ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.62.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 62/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2004 o dovolání obviněného K. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 5 To 220/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 127/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 3 T 127/2002, byl obviněný K. Z. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák a byl odsouzen podle §213 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné. Trestný čin spáchal obviněný tím, že v době od prosince 2001 do konce května 2002 v P. ani jinde nepřispíval na výživu syna T. a to opakovaně, přestože rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 10P 12/2000, mu byla stanovena vyživovací povinnost částkou 1.500,- Kč, splatnou vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky Ing. E. D.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 3 T 127/2002 podal obviněný odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 5 To 220/2003, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. D. dovolání proti výroku o vině i trestu. V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, proč výživné na syna neplatil s tím, že neznal místo pobytu matky a syna, neznal číslo jejího účtu a koncem ledna 2002 utrpěl pracovní úraz s nutnou hospitalizací. V květnu 2002 výživné poukazoval poštovními poukázkami, avšak platby se mu vrátily jako nedoručitelné. Obviněný podotkl, že dlužné výživné již zaplatil. V dovolání obviněný vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 8, že věc projednal v jeho nepřítomnosti, ačkoliv s časovým předstihem žádal o odročení hlavního líčení.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 5 To 220/2003, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 3 T 127/2002 a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na to, že dovolání nesplňuje náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, neboť dovolatel neuvedl žádný zákonný dovolací důvod, o který by svůj mimořádný opravný prostředek opíral. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání podle §265e odst. 1, 3 tr. řádu učinit, a že bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá, a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Obviněný však žádný dovolací důvod neuvedl, a to ani formou odkazu na některé z ustanovení §265b tr. řádu a omezil se jen na popis konkrétních námitek. Zmíněnou obligatorní obsahovou náležitost tedy dovolání obviněného K. Z. neobsahuje, ačkoliv z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 5 To 220/2003, vyplývá, že obviněný byl o náležitostech dovolání náležitě poučen. Z trestního spisu je však zřejmé, že soudem prvního stupně nebyl dodržen postup podle §265h odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud se proto zabýval námitkami obviněného za účelem posouzení zda mohou naplnit některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů. Podstatou jeho námitek je popis skutečností, ze kterých podle obviněného vyplývá, že nemá vůči nezletilému žádný dluh na výživném. Je tedy zřejmé, že obviněný opřel své dovolání o námitky týkající se skutkových zjištění.
Z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, však vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Dovoláním se nelze úspěšně domáhat ani revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud je v řízení o dovolání vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je uvedeno v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se následně ztotožnil i odvolací soud. Tomuto popisu potom odpovídá právní posouzení skutku jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. Námitky obviněného proto nenaplňují žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
Dovolání obviněného nemá všechny obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku, jak jsou požadovány v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, takže by připadalo v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Přestože před předložením dovolání Nejvyššímu soudu nebyl dodržen postup pro řízení u soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. řádu, dovolání obviněného nelze podle jeho obsahu podřadit pod žádný dovolací důvod. Takový závěr by nemohl být změněn ani případným doplněním dovolání o dovolací důvod a o odkaz na zákonné ustanovení podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, protože důvody dovolání a rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, lze podle §265f odst. 2 tr. řádu měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, a tato lhůta již uplynula.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek