ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1493.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1493/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2004 o dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 23 To 25/2003, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 T 307/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 9 T 307/2002, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 23 To 25/2003, tak, že odvolání obviněného J. J. podle §256 tr. řádu zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003 napadl obviněný J. J. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Obviněný spatřuje dovolací důvod v tom, že o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, tedy proti rozhodnutí uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. řádu, bylo rozhodnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný J. J. v dovolání namítl, že ke skutku v bodě 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně navrhl provést důkaz čtením knihy hostů z motelu M. v P. a výslech svědkyně M. L. Tyto důkazy by potvrdily, že v době, kdy měl spáchat tento skutek, se zdržoval v uvedeném motelu. Stejně tak ke skutku v bodě 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně navrhoval vyslechnout svědka R., který měl obviněnému sdělit, že jeho žádost o prominutí zbytku trestu zákazu činnosti byla kladně vyřízena. Obviněný je toho názoru, že bez provedení navrhovaných důkazů, které by prověřily jeho obhajobu, nemůže být spolehlivě zjištěn skutkový stav.
Obviněný J. J. je přesvědčen, že pokud odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jeho odvolání, pak rozhodl, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, takže je dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť tento důvod lze vztáhnout nikoliv pouze na zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1, 2 tr. řádu, ale i na zamítnutí odvolání podle §256 tr. řádu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného J. J. uvedla, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu lze uplatnit, jestliže k zamítnutí odvolání došlo výlučně z procesních důvodů bez toho, že by bylo napadené rozhodnutí soudu prvního stupně meritorně přezkoumáváno. Jde o situaci, kdy byl obviněnému zcela odňat reálný přístup k odvolací instanci. V dané věci však byl rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumán a odvolání obviněného bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto, protože bylo nedůvodné. Proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání po té, co bylo obviněným dne 7. 10. 2003 doplněno, je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný Jiří Jelínek opřel svoje dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování. Jde o námitky obviněného, že nebyly provedeny důkazy čtením knihy hostů z motelu M. v P., výslechem svědkyně M. L. a svědka R. Je zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy. Že jde o takové námitky svědčí i závěr obviněného, že bez prověření jeho obhajoby provedením navrhovaných důkazů, nemůže být spolehlivě zjištěn skutkový stav.
Takové výhrady však jsou jinými námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu. Jak vyplývá z tohoto ustanovení, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný J. J. spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku Okresního soudu v Písku, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uvedený v §265b tr. řádu.
Obviněný J. J. však současně uplatnil námitku, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání jako řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, což je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V tomto ustanovení jsou uvedeny alternativně dva samostatné dovolací důvody. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu,
a) aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
b) byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
V případě obviněného šlo o rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto podle §256 tr. řádu odvolání proti rozsudku. Protože obviněný, jak vyplývá z obsahu dovolání, zejména z jeho doplnění ze dne 7. 10. 2003, uplatnil výslovně pouze dovolací důvod obsažený v první alternativě (ad a), tak se dovolací soud nezabýval důvodem, který je uvedený v alternativě druhé (ad b), protože vymezení dovolacího důvodu limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod obsažený v první alternativě přichází v úvahu pouze v případě, že řádný opravný prostředek, v tomto případě odvolání, byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, ačkoliv bylo podáno včas nebo sice po lhůtě k podání odvolání, ale jen v důsledku nesprávného poučení). Jde o situaci, kdy soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek zamítl. Smyslem tu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona provedeno být mělo.
Dovolací soud zjistil z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 62 spisu) a z usnesení napadeného dovoláním (č. l. 65 spisu), že odvolání obviněného J. J. v odvolacím řízení nebylo Krajským soudem v Českých Budějovicích zamítnuto z důvodu uvedeného v §253 odst. 1 tr. řádu, ale rozsudek byl na základě odvolání obviněného věcně přezkoumán v rozsahu uvedeném v §254 odst. 1 tr. řádu. Po přezkoumání odvolací soud neshledal odvolání obviněného důvodným a zamítl je podle §256 tr. řádu. Není proto dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spočívající v tom, že krajský soud zamítl odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný J. J. uplatnil pouze dovolací důvod obsažený v první alternativě §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který však nebyl naplněn, Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal