ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.431.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 431/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. dubna 2004 o dovolání obviněného S. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 10 To 10/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 76/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 1 T 76/2003, byl obviněný S. N. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození P. P., J. P., Všeobecná zdravotní pojišťovna, Č. p., K. p. a p. K. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestný čin obviněný spáchal tím, že dne 5. 12. 2002 okolo 15.50 hod. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Citroën Saxo, SPZ BEE 63-45 při vjíždění z místní komunikace v ulici K. v B. na silnici 2. třídy čl. 605 v úmyslu tuto silnici přejet směrem k obchodnímu domu D., nerespektoval dopravní značku „Dej přednost v jízdě“ a vjel na silnici v okamžiku, kdy po hlavní silnici z levé strany přijížděl motocykl tov. zn. Yamaha VT 600 řízený P. P., čímž došlo ke střetu přední části motocyklu s levou přední částí osobního automobilu, při kterém utrpěl řidič motocyklu P. P. těžké zranění, a to zlomeninu kloubní jamky kyčelního kloubu a dolního raménka stydké kosti vlevo, pohmoždění levého boku, pohmoždění levého kolena s drobným povrchním defektem vaziva vnitřně vzadu a oděrky obou kolen, pro které byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu přesahující šest týdnů.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 10 To 10/2004, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný vytýkal soudům obou stupňů, že nesprávně hodnotily provedené důkazy. Podle něj nebylo prokázáno, že by dopravní nehodu zavinil, a tím odpovídal za újmu na zdraví poškozeného P. P. Obviněný nesouhlasil se závěry znaleckého posudku z oboru dopravy a upozornil na to, že přes jeho opakované žádosti nebyl pořízen revizní znalecký posudek. Na závěr obviněný dodal, že podle něj odvolací soud nesprávně určil vzdálenost střetu jeho vozidla s motocyklem poškozeného od pravého okraje vozovky.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 10 To 10/2004, a aby ho v plném rozsahu zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil výlučně námitky proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů, a nikoli námitky proti právnímu hodnocení skutku. Dovolání obviněného bylo tedy podle jejího názoru podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav může zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění však namítal pouze způsob hodnocení důkazů, zejména posouzení závěrů znaleckého posudku z oboru dopravy a napadal soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný se tak dovoláním domáhal, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je ani podřadit pod jiné důvody dovolání podle §265b tr. řádu. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. O dovolání obviněného rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek