ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.604.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 604/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2004 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných A. S., a V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 3 To 455/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 T 26/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 27 T 26/2002, byli obvinění A. S. a V. S. uznáni vinnými trestnými činy týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za které byl oběma obviněným podle §215 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo současně rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 3 To 455/2003, kterým k odvolání obou obviněných napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné A. S. a V. S. uznal vinnými trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustili tím, že „v době nejméně od 11. 7. 2000 do 2. 3. 2001 v zahradní chatě v R. čp. 348, okres Č. B., jako rodiče nezletilých dětí K. a A. J., nedostatečně pečovali o zdravotní stav dětí, nenavštěvovali po celé období dětského lékaře, ani lékaře specialisty, navíc po dobu nejméně několika týdnů v závěru uvedeného období nepodávali dětem dostatečně hodnotnou a výživnou stravu, v důsledku čehož došlo u obou dětí k podvýživě a na přelomu měsíce února a března 2001 u nezletilého K. zanedbali hnisavý zánět pravého středouší, což vedlo k rozvoji serózního zánětu mozkových blan, zánětu ledvin, aktivaci pulpy sleziny, otoku mozku a lalůčkovému zánětu plic a následně smrti nezletilého K. v dopoledních hodinách dne 2. 3. 2001 a nezletilý A. byl téhož dne přijat do nemocnice podvyživený, odvodněný s hnisavým zánětem obou středouší, hnisavým zánětem očních spojivek, zánětem plic a pro tento zdravotní stav byl hospitalizován do 16. 3. 2001.“ Za tyto trestné činy byl oběma obviněným podle §224 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků s dohledem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo současně rozhodnuto o náhradě škody.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka zpochybnila právní kvalifikaci jednání obviněných jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., neboť v daném případě byly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za týrání je podle jejího názoru nutno považovat i opomenutí povinné péče, jestliže svěřená osoba vzhledem ke svému věku není schopna se o sebe sama postarat. U obviněných A. S. a V. S. je podle názoru nejvyšší státní zástupkyně možno týrání poškozených spatřovat jednak ve skutečnosti, že od července 2000 s dětmi nenavštívili lékaře, a jednak ve vědomém podávání nedostatečně hodnotné a výživné stravy, když kvalitativní i kvantitativní nedostatek stravy dětem přivodil tělesné strádání. Z hlediska subjektivní stránky se obvinění předmětného jednání dopustili nejméně ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Z výše uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud v neveřejném zasedání zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc přikázal tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se prostřednictvím obhájkyně vyjádřili obvinění A. S. a V. S. Podle jejich názoru dovolání fakticky napadá skutková zjištění učiněná odvolacím soudem, jehož rozhodnutí označili za správné. Navrhli, aby dovolací soud v neveřejném zasedání podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, případně aby jej zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky nejvyšší státní zástupkyně zpochybňující právní kvalifikaci jednání obviněných jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. a podporující kvalifikaci tohoto jednání jako trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. svým obsahem korespondují deklarovanému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud je však shledal neopodstatněnými, jak je vyloženo níže.
Nejvyšší soud předně poznamenává, že v případě shora citovaných rozsudků se jednalo o druhá rozhodnutí soudů obou stupňů, přičemž původní rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2002 bylo v odvolacím řízení zrušeno podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, neboť odvolací soud především neshledal dostatečně přesvědčivými skutkové a právní závěry okresního soudu týkající se právní kvalifikace jednání obviněných podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., když vyslovil pochybnosti o naplnění znaku „týrání“. Následně bylo oběma soudy rozhodnuto shora citovaným způsobem, přičemž otázka právní kvalifikace žalovaného skutku byla oběma soudy posouzena rozdílně, a oba soudy své právní závěry podrobně odůvodnily.
Krajský soud v Českých Budějovicích kvalifikoval jednání obviněných jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustí, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného a vydá tak oprávněnou osobu nebezpečí nouze, a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle právní věty rozsudku dopustili tím, že porušili důležitou povinnost uloženou jim podle zákona a jinému z nedbalosti způsobili smrt. Trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se v mimořádném opravném prostředku dovolává nejvyšší státní zástupkyně, se naproti tomu dopustí, kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově a pokračuje v páchání takového činu po delší dobu. Stěžejním pro posouzení důvodnosti dovolacích námitek a opodstatněnosti dovolání je tedy zjištění, zda lze v skutkovém stavu věci, jak je popsán v rozsudku krajského soudu, nalézt skutkové okolnosti, na základě kterých lze dospět k závěru, že jednání obviněných ve vztahu k poškozeným dětem v inkriminovanou dobu lze podřadit pod pojem „týrání“ ve smyslu §215 odst. 1 tr. zák., že toto jednání bylo zahrnuto úmyslným zaviněním obviněných ve vztahu ke způsobenému následku a že trvalo po delší dobu. Nejvyšší soud výše uvedené skutečnosti neshledal, jak je stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) vyloženo níže, přičemž přisvědčil závěrům Krajského soudu v Českých Budějovicích, který se problematikou právní kvalifikace jednání obviněných podrobně zabýval, a na jehož argumentaci v odůvodnění napadeného rozhodnutí lze v této souvislosti plně odkázat.
Ze skutkových zjištění učiněných soudem II. stupně, zejména ze skutkové věty výroku napadeného rozsudku citovaného shora, skutečně nelze dovodit, že obvinění žalovaným jednáním úmyslně týrali své děti, jak shledal soud I. stupně a jak se dovolává nejvyšší státní zástupkyně. Za týrání ve smyslu §215 odst. 1 tr. zák. je totiž (srov. např. č. 11/1984 Sb. rozh. tr., č. 20/1984 /I Sb. rozh.tr.) třeba považovat zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti i bezcitnosti, které postižená osoba pro jeho hrubost, bezohlednost či bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Tohoto jednání se lze nepochybně dopustit také opomenutím povinné péče, jestliže svěřená osoba vzhledem ke svému věku nebyla schopna sama se o sebe starat, např. neposkytováním přiměřené stravy dítěti v kojeneckém věku. I v tomto případě musí však být naplněn znak úmyslného zavinění obviněného ve vztahu ke způsobenému následku, z hlediska volní složky jednání tedy obviněný musí chtít svěřenou osobu výše uvedeným způsobem týrat případně být srozuměn se skutečností, že je svěřená osoba týrána. Skutkový stav posuzované věci (srov. zejm. „…nedostatečně pečovali o zdravotní stav dětí, nenavštěvovali dětského lékaře, … nepodávali dětem dostatečně hodnotnou a výživnou stravu, … zanedbali hnisavý zánět pravého středouší…“) svědčí sice o zanedbání rodičovské péče obviněnými zejména v důsledku nedostatečné stravy a lékařské péče poskytované dětem, v žádném případě však neumožňuje učinit závěr o úmyslném směřování vůle obviněných k týrání dětí resp. neznamená, že by obvinění s dětmi nakládali hrubě, bezcitně či bezohledně k jejich potřebám, když v dalším nelze než opět poukázat na výstižné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, zejm. str. 6 až 10. Odvolací soud např. uvádí, že „takovýmto způsobem není vina obviněných provedenými důkazy podložena“, když nedospěl k závěru o „zlém, bezcitném a bezohledném nakládání s dětmi, …počínání obviněných není provázeno prokazatelným úmyslem děti týrat“.
Za přiléhavé učiněným zjištěním považuje Nejvyšší soud i úvahy odvolacího soudu ohledně podávání nedostatečné stravy nezletilým dětem obviněnými. Provedené důkazy (především výpovědi svědků i videozáznam) nesvědčily o hladovění dětí, resp. o tom, že by obvinění dětem odpírali stravu v úmyslu způsobit jim příkoří. Charakter stravy v jejich domácnosti odpovídal přesvědčení obou obviněných o správnosti vegetariánství, které uplatňovali i vůči svým nezletilým dětem. Skutečnost, že s ohledem na věk dětí i fakt, že se jednalo o nedonošené kojence, podávaná strava neodpovídala jejich skutečným potřebám, je adekvátně zahrnuta v posouzení skutku jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák.
Odvolací soud tedy v posuzované trestní věci naprosto přiléhavým způsobem vysvětlil své hodnotící úvahy, které jej vedly ke změně právního posouzení žalovaného jednání, než k jakému dospěl soud I. stupně, v odůvodnění napadeného rozhodnutí se podrobně zabýval všemi ve věci provedenými důkazy a jeho právní závěry jsou logickým výsledkem hodnotícího postupu. Právní kvalifikaci skutku, k níž dospěl, považuje i Nejvyšší soud za správnou a v tomto směru nelze odvolacímu soudu nic vytknout.
Vzhledem ke skutkovým okolnostem případu tedy Nejvyšší soud uzavřel, že nelze mít za to, že by obvinění svým jednáním týrali své děti, jak vyžaduje naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §215 odst. 1 tr. zák. Z téhož důvodu upustil od hodnocení opodstatněnosti námitky dovolání podporující závěr o naplnění okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty, tedy že obvinění týrali své děti po delší dobu ve smyslu §215 odst. 2 písm. b) tr. zák.
Na podkladě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jednání obviněných A. S. a V. S. bylo kvalifikováno jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. v souladu s hledisky platné právní úpravy. Obvinění úmyslně (formou nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.) neplnili svou zákonnou povinnost vyživovat a zaopatřovat jiného a vydali tak vlastní děti v nebezpečí nouze, porušili důležitou povinnost uloženou jim podle zákona a jednomu z dětí tímto jednáním z nedbalosti způsobili smrt. Jednání obviněných je výše uvedenými ustanoveními trestního zákona plně postihnuto, a to včetně způsobeného následku v podobě nedbalostně zaviněné smrti dítěte. Nad rámec přezkumu opodstatněnosti podaného dovolání lze poukázat na aktuální příznivý stav péče obžalovaných o jejich nezletilé děti, který vyplývá z vyjádření ošetřující dětské lékařky, čl. 526, a z vyjádření vedoucí odboru sociálních věcí Magistrátu města Č. B., čl. 527. Řádné zajišťování péče o potřeby nezletilých dětí ze strany obviněných svědčí o účelnosti trestního postihu vyplynuvšího z napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud dovolací námitky nejvyšší státní zástupkyně shledal zjevně neopodstatněnými, a proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení jemu předcházejícího. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová