ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.405.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 405/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. května 2004 o dovolání Ing. P. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 To 561/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 95/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 8 T 95/2002, byl obviněný Ing. P. P. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo uhradit ve zkušební době podle svých sil dlužné dávky pojistného a daně z příjmů fyzických osob. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 To 561/2003, podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jímž se domáhal, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 T 561/2003, i rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 8 T 85/2002, a věc vrátil soudům k novému projednání a rozhodnutí. Dovolání odůvodnil poukazem na právní názor uvedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 3 Tz 155/2000 a domnívá se, že rozhodnutí soudu prvního stupně nereflektovalo realitu podnikatelského prostředí a že společenská nebezpečnost jeho jednání odvisí od pohnutek, které ho k protiprávnímu jednání přivedly. Obviněný v tomto směru poukázal na svou snahu udržet podnik v chodu a zajistit zaměstnancům pracovní příležitosti, avšak tyto jeho pohnutky nebyly soudy řádně hodnoceny a neodrazily se ani v závěru o míře společenské nebezpečnosti jeho jednání. Dále namítl, že nebyl proveden žádný důkaz směřující k objasnění subjektivní stránky trestného činu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný opírá své námitky mimo jiné o tvrzení, že jako minoritní společník obchodní společnosti V., spol. s r. o., resp. později K., spol. s r. o., nemohl svobodně rozhodovat o ekonomických otázkách společnosti a že ze společnosti údajně odlévala finanční prostředky svědkyně Ing. N. prostřednictvím její firmy V.-s. f. P., a. s., (později S. p. K. V., spol. s r. o.), a to stanovením nesmírně vysokého nájemného. To jsou však podle názoru nejvyšší státní zástupkyně námitky skutkové a nikoliv právní. Nelze podle ní ani přisvědčit úvaze dovolatele o nedostatečné společenské nebezpečnosti jeho jednání. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že dlouhodobé negativní výsledky hospodaření společnosti, jejimž statutárním orgánem byl obviněný, a která musela existovat za obtížných podmínek, neodůvodňovaly pokračující přežívání tohoto ekonomického subjektu na úkor fiskálních zájmů státu. Dále připomněla, že ekonomickou situací společnosti, kterou řídil obviněný, i jeho námitkami se soud druhého stupně podrobně zabýval a nezjistil, že by rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto ohledu trpělo nějakou vadou. Zdůraznila, že z přehledu vypracovaného znalcem je zřejmé, že až na výjimky byla společnost řízená obviněným schopna hradit z disponibilních prostředků pojistné a daň, na nichž byl vykázán nedoplatek vyplývající z popisu skutku. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. h) tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Obviněný uplatnil v dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tímto dovolacím důvodem je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady hmotně právní a nelze namítat vady skutkové, např. vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.
Nejvyšší soud shledal, že soud druhého stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal se všemi námitkami obviněného, které uplatnil v odvolání a nyní opakuje ve svém dovolání. Předně se zabýval obhajobou obviněného o tom, že měla být trestně stíhána Ing. E. N., námitkou ohledně aplikace ustanovení §90 odst. 2 tr. zák. i právním posouzení skutku jako trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., a to jak z hlediska subjektivní tak i materiální stránky trestného činu. Nelze proto dovodit, že by se soudy nezabývaly těmito stránkami trestného činu, a že by pouze mechanicky aplikovaly ustanovení §147 odst. 1 tr. zák., jak obviněný namítá ve svém dovolání. K poukazu obviněného na obsah odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je třeba uvést, že materiální stránka každého trestného činu má jak stránku objektivní, tak stránku subjektivní a její konkrétní posouzení je věcí orgánů činných v trestním řízení. Pokud jde o trestný čin podle §147 odst. 1 tr. zák. judikatura zastává názor, že pokud podnikatel zjistí, že není schopen hradit náklady provozu podniku, mzdy svých zaměstnanců a odvody povinných plateb sražených z jejich mezd, musí podnikání ukončit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 7 Tz 228/2001).
Nejvyšší soud zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek