ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.38.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 38/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2004 o dovolání, které podala obviněná M. K., rozená B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 5 To 627/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 51/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná M. K. byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné ? pobočka v Havířově ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 101 T 51/2002, uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 7. 7. 2001 v dopoledních hodinách v H., okr. K., na ulici M. M. v obytném domě č. 646/3 při stěhování z bytu poškozeného J. P., u kterého do té doby bydlela, k jeho škodě z bytu odcizila jeho věci, a to hi-fi věž zn. Grundig, výrobního čísla 017739, v hodnotě 7.641,- Kč, barevný televizní přijímač zn. Kendo nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 3.493,- Kč, napařovací žehličku nezjištěné značky a výrobního čísla v hodnotě 400,- Kč, černou koženou peněženku v hodnotě 211,- Kč s finanční hotovostí ve výši 1.540,- Sk, 7 ks pánských kapesníků v hodnotě 50,- Kč, 7 ks lněných utěrek v hodnotě 84,- Kč, 3 ks froté ručníků v hodnotě 228,- Kč, 2 ks froté osušek v hodnotě 315,- Kč, ruční dřevěný kávomlýnek v hodnotě 216,- Kč a pánskou sportovní kabelu šedé barvy v hodnotě 240,- Kč, a způsobila tak poškozenému J. P. odcizením těchto věcí a finanční hotovosti škodu v celkové výši 14.117,33 Kč.
Za to byla obviněná M. K. podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Tento rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově napadla obviněná M. K. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 5 To 627/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněné, jejímu obhájci i příslušnému státnímu zastupitelství doručen dne 2. 10. 2003.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná M. K. dne 2. 12. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná má za to, že se žádného protiprávního jednání nedopustila a že se žádných věcí z bytu poškozeného nezmocnila krádeží. Obviněná byla a nadále je přesvědčena o tom, že barevný televizor a žehličku jí poškozený daroval, tudíž se jednalo o věci v jejím vlastnictví, hi-fi věž podle obviněné poškozený daroval její dceři. Obviněná se domnívá, že v případě trestného činu krádeže si musí pachatel přisvojovat cizí věc a zároveň jednat s vědomím, že nejde o jeho věc. Touto právní otázkou se však soudy dříve činné ve věci podle obviněné nezabývaly a ve svých rozhodnutích ji neodůvodnily. Obviněná doplňuje, že předmětné věci se navíc nacházely ve společném užívání, tudíž s nimi mohla nakládat, což podle jejího názoru také nesvědčí pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže.
Obviněná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby přikázal touto soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněné M. K. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněná argumentuje důvody, které již uplatnila v odvolání i v rámci své dřívější obhajoby a kterým soudy dříve činné ve věci věnovaly náležitou pozornost. Současně se státní zástupce domnívá, že námitky obviněné primárně polemizují se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem hodnocení důkazů, tudíž se jedná o námitky skutkové. Ač tedy obviněná formálně uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, konkrétní argumentace proti právnímu posouzení nesměřuje. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněné M. K. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněné M. K. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. R. S., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Karviné ? pobočka v Havířově dne 2. 12. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněná M. K. poukazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou námitek obviněné je především tvrzení, že se nedopustila takového jednání, jaké je jí kladeno za vinu, neboť se žádných věcí z bytu poškozeného nezmocnila krádeží. Podle jejího tvrzení se jednalo o především o věci, které byly v jejím vlastnictví nebo ve vlastnictví její dcery a které navíc s poškozeným společně užívala, což v průběhu řízení uváděla i ve svých výpovědích. Dovolací důvod tak obviněná shledává primárně v nesprávných skutkových zjištěních, z kterých vycházely soudy obou stupňů, a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Předpoklady pro právní kvalifikaci svého jednání jako beztrestného tak obviněná dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soud vzal v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnila obviněná M. K., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněná M. K. namítala nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovala jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, pak jim nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněná neuplatnila.
Proto při posuzování toho, zda tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je oprávněné či nikoli, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněné M. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněná dopustil skutku tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, tedy zejména že předmětem jejího jednání byly věci náležející poškozenému J. P. a že tomuto poškozenému odcizením uvedených věcí způsobila obviněná škodu (srov. formulaci \"... k jeho škodě z bytu odcizila jeho věci ...\"). Přitom výpověď obviněné, jejíž součástí bylo tvrzení o darování těchto věcí jí nebo její dceři, byla posouzena jako nevěrohodná. Zmíněnému popisu skutku potom odpovídá právní kvalifikace jednání obviněné jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. K jinému právnímu závěru o vlastnictví věcí, jichž se obviněná zmocnila posuzovaným skutkem, kterého se obviněná domáhá ve svém dovolání, by tedy Nejvyšší soud mohl dospět jen na podkladě jiných skutkových okolností, než jaké vzaly za podklad svého právního posouzení soudy obou stupňů. Měnit takto skutková zjištění však v dovolacím řízení nelze, jak je již výše podrobně vyloženo.
Shora zmíněnými námitkami obviněné M. K. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jí uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněná totiž v podstatě nezpochybnila právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřila výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo zdůrazněno.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněná M. K. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podala dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněné odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y