ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.454.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 454/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. května 2004 o dovolání, které podal obviněný Z. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 17/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 11 T 17/2002, byl obviněný Z. L. uznán vinným dvojnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Za výše uvedený dvojnásobný trestný čin podvodu, sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 10 T 109/2001, a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 2 T 114/2002 byl podle §250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců. Za výše uvedené trestné činy zpronevěry a zanedbání povinné výživy mu byl podle §248 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Pro výkon obou uložených trestů byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 2 T 114/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo podle §226 písm. a), b) tr. ř. rozhodnuto o zproštění obviněného části obžaloby a podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, kterým odvolání obviněného Z. L. podle §256 tr. ř. zamítl.
Výše citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný Z. L. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zpochybnil hodnocení důkazů odvolacím soudem, když tento ve vztahu k trestnému činu zanedbání povinné výživy nepřihlédl k výpovědi obviněného a ke skutečnosti, že obviněný v příslušném období neměl finanční prostředky. Odvolací soud se nesprávně ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že doručením trestního příkazu dochází k přerušení pokračujícího trestného činu a od tohoto doručení se jedná o samostatný skutek, v důsledku čehož bylo nesprávně postupováno při ukládání trestu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí soudu I. stupně, věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí a aby zrušil také navazující rozhodnutí o náhradě nákladů trestního řízení. Současně požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání, neboť obhájci nebyl včas doručen pokyn obviněného k podání dovolání, když tato skutečnost nebyla obhájcem ani obviněným zaviněna.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že jediná námitka, která by mohla deklarovaný dovolací důvod naplnit, je posouzení povahy doručení trestního příkazu jako skutečnosti přerušující běh pokračujícího deliktu. Protože dovolatelův názor odporuje běžné soudní praxi, muselo by být dovolání hodnoceno jako zjevně neopodstatněné. Protože však dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty k podání dovolání a navrácení lhůty k podání dovolání je nepřípustné, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti a shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jakožto oprávněnou osobou, u příslušného soudu a bylo podáno prostřednictvím obhájce.
Jako další bylo třeba posoudit otázku, zda bylo dovolání podáno v zákonné lhůtě pro podání dovolání. Podle §265e odst. 1 tr. ř. musí být dovolání podáno do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, přičemž navrácení lhůty k podání dovolání podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení není přípustné. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 5 To 208/2003, proti kterému dovolání obviněného směřovalo, obdržel obviněný i jeho obhájce dne 26. 6. 2003, jak vyplývá s dodejek založených na č. l. 260. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání podle výše citovaného ustanovení uplynula tedy obviněnému v úterý 26. 8. 2003 (§60 odst. 2 tr. ř.). Dovolání bylo obhájcem podáno na poštu dne 9. 1. 2004, jak vyplývá z obálky založené na čl. 296. Dovolání bylo tudíž podáno více než čtyři měsíce po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, dovolání bylo obviněným podáno prostřednictvím jeho obhájce po plynutí lhůty dvou měsíců stanovené pro jeho podání v §265e odst. 1 tr. ř., přičemž vzhledem k jednoznačné dikci odstavce 4 téhož ustanovení nebylo možno přistoupit k navrácení lhůty k podání dovolání ani přezkoumat důvodnost dovolatelem uváděných příčin jeho opožděného podání. Protože dovolání bylo podáno opožděně, rozhodl Nejvyšší soud o jeho odmítnutí podle §265i dost. 1 písm. c) tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová