ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.39.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 39/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným M. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 8 To 376/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 26/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 89 T 26/2003, byl obviněný M. O. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustil v období od srpna do října roku 2002. Za tyto trestné činy mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání obviněného, státního zástupce proti výroku ohledně dalšího obviněného a poškozeného rozhodl ve věci Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 8 To 376/2003, mj. tak, že odvolání obviněného M. O. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný M. O. ve výroku o zamítnutí svého odvolání dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zpochybnil právní posouzení skutku tak, že v průběhu celého trestního řízení nebylo dostatečně a bez pochybností prokázáno, že by se předmětného jednání popsaného v bodech 1, 2 rozhodnutí soudu prvního stupně dopustil. Dovolatel dále zpochybnil věrohodnost výpovědi svědka V. S. V rámci trestního řízení podle jeho názoru nebyly provedeny žádné jiné důkazy svědčící o jeho vině a tím došlo k porušení zásady \"in dubio pro reo.\" V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal příslušnému soudu (aniž by označil soud prvního event. druhého stupně) k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovu řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil právní posouzení přisouzeného jednání, když v průběhu celého trestního řízení nebylo dostatečně a bez pochybností prokázáno, že by se dopustil skutků, pro které byla na něho podána obžaloba, neboť v předmětných kancelářích nikdy nebyl a nic z nich neodcizil. Dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení, tyto námitky však nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyloženo shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací námitky tedy nevytýkají pochybení v právním posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jak vyžaduje uplatnění dovolatelem označeného dovolacího důvodu. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. (Srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02.)
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová