ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.541.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 541/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. června 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 7 To 156/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 3/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 2 T 3/2003, byl obviněný M. P. uznán vinným pod bodem 1) výroku rozsudku trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) výroku rozsudku pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §219 odst. 2 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. výjimečný úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b, odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným Mgr. M. P.- Š. ve výši 552.000,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, zastoupené Okresní pojišťovnou v N. ve výši 525.682,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Mgr. M. P.- Š. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestné činy spáchal obviněný tím, že pod bodem 1) výroku rozsudku dne 11. 5. 2001 v místě svého přechodného pobytu v domě čp. 60 v obci Š., okres N. po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svoji manželku Mgr. M. P. - Š., kterou opakovaně rukou udeřil do hlavy a způsobil jí proděravění pravého ušního bubínku s následnou bolestivostí a snížením sluchu po dobu nejméně 4 týdnů, když byl podle zdravotnické dokumentace předpoklad pro trvání pracovní neschopnosti. Trestný čin pod bodem 2) výroku rozsudku obviněný spáchal tím, že dne 13. 11. 2002 v místě svého přechodného pobytu v domě čp. 60 v obci Š., okres N. v silně podnapilém stavu po předchozí hádce a fyzickém napadání, na půdě domu polil automobilovým benzínem svoji manželku Mgr. M. P. - Š., a tuto následně zapálil, přičemž poškozená utrpěla popáleniny II.b - III. stupně na hlavě včetně obličeje, krku, trupu, zad, obou horních končetinách a pravé patě o celkovém rozsahu 52 %, inhalační trauma, když vlivem tohoto zranění byla poškozená bezprostředně ohrožena na životě a nebezpečí její smrti bylo odvráceno dlouhodobě poskytovanou vysoce odbornou specializovanou lékařskou péčí na klinice popáleninové medicíny Fakultní nemocnice UK K. V. v P. s hospitalizací do 5. 9. 2003, přičemž po tzv. zahoření a následně i v období léčení trpěla mimořádnými a nadměrnými bolestmi postiženého povrchu těla, hraničícími svojí intenzitou s možností přežití - úmrtí poškozené a zranění zanechalo trvalé následky.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 2 T 3/2003, podali odvolání obviněný proti všem výrokům rozsudku a krajský státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 7 To 156/03, zamítl podaná odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodná.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce JUDr. P. Š. proti tomuto usnesení dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nemohly správně posoudit žalovaný skutek, kvalifikovaný jako trestný čin vraždy ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., když neprovedly ve věci důkazy, které byly podle něj nezbytné pro objektivní posouzení věci. Podle obviněného šlo především o provedení pokusu ohledně akustických a světelných podmínek na místě činu. Dále poukázal na údajné nesrovnalosti mezi výpověďmi svědkyně L. V. a svědka nezletilého J. P., se kterými se podle jeho názoru soudy obou stupňů nevypořádaly. Přitom jeho vina a způsob tzv. zahoření poškozené jsou prokazovány pouze výpovědí svědka nezletilého J. P., jejíž pravdivost je podle názoru obviněného vyvrácena právě výpovědí uvedené svědkyně. Obviněný dále namítl, že soudy nesprávně právně posoudily také existenci podmínek pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody, neboť podle něj nebyly splněny podmínky §29 odst. 1, 2 tr. zák. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný uvedl, že soud prvního stupně v průběhu hlavního líčení znemožnil jeho obhájci vznést dotaz na poškozenou Mgr. M. P. - Š., zda trvá na trestním stíhání svého manžela. Podle obviněného existovala možnost jejího nesouhlasu, a tak i nepřípustnosti jeho trestního stíhání.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 7 to 156/03, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 2 T 3/2003, a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný nesouhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že námitky obviněného směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje nesprávné hodnocení skutku. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu označila skutkové námitky obviněného za irelevantní a tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají ani jeho další procesní výhrady. V tomto směru je dovolání mimo rámec formálně deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale i mimo okruh dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 tr. řádu. Dále uvedla, že §265b odst. 1 tr. řádu připouští jako dovolací důvod i ,,jiné nesprávné hmotně právní posouzení\", tj. jiné než právní posouzení skutku. Ve vztahu k výroku o trestu by za takový důvod mohla být považována námitka, že obviněnému neměl být ukládán trest podle §29 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný však tuto námitku odůvodnil polemikou se skutkovými zjištěními soudu a způsobem hodnocení důkazů, zejména závěrů znalce. Obviněný se tedy v podstatě domáhá změny skutkových zjištění a změny okolností, z nichž soudy vycházely při hodnocení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost a možností nápravy pachatele. Protože argumentace obviněného v dovolání směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení obviněný usiluje celou řadou skutkových námitek, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je uveden v §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, a proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit. Z hlediska nápravy některých skutkových, hmotněprávních či procesněprávních vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona podle §266 a násl. tr. řádu a obnovu řízení podle §277 a násl. tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí být odůvodněn konkrétními vadami, které jsou spatřovány v právním posouzení skutku, který je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že o jeho vině pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst.1, 2 písm. b) tr. zák. bylo rozhodnuto na základě nesprávně hodnocených důkazů, zejména výpovědi jeho nezletilého syna svědka J. P. a výpovědi svědkyně L. V., a že důkazní řízení zůstalo neúplné, když soud neprovedl vyšetřovací pokus ke zjištění akustických a světelných podmínek na místě činu. Stejně tak namítal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení výjimečného trestu. Tyto námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a nelze je z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod jiné dovolací důvody, které jsou taxativně vymezeny v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud dále zjistil, že poškozená Mgr. M. P. - Š. dala souhlas k trestnímu stíhání svého manžela obviněného M. P. pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a proto neobstojí námitka obviněného, že soud neumožnil jeho obhájci vznesení dotazu vůči poškozené, zda trvá na trestním stíhání jejího manžela. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný namítá mimo jiné jen právní posouzení skutku, ohledně něhož souhlas poškozeného s trestním stíháním je podle §163 odst. l tr. řádu vyloučen, tj. pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na příslušné zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu, a na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. řádu (srov. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. O odmítnutí dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, v němž takové rozhodnutí může učinit. Nesouhlas obviněného s projednáním věci v neveřejném zasedání je v případě takového rozhodnutí zcela bez významu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek