ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.692.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 692/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. června 2004 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 4 To 631/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 79/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 1 T 79/2003, byl obviněný R. K. uznán vinným organizátorstvím trestného činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Trestný čin spáchal obviněný tím, že obviněný A. K. na žádost obviněného R. K. dne 4. 3. 2003 v P. v úmyslu vylákat pojistné plnění na základě pojistné smlouvy č. 0305557993 oznámil pojišťovně G. P., a. s., že v době od 10.00 hod. dne 28. 2. 2003 do 7.00 hod. dne 3. 3. 2003 v P. neznámý pachatel vnikl po odstranění visacího zámku do nákladového prostoru jeho nákladního automobilu zn. Avia 31, r. z. PV 95 - 68, zaparkovaného v objektu společnosti L. I., a. s., na ulici K. č. 1, odkud odcizil náhradní díly na osobní automobily zn. Škoda Octavia v celkové hodnotě 1.524.390,? Kč ke škodě společnosti R., s. r. o., A. 2, O., jejímž jednatelem a společníkem je obviněný R. K., a uplatnil nárok na pojistné plnění ve výši 1.524.390,- Kč, ačkoliv k oznámené pojistné události nedošlo, neboť již dne 28. 2. 2003 obviněný A. K. na základě instrukcí obviněného R. K. společně s ním předmětné náhradní díly odvezl do O., kde tyto obviněný R. K. předal dosud nezjištěné osobě, avšak pojistné plnění nebylo obviněnému vyplaceno.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K. odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 4 To 631/2003, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 4 To 631/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domnívá, že se soudy obou stupňů nezabývaly skutečnostmi, které uváděl na svoji obhajobu. Poukázal především na to, že soudům prvního i druhého stupně navrhl výslechy svědků M. D. a L. H., soudy však tyto návrhy zamítly. Obviněný je přesvědčen, že soudy měly blíže prověřit jeho tvrzení, a tím zjistit skutkový stav věci. Pokud tak neučinily porušily podle jeho názoru ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Obviněný má za to, že provedením jím navržených důkazů by soud posoudil po právní stránce skutek jinak, což by se podle něj projevilo i ve výměře trestu.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného R. K. uvedla, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť podle jejího názoru obviněným uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že argumenty obviněného jsou jen opakováním námitek uplatněných v jeho odvolání.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu zákonem určenými.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však namítal způsob hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů i to, že nebyly provedeny důkazy, které navrhl, a napadal tak soudy učiněná skutková zjištění. Dovolatel se tak dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolání tedy neobsahuje žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání podle §265b tr. ř. Dovolatel je povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek