ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.387.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 387/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 o dovolání, které podal obviněný V. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 8 To 147/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 10/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. R. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 4 T 10/2003, uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 16. 3. 2003 v době kolem 16.30 hod. v bytě č. 8 ve 3. patře domu v P., E. ulice č. 631/6, po předchozí hádce v úmyslu usmrtit polil lihem poškozenou E. K. a následně ji zapálil, přičemž došlo k zahoření a rozšíření ohně po celém těle. Poškozená utrpěla popáleniny na 64 % svého těla, zejména na obličeji a dýchacích cestách, a na následky tohoto zranění dne 15. 4. 2003 zemřela.
Za to byl obviněný V. R. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný V. R. odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 8 To 147/03, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 15. 12. 2003, jeho obhájci dne 29. 12. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 12. 12. 2003.
Proti zmíněnému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný V. R. prostřednictvím svého obhájce dne 17. 2. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný má za to, že odvolací soud měl zrušit napadený rozsudek soudu prvního stupně pro podstatné vady řízení, neboť podle obviněného Městský soud v Praze postupoval v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, případně ho měl zrušit pro nesprávnost skutkových zjištění. Jak dále obviněný tvrdí, ze znaleckého posudku vyplývá, že oheň působil na tělo poškozené pouze několik vteřin, a z toho obviněný dovozuje, že pokud poškozenou skutečně polil lihem, zapálil a vzápětí uhasil, nelze dovodit, že by chtěl způsobit smrtelný následek, a to navíc i vzhledem ke vztahu, který měl k poškozené. Proto podle názoru obviněného jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák., popřípadě podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Obviněný V. R. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") zrušil napadené usnesení v celém rozsahu a poté přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného V. R. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného V. R. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Vrchního soudu v Praze jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného V. R. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. Ch., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. Dovolání bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne 17. 2. 2004, tj. bylo učiněno v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný V. R. poukazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Podstatou námitek obviněného V. R. je nejprve tvrzení, podle něhož soud prvního stupně postupoval v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nesprávně hodnotil důkazy, a dále že učinil nesprávná skutková zjištění. Důvodnost svého dovolání tedy obviněný shledává v naznačeném rozsahu primárně v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž vycházely soudy obou stupňů, resp. v hodnocení důkazů, které byly provedeny, a v rozsahu dokazování. Z obsahu dovolání však není zřejmé, zda se popsaná argumentace má týkat dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) nebo l) tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ovšem nelze opírat o zmíněnou konkrétní argumentaci, neboť jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, protože takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný V. R., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný V. R. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, resp. z odlišné verze skutkového stavu, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného V. R. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto vyjádřenému skutkovému stavu pak odpovídá právní kvalifikace skutku jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Zmíněné dovolací námitky obviněného V. R., které se týkají skutkových zjištění a úplnosti dokazování, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Druhým dovolacím důvodem uplatněným v dovolání obviněného V. R., o který by mohly být opřeny citované konkrétní námitky, byl důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Jeho naplnění je možné ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného V. R. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V této souvislosti lze považovat za jediný další uplatněný důvod ten, který je obsažen v již zmíněném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak však vyplývá již z výše uvedeného, popsaná argumentace obviněného naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nezakládá, protože námitky obviněného směřovaly pouze proti správnosti skutkových zjištění a proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování. Naplnění dovolacího důvodu podle druhé alternativy ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tedy také nebylo shledáno.
V rozsahu první části námitek tak Nejvyšší soud konstatuje, že posuzované dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
V další části svých dovolacích námitek potom obviněný V. R. napadl právní posouzení skutku, pro který byl stíhán, tedy zjevně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tvrzení obviněného ze znaleckého posudku vyplývá, že oheň působil na tělo poškozené pouze několik vteřin, přičemž obviněný dále dovozuje, že pokud poškozenou skutečně polil lihem, zapálil a vzápětí uhasil, nelze dovodit, že by chtěl způsobit smrtelný následek, a to navíc vzhledem k tomu, jaký vztah měl k poškozené. Proto se obviněný domnívá, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák., popřípadě podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
V této části svého dovolání obviněný V. R. konkrétními námitkami zpochybňuje právní posouzení skutku, což lze učinit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak však již bylo výše podrobně uvedeno, Nejvyšší soud je při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy činnými dříve ve věci a popsaných zejména ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně dále rozvedených v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Z nich je zřejmé, že obviněný V. R. polil poškozenou lihem v úmyslu usmrtit ji a tuto hořlavinu na těle poškozené zapálil, přičemž došlo k rozšíření ohně po celém těle poškozené. Nejvyšší soud se v návaznosti na tato zjištění při právním posouzení zavinění obviněného zcela ztotožňuje se závěry soudů činných dříve ve věci. Pokud obviněný úmyslně (jak bylo zjištěno) polil poškozenou lihem, tedy vysoce hořlavou kapalinou, a to tak, že se líh dostal na velkou část jejího těla, poté ji zapálil, vyčkal rozšíření ohně a nechal ho, byť po krátkou dobu, hořet, musel si být vědom, že tímto jednáním může způsobit smrtelný následek, a pro případ, že ho způsobí, s tím musel být alespoň srozuměn. Obviněný tedy nutně jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. Nepřímý úmysl je potom dostatečným stupněm zavinění pro kvalifikaci celého skutku jako trestného činu vraždy podle §219 tr. zák. Skutečnost, že obviněný posléze hasil oheň na těle poškozené, může být hodnocena, jak již vyjádřil odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, jen jako snaha zmírnit následky. Tato snaha však již byla učiněna příliš pozdě, neboť z dalších skutkových zjištění vyplývá, že i po krátkodobém hoření vznikly u poškozené takové popáleniny kůže a dýchacích cest, že nebylo možné její smrt odvrátit, ale pouze oddálit použitím přístrojového zařízení k dýchání a udržování životních funkcí za podpory léků.
Nejvyšší soud proto závěrem konstatuje, že obviněný V. R. se jednáním popsaným ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze dopustil trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jak správně konstatoval soud prvního stupně i soud odvolací, tudíž podané dovolání je v rozsahu shora citované druhé části dovolacích námitek obviněného zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný V. R. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y