ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.452.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 452/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. května 2004 o dovolání obviněného R. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 8 To 408/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soud v Blansku pod sp. zn. 2 T 398/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 1. 2003, sp.zn. 2 T 398/2002, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dohledem. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 8 To 408/2003, bylo odvolání obviněného proti tomuto rozsudku zamítnuto podle §256 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), l) tr. řádu. V dovolání namítl, že odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti, ačkoliv mu nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání. Předvolání bylo obviněnému doručováno na adresu D. čp. 10 a vrátilo se s poznámkou, že zásilka nebyla vyžádána. Obviněný dále uvedl, že v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně označil adresu D. čp. 10, kde byl v tu dobu trvale hlášen od 5. 8. 2003, avšak na této adrese se nezdržoval do prosince 2003, protože dům nebyl opraven a nebyl způsobilý k bydlení. Toto označení bydliště podle něj nelze považovat za označení adresy pro doručování ve smyslu §64 odst. 2 tr. řádu. Z těchto důvodů je obviněný přesvědčen, že postupem odvolacího soudu mu byla znemožněna účast při veřejném zasedání, a tím mu byla odepřena možnost se řádně hájit. Vzhledem k těmto skutečnostem také požádal, aby předseda senátu rozhodl podle §265 tr. řádu o odkladu výkonu trestu.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 8 To 408/2003, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Poukázala na to, že obviněný byl o konání veřejného zasedání řádně a včas vyrozuměn dne 30. 10. 2003 a byla též zachována pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání a věc bylo tedy možno spolehlivě rozhodnout i v nepřítomnosti obviněného, neboť u veřejného zasedání nebyly prováděny žádné důkazy, k nimž by se mohl obviněný vyjadřovat a nebylo ani porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, takže nepřicházel úvahu ani postup podle §263 odst. 4 tr. řádu. Obviněný ve svém řádném opravném prostředku uvedl adresu pro doručování D. čp. 10, a proto byl obeslán na tuto adresu. Odvolací soud nemohl ze žádných zdrojů zjistit jinou adresu obviněného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné, bylo podáno příslušnému soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 2 T 398/2002, že obviněný požádal dne 11. 6. 2003, aby mu bylo doručováno na adresu D. čp. 10, okres B., přičemž na tuto adresu mu byl doručen i rozsudek soudu prvního stupně. Tuto adresu uvedl i ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2003 i v doplnění odvolání ze dne 24. 7. 2003. Vyrozumění o veřejném zasedání bylo obviněnému doručováno Krajským soudem v Brně do vlastních rukou na adresu D. čp. 10, zásilka se vrátila zpět s poznámkou, že nebyla vyžádána. Z protokolu o veřejném zasedání u Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2003 vyplývá, že obviněnému bylo doručeno řádně a včas podle §64 odst. 2 tr. řádu (oznámeno dne 20. 10. 2003, doručeno fikcí dne 30. 10. 2003) a senát vyhlásil usnesení, že bude jednáno v nepřítomnosti obviněného. Z obsahu napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud odůvodnil, proč jednal v nepřítomnosti obviněného, který byl o konání veřejného zasedání včas a řádně vyrozuměn a proč bylo věc možno spolehlivě rozhodnout i v nepřítomnosti obviněného.
Podle §233 odst. 1 tr. řádu se obviněný k veřejnému zasedání o odvolání předvolává tehdy, jestliže je jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání nutná, zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, resp. o vyjádření k odvolání jiné procesní strany, jestliže se k veřejnému zasedání nedostaví. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena. Uložení zásilky podle §64 odst. 2 tr. řádu a z něj vyplývající fikce doručení zásilky adresátovi nejsou vyloučeny u zásilky, jíž je obviněný jako odvolatel vyrozumíván o konání veřejného zasedání o odvolání (srov. č. 38/2003 Sb. rozh. tr.).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, když nebylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání.
Nejvyšší soud ani neshledal důvod pro odklad výkonu trestu obviněného podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek