ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.473.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 473/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. května 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného S. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 7 To 258/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 222/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. 10 T 222/2002, byl obviněný S. M. společně s dalším obviněným uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §39a odstt. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí popsaných pod body 1 až 42 výroku tohoto rozsudku o trestu.
Trestného činu se obvinění podle skutkových zjištění dopustili tím, že od přesně nezjištěné doby do dne 15. 10. 2002 v B. v bytě č. 10 v domě č. 4 na ulici A. M. bez patřičného povolení nejméně ve třech případech společně vyráběli psychotropní látku metamfetamin – pervitin, a to pomocí chemických surovin a laboratorních potřeb, které si za tímto účelem opatřovali a v tomto bytě přechovávali, přičemž látka metamfetamin – pervitin je zařazená jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, kterým napadl výrok o vině. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 7 To 258/2003, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že soudy prvního i druhého stupně nesprávně právně posoudily jeho jednání. Podle něj nebylo v průběhu trestního řízení prokázáno, že by svým jednání naplnil skutkovou podstatu uvedených trestných činů. Dovolatel uvedl, že opakovaně poukazoval na to, že spoluobviněnému L. B. pouze nadiktoval návod na výrobu metamfetaminu – pervitinu, ale výrobu již neprováděl, ani věci k výrobě neobstarával či nedržel, a více se na trestné činnosti nepodílel. Soudy podle jeho názoru nesprávně postupovaly při hodnocení jeho viny pouze na základě výpovědi spoluobviněného L. B. Obviněný dodal, že jeho podíl viny mohl osvětlit svědek J. T., ten však nebyl v hlavním líčení vůbec vyslechnut. Krajský soud v Brně se podle obviněného nezabýval ani jeho námitkou, že v posledním posuzovaném případě nedošlo k dokonání trestného činu, neboť při domovní prohlídce bylo nalezeno větší množství chemikálií a rozpracovaný postup výroby metamfetaminu – pervitinu.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadená rozhodnutí zrušil, a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, aniž by uvedl, kterému soudu má být věc vrácena.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z důkazů vyvodily. Podle ní je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je obviněným spatřován zejména v porušení procesních zásad podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy v nesprávném zjištění skutkového stavu věci, s nímž dovolatel následně spojuje vadné právní posouzení věci. Podle nejvyšší státní zástupkyně se dovolatel domáhá revize skutkových zjištění a neuvádí žádné námitky proti nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupkyně proti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, přičemž souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Obviněný opírá dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění však namítal pouze způsob hodnocení důkazů a napadal soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný se tak dovoláním domáhal, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolání tedy neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání podle §265b tr. řádu. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. O dovolání obviněného rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek