ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.521.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 521/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. června 2004 o dovolání obviněného Ing. L. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 2 To 138/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 9/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 39 T 9/2001, byl obviněný Ing. L. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Ing. J. Š. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestného činu se obviněný dopustil tím, že jako statutární orgán – předseda představenstva obchodní společnosti V. a p. – Č. s. p. o., a. s., Z., podepsal ve Z. dne 14. 12. 1998 a později dne 21. 5. 1999 smlouvu o zprostředkování úvěru č. 981201, kdy uvedenou smlouvou, včetně částečně jejího druhého upraveného znění se zavázal zajistit s třetí osobou uzavření smlouvy o úvěru ve výši 40 milionů Kč pro firmu R. S., s. r. o., B., zastoupenou prokuristou firmy Ing. J. Š., přičemž od jmenovaného postupně převzal zálohy na provizi – dne 15. 12. 1998 v B. částku ve výši 100.000,- Kč, dne 22. 12. 1998 ve Z. částku ve výši 70.000,- Kč, dne 9. 1. 1999 ve Z. částku ve výši 30.000,- Kč, dne 24. 6. 1999 v B. částku ve výši 100.000,- Kč, převzetí uvedených finančních prostředků potvrdil podpisem příjmových pokladních dokladů, dále dne 21. 5 1999 a dne 2. 6. 1999 v Ž., okres K. od něj převzal částku ve výši 485.000,- Kč a částku ve výši 450.000,- Kč, přičemž převzetí těchto finančních prostředků potvrdil vystavením směnek na řad Ing. J. Š., tedy celkem převzal částku 1.235.000,- Kč; obviněný však zprostředkování úvěru v době určené ve smlouvách nezajistil, přičemž v době přebírání těchto finančních částek věděl, že úvěr pro Ing. J. Š. nezajistí a peníze použije pro vlastní potřebu a tyto nevrátí.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 39 T 9/2001, podali odvolání obviněný Ing. L. V. proti všem jeho výrokům a poškozený Ing. J. Š. proti výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 2 To 138/2003, podaná odvolání zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. T. P. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný je přesvědčen, že soudem zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně posouzen, neboť soud podle jeho názoru použil nesprávný právní předpis. Obviněný se domnívá, že soud měl posuzovat jeho věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a to jeho ustanovení §642 a násl., které upravuje smlouvu o zprostředkování. Dovolatel zdůraznil, že přijaté částky byly půjčky, na které poškozenému vystavil směnky. Podle jeho názoru nejde o věc trestněprávní, ale o věc, kterou je třeba posuzovat podle norem občanského práva, neboť vztah mezi společností poškozeného a obviněného byl vztahem obchodním.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 2 To 138/2003, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatelem uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť argumenty obviněného se podle jejího názoru týkají výlučně hodnocení důkazů a jsou jen opakováním námitek uplatněných obviněným v odvolání. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu a že uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tímto dovolacím důvodem je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil právní námitku týkající se údajného nesprávného právního posouzení jeho věci podle norem trestního práva, ačkoliv měla být posouzena podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud zjistil, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích náležitě vysvětlily, jakými právními úvahami se při svém rozhodování řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a kvalifikovaly skutek obviněného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud přisvědčil argumentům soudů obou stupňů, že obviněný Ing. L. V. vstupoval do smluvního vztahu s poškozeným Ing. J. Š. v situaci, kdy si musel být vědom toho, že nebude moci dostát svému smluvnímu závazku, přesto jako zprostředkovatel úvěru sliboval poškozenému obstarání úvěru za poskytnutí provize. K vyplácení jednotlivých částek jako záloh na provizi ze strany poškozeného docházelo vždy z iniciativy obviněného. Přesto obviněný po zaplacení těchto částek nezajistil zprostředkování úvěru, poškozenému nevyúčtoval své náklady spojené s vyřizováním úvěru, a v rozporu s ustanoveními smlouvy č. 981201 o zprostředkování vyplacené finanční prostředky poškozenému nevrátil, ale použil je pro vlastní potřebu. Je zřejmé, že úmyslem obviněného bylo vylákání finančních prostředků od poškozeného.
K námitce obviněného týkající se nesprávné aplikace ustanovení trestního práva Nejvyšší soud uvádí, že následné porušení smlouvy má nejen následky obchodně právní, ale pokud byla jednáním obviněného naplněna skutková podstata konkrétního trestného činu, je nutno toto jednání posuzovat podle norem trestního práva. Nejvyšší soud zjistil, že skutek jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě výroku rozsudku a námitku obviněného ohledně nesprávné právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek