ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.523.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 523/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 o dovolání podaném obviněným Ing. R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 13 To 476/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 447/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 14 T 447/2002, byl obviněný Ing. R. M. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák., za který mu byl podle §184 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Dále bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného a poškozeného rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 13 To 476/2003, kterým mj. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že Ing. R. M. uznal vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „blíže nezjištěného dne v měsíci dubnu 2002, a to nejpozději do 25. 4. 2002, ve S., okres P., na základě dohody s blíže nezjištěným bagristou jeho prostřednictvím na svém pozemku p.č. 274/6 prováděl výkopové práce, aniž by se seznámil se stavem podzemních sítí, přičemž v důsledku absence relevantních informací došlo při bagrování k destrukci ochrany a zlomení dvou dálkových optických kabelů veřejné telefonní sítě, spojujících SRN, hlavní město Prahu a SR, ke škodě S. P. P. T., a. s., se sídlem v P., U E. 650.“ Za tento trestný čin mu byl podle §184 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze napadl obviněný Ing. R. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněný opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel v podstatě zopakoval námitky, které v dané věci uplatnil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Nutno předeslat, že s těmito námitkami se již zabýval odvolací soud v napadeném rozhodnutí, přičemž dovolatel vyjádřil nesouhlas s hodnocením skutkových i právních závěrů odvolacího soudu, formuloval vlastní názory na výsledky provedeného dokazování, z nichž následně vyvodil i jiné právní posouzení skutku, resp. se domáhal beztrestnosti obviněného. Obviněný především zdůraznil, že předmětný kabel není veřejným telekomunikačním zařízením ve smyslu §182 odst. 1 písm. a) tr. zák., a proto nemůže být jeho poškození sankcionováno trestním zákonem. Zařízení podle citovaného ustanovení trestního zákona musí být zbudováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy, což se dle názoru dovolatele v daném případě nestalo. Nelegálnost poškozených optických kabelů spatřoval zejména v tom, že ve výroku územního rozhodnutí vydaného Stavebním úřadem V. P. dne 8. 7. 1998 pod č. j. Výst. 328/2-1126/98, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby dálkového optického kabelu v trase CTR Uhy – P. přes dotčená katastrální území a pozemky, pozemek obviněného č. parc. 274/6 v k. ú. S. uveden není. (Ve výroku je v katastrálním území S. citován pozemek č. k. 274). Za nezákonné považoval citované územní rozhodnutí i z toho důvodu, že zákonem vyžadovaný písemný souhlas k umístění stavby vydal spoluvlastník (svědek J. F.) pouhé jedné ideální poloviny a to pouze ve vztahu k pozemku č. parc. 274/3 v k.ú. S., který rovněž vlastnil, nikoliv však k pozemku č. parc. 274/6. Pozemek parc. č. 274 v k.ú. S. v době vydání uvedeného územního rozhodnutí právně neexistoval a podle názoru dovolatele nemůže obstát ani tvrzení odvolacího soudu v tom smyslu, že pozemek obviněného (č. parc. 274/6) byl původně součástí pozemku č. parc 274. Dále nepovažoval za možné ani samostatné posouzení předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř., zda o umístění kabelu do pozemku obviněného bylo ve skutečnosti zákonným způsobem rozhodnuto, neboť vydaným územním rozhodnutím byl i odvolací soud vázán. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že bez ohledu na legální či nelegální povahu instalace vedení pod povrchem předmětného pozemku je zanedbání elementární opatrnosti při zemních pracích nutno považovat za nedbalostní ohrožení tohoto vedení. Protože dovolání neuvádí konkrétní námitku proti hmotně právnímu posouzení skutku popsaného v napadeném rozsudku a vytýká způsob hodnocení skutečností spojených s územním rozhodnutím o položení předmětného kabelu, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno u příslušného soudu v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.) a má náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a následně posoudit opodstatněnost dovolacích námitek. Nejvyšší soud přitom shledal, že část dovolacích námitek směřuje proti hodnocení důkazů soudem druhého stupně a proti skutkovým zjištěním, k nimž po provedeném dokazování tento soud dospěl. Takové námitky neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému z taxativně vymezených důvodů dovolání. V části relevantně uplatněných námitek je dovolání zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž nemůže skutková zjištění soudu měnit. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a soud druhého stupně může skutkové závěry doplňovat nebo korigovat a za tímto účelem provádět dokazování (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst, 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Správnost a úplnost skutkových zjištění, nemůže dovolací soud přezkoumávat ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením i z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Tento závěr vyplývá i z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Podkladem pro právní posouzení předmětné trestní věci se stalo zjištění soudu prvního stupně, korigované odvolacím soudem, že obviněný prováděl na svém pozemku č. parc. 274/6 výkopové práce, aniž by se seznámil se stavem podzemních sítí, přičemž v důsledku absence relevantních informací došlo při bagrování k destrukci ochrany a zlomení dvou dálkových optických kabelů veřejné telefonní sítě ke škodě S. P. P. T., a. s. Nejvyšší soud se ztotožnil s právním posouzením zjištěného skutku jako trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. Skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů totiž obsahuje všechny podstatné okolnosti, které zákon předpokládá pro naplnění znaků skutkové podstaty citovaného trestného činu. Pokud obviněný vznesl v dovolání námitky proti existenci subjektivní stránky, jedná se výlučně o námitky skutkového charakteru, neboť odvolací soud učinil závěr, že obviněný věděl o tom, že na jeho pozemku vede kromě plynového potrubí i optický kabel, o čemž jej informoval svědek J. F., od něhož pozemek kupoval. Zavinění formou nevědomé nedbalosti pak odvolací soud dovodil na podkladě skutkového závěru, že byť obviněný neznal přesnou trasu vedení kabelu, „bylo v jeho možnostech a schopnostech si potřebné informace předem (učinil tak následně) opatřit“. Jeho nedbalost pak spatřoval v tom, že při provádění zemních prací ve zjištěné míře, „nezachoval ani elementární míru potřebné opatrnosti“. Z hlediska řízení o dovolání a poměrně úzce vymezených dovolacích důvodů v §265b odst. 1 tr. ř. nebylo možné akceptovat námitky obviněného jako relevantní. Jak je uvedeno shora, Nejvyšší soud nemůže v řízení o dovolání přihlížet k námitkám, jimiž se dovolatel domáhá změny skutkových zjištění soudů. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak jej zjistil soud, a dovoláním není možné namítat, že soud zjistil skutek nesprávně, resp. že při hodnocení důkazů postupoval chybně. Skutkové námitky nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů, a pokud by bylo dovolání podáno výlučně z uvedených důvodů, bylo by nutné jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Stejně tak nemohla obstát námitka o legálnosti položení předmětného kabelu, neboť odvolací soud vycházel ze zjištění, že „optický kabel byl uložen na základě pravomocného územního rozhodnutí o jeho stavbě, v důsledku čehož požívá ochrany veřejného telekomunikačního zařízení ve smyslu trestního zákona“.
Nejvyšším soudem byla po obsahové stránce shledána relevantní citovanému dovolacímu důvodu námitka, která se týkala povahy instalace předmětného optického kabelu na pozemku obviněného z hlediska jeho posouzení jako obecně prospěšného zařízení ve smyslu §182 odst. 1 tr. zák., s její opodstatněností se však Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
Obviněný v dovolání konstatoval, že kabel byl do jeho pozemku instalován neoprávněně, resp. protiprávně, a nemůže proto požívat rozšířené ochrany veřejného telekomunikačního zařízení podle citovaného ustanovení trestního zákona. Jak bylo již shora uvedeno, dovolací soud nemůže nic měnit na skutkovém závěru odvolacího soudu, že optický kabel byl v dotčeném místě uložen na základě pravomocného územního rozhodnutí o jeho stavbě (byť s formální vadou spočívající v nespecifikování parcelního čísla ve tvaru zlomku při dělení pozemku na více parcel), a proto požívá ochrany veřejného telekomunikačního zařízení ve smyslu trestního zákona. Názor obviněného o beztrestnosti poškození takového zařízení, které bylo instalováno v rozporu s platnými předpisy, není správný. I za situace, kdyby došlo k nelegálnímu položení telekomunikačního kabelu, nelze vyloučit trestní odpovědnost pachatele, který jej svévolně poškodí. Byť by stavba resp. uložení takového kabelu bylo provedeno za nedodržení všech zákonem předpokládaných podmínek, neztratil by takový předmět povahu obecně prospěšného zařízení ve smyslu §182 odst. 1 tr. zák. Nápravy eventuelních nedostatků instalace či zajištění právního stavu takové stavby je nutné se domáhat v jiném řízení, avšak i případná nelegálnost takové stavby nemá vliv na trestní odpovědnost osoby, která ji poškodí a ohrozí tak provoz obecně prospěšného zařízení. Pakliže by měl platit názor vyslovený dovolatelem, nebylo by např. možné, aby pachatel, který neoprávněně vnikl do domu jiného, jehož stavba nebyla provedena v souladu se stavebním zákonem (tzv. „černá stavba“), by nebyl za splnění dalších zákonných podmínek trestně odpovědný za trestný čin porušování domovní svobody podle §238 tr. zák. Z uvedeného je tedy zřejmé, že námitka obviněného ohledně nelegálnosti položení optického kabelu je pro jeho trestní odpovědnost v dané věci neopodstatněná.
Nejvyšší soud se proto na základě skutkových zjištění učiněných ve věci zcela ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že pokud obviněný prostřednictvím další osoby prováděl na svém pozemku výkopové práce v rozsahu 3x3 metry a hloubce 2,5 m, aniž by si opatřil minimální informace o stavu a umístění případných podzemích sítí na pozemku, přičemž v důsledku jeho jednání došlo k poškození mezinárodního optického kabelu veřejné telefonní sítě, ač vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl před započetím prací učinit úkony k opatření si relevantních informací, čímž ohrozil provoz obecně prospěšného zařízení, jednal tedy přinejmenším z nevědomé nedbalosti ve smyslu §5 písm. b) tr. zák. Obhajoba obviněného, kterou uplatnil jak v odvolacím tak i v dovolacím řízení, proto nemůže obstát, resp. je v dané věci právně irelevantní. Právní kvalifikace skutku jako trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák., k níž dospěl již soud prvního stupně a kterou převzal i soud odvolací, je proto zcela v souladu se zákonem, tudíž podané dovolání je v rozsahu shora uvedené části dovolacích námitek obviněného zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně právní kvalifikace jeho jednání je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu a v dalších námitkách bylo dovolání podáno z jiného než zákonem předvídaného důvodu, bylo dovolání obviněného z důvodů shora stručně uvedených (§265i odst. 2 tr. ř.) podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž Nejvyšší soud nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. (§265i odst. 3 tr. ř.) Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová