nejméně 950,- Kč a v obývacím pokoji odcizili kartony cigaret zn. Pall Mall, Astor a NYC v celkové hodnotě nejméně 1 560,- Kč; odcizením věcí tedy způsobili škodu v celkové výši 591 224,50 Kč a poškozením zařízení domu škodu ve výši 1 700,- Kč, a to majitelce domu V. S..
Za to byl obviněný K. T. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. O. a postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu o nároku poškozené na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání obviněného K. T. a spoluobviněného M. O., podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému K. T. doručen dne 24. 8. 2004, jeho obhájci dne 20. 8. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 19. 8. 2004.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný K. T. prostřednictvím svého obhájce dne 19. 10. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném posouzení důkazů. V této souvislosti považuje obviněný za vadně vyhodnocený především nález daktyloskopické stopy na krabičce, a to i přes jeho vysvětlení, které potvrdili spoluobviněný M. O. a svědkyně S. V. Nesprávně posouzeným důkazem je podle obviněného i výpověď svědkyně S. V. učiněná v hlavním líčení, protože ji soudy obou stupňů nevzaly v úvahu. Pochybení soudů spatřuje obviněný též v tom, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval a jež by mohly prokázat, že uvedené trestné činy nespáchal.
Obviněný K. T. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a aby ho podle §226 písm. c) tr. řádu zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného K. T. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je dovolání sice podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst 1 písm. g) tr. řádu, ale ve skutečnosti namítá toliko neúplné dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá skutková zjištění učiněná soudem. Těmito skutkovými zjištěními, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, je přitom Nejvyšší soud podle mínění státního zástupce vázán, přičemž uplatněný dovolací důvod je dán jen tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný K. T. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný K. T. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný K. T. však v podstatě nesouhlasí se skutkovými (nikoli právními) závěry soudů obou stupňů, podle nichž se dopustil posuzovaného skutku. V rámci svých dovolacích námitek totiž obviněný zpochybňuje správnost hodnocení některých důkazů, vytýká soudům nižších stupňů neprovedení dalších jím navrhovaných důkazů a popírá, že by se dopustil trestných činů, jejichž spáchání je mu kladeno za vinu. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném hodnocení důkazů, které provedly soudy obou stupňů, resp. v neúplnosti dokazování, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování a jeho úplnosti, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný K. T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný K. T. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišného hodnocení důkazů, z námitky neúplnosti dokazování a z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného K. T. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Z nich zejména vyplývá, že obviněný K. T. společně se spoluobviněným M. O. za pomoci odcizených klíčů vnikli do rodinného domu, kde odcizili věci popsané ve výroku o vině v hodnotě 591 224,50 Kč, bankovní kartu Č. s., a. s., a způsobili další škodu. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení uvedených skutkových zjištění a dospět k závěru o beztrestnosti obviněného K. T., jak se toho ve svém dovolání domáhá, musel by dovolací soud modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání zmíněných trestných činů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný K. T. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný K. T. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y