ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.433.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 433/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 o dovolání, které podal obviněný P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 11 To 593/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 103/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 1 T 103/2003, uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 4. 1. 2003 ve 20.40 hod. v N. – M. P. v době svého osobního volna řídil po předchozím požití alkoholických nápojů vypůjčený osobní automobil zn. Fiat Brava registrační značky NAJ 04-62 majitele J. H. a při jízdě po silnici 2. třídy č. 303 v km 4,66 při příjezdu k levotočivé zatáčce ve směru jeho jízdy nezvládl řízení vozidla, s tím vjel do protisměru a nakonec ze srázu mimo vozovku, kde se vozidlo převrátilo na pravý bok v levém silničním příkopu ve směru jeho jízdy, v důsledku nehody došlo k poškození části karoserie a dalších částí vozidla a vznikla tak škoda majiteli vozidla v celkové výši 56 037,- Kč; následným vyšetřením bylo zjištěno, že krev obviněného osahovala téhož dne ve 22.50 hod. ještě nejméně 1,04 g/kg alkoholu.
Za to byl obviněný P. Č. odsouzen podle §201 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku, a dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Náchodě obviněný P. Č. napadl odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 11 To 593/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 11. 2. 2004, jeho obhájci dne 4. 2. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 4. 2. 2004.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný P. Č. prostřednictvím svého obhájce dne 5. 4. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný nejprve popisuje průběh dosavadního řízení a následně uvádí, že se nemůže ztotožnit se závěry soudů dříve činných ve věci, neboť podle jeho názoru provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny, přičemž tento fakt měl vyústit v nesprávné právní posouzení skutku. Obviněný tvrdí, že pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. je mimo jiné nutné, aby pachatel jednal ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, a dále musí takovým činem, byť z nedbalosti, způsobit jinému ublížení na zdraví, větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek, přičemž stran druhé podmínky se v jeho případě mohlo jednat jen o způsobení větší škody.
Pokud jde o první podmínku, obviněný P. Č. má za to, že podle ustálené soudní praxe je takový stav navozen zejména tehdy, když je hladina alkoholu v krvi pachatele při jednání 1,0 g/kg. Obviněný dále tvrdí, že krev mu byla odebrána ve 22.50 hod. dne 4. 1. 2003, tedy 2 hodiny 10 minut po nehodě. Doplňuje, že alkohol je organismem vstřebáván, tudíž obvykle bezesporu platí, že krevní zkouška provedená později po jízdě vykazuje hladinu nižší než v době jízdy. Má však za to, že poněkud jiná situace nastává v případě, pokud by pachatel ukončil pití v podstatě bezprostředně před jízdou a jízda tedy byla započata méně než jednu hodinu před ukončením pití. Zde by podle obviněného byla reálně možná varianta, že v době jízdy byla hladina alkoholu v krvi nižší než 1,0 g/kg. Znalecký posudek, zabývající se touto otázkou, přitom obviněný považuje za spekulativní. Dovozuje proto, že ve smyslu zásady in dubio pro reo nebylo prokázáno, že by měl v době jízdy takovou hladinu alkoholu v krvi, která by znamenala splnění zákonných podmínek. Poukazuje v této souvislosti i na orientační zkoušku detalkoholovou trubičkou, která podle jeho mínění vykázala výsledek hluboko pod 1 g/kg alkoholu.
Druhým znakem nezbytným pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. je podle obviněného P. Č. způsobení větší škody, byť i z nedbalosti, tedy podle §89 odst. 11 tr. zák. škody ve výši nejméně 50 000,- Kč. Obviněný poukazuje na znalecký posudek, na základě kterého soud dospěl k závěru, že škoda byla celkem 56 037,- Kč. Má však za to, že do způsobené škody byly znalcem zahrnuty i části automobilu, které nebyly poškozeny, zejména se to podle obviněného týká čelního skla. Obviněný se proto domnívá, že způsobená škoda byla nižší, přičemž zejména nedosahovala zmíněné hranice.
Pro úplnost obviněný dodává, byť s tím, že se nejedná o dovolací důvod, že dokazování nebylo provedeno v potřebném rozsahu, tudíž není podle jeho názoru zřejmé, zda vůbec řídil obviněný.
Obviněný P. Č. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby mu podle §265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného P. Č. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného P. Č. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného P. Č. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. I. B., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Náchodě dne 5. 4. 2004, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný P. Č. poukazuje na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé variantě, tedy na to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod spočívající v tom, že předcházející rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v rámci svých námitek zpochybňuje naplnění dvou znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., a to existenci stavu vylučujícího způsobilost a dále způsobení větší škody. Podstatu dovolacích námitek přitom shledává především v tvrzení, že soudy dříve činné ve věci nesprávně zjistily skutkový stav, protože podle něj nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména pokud se jedná o výši hladiny alkoholu v krvi při jízdě a o výši škody způsobené na vozidle. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný P. Č. shledává především v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy vycházely, resp. v hodnocení důkazů, které byly provedeny. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [resp. podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu], který uplatnil obviněný P. Č., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný P. Č. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, resp. z odlišné verze skutkového stavu, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. Č. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v jeho odůvodnění, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. V návaznosti na zmíněné námitky je tedy rozhodující skutkové zjištění, že obviněný řídil motorové vozidlo za situace, kdy hladina alkoholu v jeho krvi byla vyšší než 1 g/kg, což znamená, že nebyl schopen bezpečného řízení tohoto vozidla, a dále že svým jednáním způsobil škodu, která činí 56 037,- Kč. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák.
Shora zmíněnými námitkami obviněného P. Č. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu nejsou naplněny. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti postupu soudů při hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný P. Č. i přes svůj poukaz na dovolací důvody obsažené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y