ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.186.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 186/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2004 o dovolání podaném obviněným J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 2 To 579/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 80/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 1 T 80/2003, byl obviněný J. D. uznán vinným trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil v období od 19. 2. 2003 do 23. 2. 2003. Za tyto trestné činy mu byl podle §155 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 2 To 579/2003, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadl obviněný J. D. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. (Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo nepřesně označeno jako „rozsudek“ a datum tohoto rozhodnutí odpovídá datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Správně se tedy jedná o usnesení ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 2 To 579/2003.). Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že má v úmyslu ve věci podat ústavní stížnost, a proto je povinen vyčerpat všechny opravné prostředky a podat dovolání. Přestože vyjádřil srozumění se skutečností, že „dovolací důvod v podstatě není dán“, poukázal na rozporuplné výpovědi policistů, nezajištění důkazů z místa činu a skutečnost, že se soudy obou stupňů zákonným způsobem nevypořádaly s jeho obhajobou. V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal soudu (aniž by označil soud prvního event. druhého stupně) k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že obviněný uplatnil jen námitky směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Podle jejího názoru obviněný neuplatnil jedinou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. I přes nepřesnost v označení napadeného rozhodnutí obviněným, vycházel Nejvyšší soud z obsahu podání, v němž bylo výslovně napadeno rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na rozporuplné výpovědi policistů, nezajištění důkazů z místa činu a skutečnost, že se soudy obou stupňů zákonným způsobem nevypořádaly s jeho obhajobou. Dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení, tyto námitky však nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyloženo shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací námitky tedy nevytýkají pochybení v právním posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jak vyžaduje uplatnění dovolatelem označeného dovolacího důvodu. Této skutečnosti si byl evidentně vědom i dovolatel, neboť v dovolání v podstatě předpokládal způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení a své podání odůvodnil nutností vyčerpání všech opravných prostředků pro možnost přístupu k Ústavnímu soudu.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nedostatcích skutkových zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová